Láska přes Wattpad

Kapitola 24

Pozn.: jelikož se jedná o příběh z amerického prostředí, některé věci týkající se zákona se budou lišit od těch našich tady v ČR, tak ať nejste zmatení :)) uvídíte, až se k tomu místu dočtete ;)

My Wattpad Love

Byla jsem ztracená v Evanových rtech. Kdybych věděla, že líbat ho bude takhle dobré, už bych to udělala dávno. Oddechovali jsme ztěžka, jako bychom právě uběhli maraton. Stoupla jsem si na špičky, abych ho mohla obejmout kolem krku, a cítila jsem rychlé stoupání a klesání jeho hrudníku. Studený déšť nás máčel od hlavy až k patě, ale já jsem se v jeho objetí cítila v teple. Chtěla jsem takhle zůstat navždycky. Nechtěla jsem, aby cokoliv zničilo tenhle perfektní moment. Naneštěstí pro mě, byli jsme lidé a potřebovali jsme dýchat.

Cítila jsem se úplně malátná.

Zdráhavě jsem se od něj odtáhla, abych se zhluboka nadechla. Oči jsem nechala zavřené, opřela jsem se o jeho čelo. Srdce mi rychle pumpovalo krev v žilách. Celé tělo mi pulzovalo, a to ani nezmiňuji ty rebelské draky uvnitř mého žaludku. Evanův těžký dech mě lechtal na rtech.

"Já nemůžu," zamumlal, tak potichu, že jsem ho přes ten déšť skoro neslyšela.

"Co?" pomalu jsem otevřela oči.

Jeho výraz byl nicneříkající, a nebyla tam ani stopa po lítosti a touze, kterou jsem tam viděla před naším polibkem. Chytil mě za zápěstí, aby mi odtáhl ruce ze svého krku, a o krok ustoupil, čímž přerušil kontakt mezi námi. Moje tělo bez jeho doteku okamžitě pocítilo chlad. Zmateně jsem na něj zírala.

Prsty si projel v mokrých vlasech a skousl si spodní ret, než promluvil. "Je mi to líto," z jeho úst vycházel smutek.

"C-co?" vykoktala jsem, zmatená. Snažila jsem se na něj dosáhnout, ale ustoupil o další krok. Ramena mi ztuhla. "Evane?" pak jsem si všimla napětí v jeho ramenou a obranného postoje. Něco bylo špatně.

"Sakra!" vykřikl, otočil se a držel si hlavu v dlaních.

"Evane, co se děje?" zeptala jsem se na rovinu. Myslela jsem, že všechno je víc než v pohodě, myslela jsem, že ten polibek je dobré znamení- že se mi konečně otevírá. Očividně jsem myslela špatně. Evan se ke mně znovu otočil, v obličeji odhodlaný výraz.

"Já takhle dál nemůžu," řekl chladně "a nebudu."

V břiše jsem ucítila ostré píchnutí.

"O čem to mluvíš?" bála jsem se odpovědi na tu otázku. Evan odvrátil pohled. "Už tě nechci nikdy vidět," řekl drsně. Slyšela jsem dobře? Do očí se mi nahrnuly slzy, které mi zamlžily výhled.

"Cože? Jak to můžeš říct po tom, co jsi mě takhle líbal?" Byla jsem za hranicí bolesti. "Je tohle pro tebe nějaká hra?" hlas mi selhal a já se cítila vysíleně.

Evan stiskl rty to tenké linky. "Říkal jsem ti, že ti můžu nabídnout pouze přátelství," odsekl.

"Přátelství?" imitovala jsem, otřesená a šokovaná. Doufala jsem, že Evan přes ten déšť nevidí moje slzy. "Jen před pár minutami jsi mě políbil. Oba víme, že tohle je... víc než přátelství Evane. Přátelé se takhle nelíbají."

Neřekl nic.

Polil mě smutek- silný smutek, jako tsunami. Takhle vypadalo nechat si zlomit srdce. Bylo bolestivé prožít s ním takový úžasný moment a pak ho slyšet říkat, že mě už nechce vidět. Bylo to jako spadnout z vysokého obláčku a rozplácnout se na studené zemi.

"Proč jsi sem přišel? Proč jsi mě políbil?" naléhala jsem, pobouření jsem cítila až v žaludku.

"Bylo to chvilkové bezmyšlenkovité rozhodnutí, je mi líto, že jsem tě takhle tahal za nos," odpověděl.