Láska přes Wattpad

Kapitola 06

Láska Přes Wattpad

Znáte ten úžasný pocit, když se snažíte zadržet smích, a čím víc se snažíte nesmát, tím víc se smát chcete? Tak přesně ten pocit jsem právě zažívala... Přes malé čtveraté okýnko jsem pozorovala hodinu matematiky. Pan Satty zrovna rozdával známky z úkolů. Dovnitř jsem se dostat nemohla, byla jsem teprve třetí ročník a tohle byla třída čtvrťáků. Takže jsem se musela spokojit s pohledem zvenku. Trpělivě jsem čekala, až Shane dostane svoji známku.

Nemohla jsem uvěřit, že jsem kvůli tomuhle nešla na hodinu biologie, ale opravdu jsem toužila vidět jeho výraz. Seděl v jedné z předních lavic a tvářil se nafoukaně, jak tam tak čekal. Prsty si projel vlasy a ušklíbl se na nějakou holku vedle něj. Vypadal tak sebevědomě a uvolněně. Ze rtů mi uniklo uchechtnutí, bylo stále těžší a těžší se nesmát.

"Shane Mason," vyslovil Pan Satty a rozhlídl se po třídě. Shane si stoupl a šel k jeho stolu. Pan Satty mu předal výsledky a zakroutil nesouhlasně hlavou. Shane se otočil zpět ke svému místu; mohla jsem jasně vidět jeho profil. Jeho samolibý úsměv se vypařil, když jeho oči sjely dolů na papír, co držel v ruce. Musela jsem si rukou zakrýt pusu. Bože, jeho obličej neměl chybu. Jako kdyby vycítil můj upřený pohled, jeho hlava se otočila směrem ke dveřím. Zlostně se na mě podíval, vydechla jsem. Jeho oči se nepatrně přimhouřily, když se vydal mým směrem.

Sakra! On mě určitě zabije, nebo mi udělá něco opravdu hrozného, jako že mi strčí prst do ucha. Vždycky jsem si myslela, jak je to nechutné. Jak se přibližoval, začala jsem panikařit; tohle jsem opravdu nedomyslela. Měla jsem mít nějaký únikový plán. Bože, byla jsem takový idiot! Jordan, jeho nejlepší kamarád, mu zastoupil cestu, aby ho zastavil. Začal mu něco říkat, nemohla jsem slyšet co. Zazvonil zvonek. Fráze zachráněna zvonkem mi nikdy v životě nedávala větší smysl. Využila jsem tlačenice kolem a odstoupila ode dveří abych mohla lépe uniknout.

Slyšela jsem Shana, jak někde vzadu křičí moje jméno, ale neobtěžovala jsem se otočit. Vešla jsem do hlavní haly a rychle sebíhala dolů. Shane mě určitě zabije, ale i přes tu myšlenku jsem si nemohla pomoct, po tváři se mi rozlil triumfální úsměv. Ten jeho výraz... můj bože. To byl neskutečný pocit. Na moji obranu prakticky mě donutil, abych mu před pár dny s tím úkolem pomohla. Jeho chyba že mi nevěřil, když jsem říkala, že mi to s čísly nejde.

"Jonesová!" Ou-ou, mrkla jsem přes rameno a zpanikařila. Shane utíkal, aby mě dohnal. Hněv se mu odrážel v obličeji, pěsti měl zaťaté podél těla. Přidala jsem a začala utíkat pryč. Proklínala jsem svoje krátké nohy, opravdu mi v mém pokusu o útěk moc nepomáhaly. "Jonesová! Jseš mrtvá!" začala jsem kličkovat ve snaze ho trochu zmást. Jo jasně, nebyl to ten nejchytřejší nápad ale hele, byla jsem fakt vyděšená.

Ulevilo se mi, když jsem si všimla zavěšené cedule "Toalety". Bez přemýšlení jsem otevřela dveře a vletěla dovnitř. Opřela jsem se zády o dveře a těžce oddechovala. Byla jsem v bezpečí. On by určitě na holčičí záchody nevkročil. Nebo jo? Vzhlédla jsem a zkameněla. Pár metrů ode mě stál nějaký kluk. Stál před pisoárem a jednou rukou si držel svého malého přítele. Zaječela jsem tak nahlas, že mi ještě chvíli potom zvonilo v uších.

" Ó můj bože! Ó můj bože!" opakovala jsem pořád dokola. Ten kluk nevypadal, že by se chtěl pohnout z místa. "Moc se omlouvám! Ó můj bože!" Byl rudý jako rajče. Jo to se může stát jen mě, vejít na pánské záchody. Ještě nikdy jsem neviděla tu mužskou "věc". Byla jsem zděšená. K mému už tak velkému utrpení někdo zatlačil na dveře, aby se otevřely, a trefil zezadu moji hlavu. Klopýtla jsem dopředu a otočila se, připravená se postavit Shanovi. K mému překvapení to byl Jason.