Láska přes Wattpad

Kapitola 11

"Tohle byl špatný nápad," zašeptala jsem si pro sebe, když jsem scházela dolů. Zvenku jsem slyšela Shanův klakson. Vypadalo to, jako by si ho spletl s bubny.

"Už jdu!" křikla jsem a doufala, že mě přes ten hluk uslyší. Vyšla jsem ven a zamkla za sebou. Nadechla jsem se svěžího vzduchu a hned se cítila lépe. Nepřekvapilo mě, když jsem uviděla SUV zaparkované před domem. Byla to Honda CR V 2010. Shane byl z bohaté rodiny. Věděla jsem to díky své mamce. Často mi říkala věci, které mě nezajímaly.

Shane vystoupil a obešel auto. Měl na sobě rifle a upnuté černé tričko. Jeho bledá kůže tak ještě víc vynikla. Na hlavě měl pečlivě upravený rozcuch, který mu dodával vzhled 'zlobivého kluka'. Všimla jsem si jeho pobaveného výrazu ve tváři. Zůstal stát naproti mě a zašklebil se.

"Co?" zeptala jsem se zvědavě. Měl něco za lubem. Poznala jsem to.

"Nic, kde jsou moje brambůrky?" řekl a zíral na moje prázdné ruce.

"Já myslela, že chipsy pro tebe nejsou dostatečná motivace,"

"Řekl jsem, že chci chipsy plus tvůj slib, že uděláš, co budu chtít,"

"Kromě sexu," cítila jsem potřebu na to poukázat. Shane se uchychtl.

"Opravdu si myslíš, že bych se s tebou chtěl vyspat?" ukázal na mě prstem a ve tváři měl výraz to-jsi-se-asi-zbláznila. Dobře, musím přiznat, že to ranilo mé ego. Zamračila jsem se na něj.

"Když myslíš... A chipsy mi došly," zalhala jsem bez mrknutí oka "kromě toho si myslím, že můj slib je dostatečná motivace," zkřížila jsem ruce na prsou a vysunula bojovně bradu. Shane otevřel pusu a chtěl protestovat, ale zvedla jsem ruce abych ho zastavila. "Jedeme," poručila jsem a prošla kolem něj. Neměl na výběr a musel mě následovat.

Nastoupila jsem do jeho SUV. Okamžitě mě obklopila vůně koření a pánské kolínské. Bylo tu teplo a pohodlně. Rychle bych si na tohle auto zvykla. Shane si sedl za volant a nastartoval. Rozjel se a já jsem přemýšlela, kam asi jedeme. Neřekl ani slovo.

"Kam jedeme?" zeptala jsem se. Všimla jsem si, že míříme k městu.

"McDonald's,"

"McDonald's? Proč?" podívala jsem se na něj "já nemám hlad," dobře, to byla lež, můj žaludek to potvrdil a hlasitě zakručel. Shane se potichu zasmál.

"Jsi si tím jistá?"

"Hele," ignorovala jsem jeho otázku "nemám u sebe žádné peníze," přiznala jsem zahanbeně. Bylo lepší mu to říct hned, než kdybychom už měli objednané.

"To je v pohodě, dneska je jídlo na mně," přimhouřila jsem oči.

"Proč jsi na mě tak milý? Co máš za lubem?" Shane se na mě ušklíbl.

"Umím být milý,"

"Ne, neumíš," chtěla jsem ho vyslýchat dál, ale byli jsme na řadě s objednáváním jídla. Nechala jsem ho, ať objedná pro oba co chce, už tak bylo dost trapné, že za mě platil.

Brzo jsme byli zase na cestě a město jsme nechali za sebou. Kam to jedeme? Nakrčila jsem obočí, ale neobtěžovala jsem se ho ptát. Přibrzdil na nějaké opuštěné silnici.

"Proč tu zastavujeme?" zeptala jsem se a začala se bát o své bezpečí. To mě chtěl nakrmit, zabít a hodit moje tělo do řeky? Opravdu bych měla přestat sledovat epizody CSI. Byla jsem pak dost paranoidní. Shane, arogantní pitomec jako vždy, mě ignoroval a vystoupil. Udělala jsem to samé. S jídlem v ruce se vydal směrem k lesu. "Shane? Kam to jdeš?"