Hard Times

1. Beggining

,,Stephanie" Ozval se chraplavý hlas mého opilého otce. Doufala jsem že spí ale asi jsem se bohužel mýlila. Vyšla jsem opatrně z kuchyně a pomalu si to namířila ke křeslu kde seděl. Na stolku vedle křesla se nacházelo několik prázdných lahví od alkoholu. Nechápu že tohle stihl vypít za jeden večer...

,,Co potřebuješ." Vylezlo ze mě tichým slabým hlasem. Před asi půl hodinou mě znovu zmlátil, už jsem si na to vlastně zvykla. Mám natrhlé obočí a tekla mi krev z nosu. Vždy mě mlátili, jak otec tak i matka.

,,Podej mi cíga." Zařval po mně a já se rychle vydala k malému stolku kde se nacházelo několik krabiček s s cigaretami. Nechápu proč aspoň trochu nešetří peníze, prakticky nic nevydělává a za těch pár tisícovek kupuje jen cigarety, alkohol nebo také drogy.

,,Klekni si." Řekl a já potichu polkla. Klekla jsem si a čekala co se bude dít dál. Uslyšela jsem rozepínání pásku a potichu vydechla, doufala jsem že se tomu aspoň dneska vyhnu. Bohužel jsem se mýlila. Je to tu zase.

Nikdy jsem nebyla schopná tomu zabránit a když si uvědomím že se tohle děje už od doby co mě opustil bratr tak se mi chce brečet ještě víc.

Jeho prsty propletl v mých kaštanově hnědých vlasech a začal přirážet hlouběji do mého hrdla. Pořád přidával na rychlosti a mně se do očí začali hrnout slzy. Naštěstí to nikdy netrvá nějak dlouho vždy je hotový téměř hned. Asi po dvou minutách se mi udělal do pusy, já se slzami v očích opatrně vstala ze země. Nesnáším to. Nesnáším ho. Nesnáším celý můj zasraný život.

,,Tohle mi bude tak chybět až budeš na intru." Pohladil mě po vlasech a mně došlo že už zítra se stěhuju na intr. Nevím jestli se na novou školu těším ale třeba se vše zlepší a hlavně si odpočinu od otce. ,,Doufám že mě aspoň o víkendech budeš navštěvovat." Nadrženě se oblízl a já pomalu šla směrem k posteli. Vážně to nemám v plánu, to je asi to poslední co by mě napadlo. Nemám v plánu se sem vracet.

Na posteli se nachází moje oblíbená kniha, vzala jsem jí a potichu vyšla ven. Sedla jsem si na nedalekou lavičku a z kapsy od kalhot vytáhla krabičku cigaret. Vložila jsem si do úst cigaretu a po chvilce začala vydechovat kouř.  Nerada kouřím protože mi to připomíná matku, ale zároveň mi to pomáhá se aspoň trochu odreagovat. Do budoucna se to musím nějak odnaučit.

Slzy mi začali stékat po mé bledé kůži.

Minulost

,,Jammie nemůžeš mě tady sakra nechat." Začala jsem vzlykat ještě víc a snažila se nepustit jeho dlaň, po chvilce sebou trhl a vydal se ke dveřím. Nechtěla jsem aby odjel někam daleko od nás. Nechci abych tu musela být sama, jen já a rodiče... ,,Prosím Jammie vezmi mě sebou, já to tu nezvládnu. Vždyť víš jak mě nemají rádi, když odjedeš všechno bude mnohem horší. Slibuju že nebudu na obtíž jen mě vezmi sebou. Prosím." Pokusila jsem s uklidnit můj vzlyk ale vůbec se mi nedařilo, nešlo to. ,,Já myslela že mě máš rád." Podívala jsem se nakonec dlouhé chodby kde stál s velkou taškou v ruce. Podíval se na mě s lítostí v očích.

,,Buď rozumná, vždyť víš že tě nemůžu vzít sebou." Rozhodil rukama můj dvacetiletý bratr a já sklopila hlavu. Přece mě tu nenechá samotnou?

,,Ale Jammie... můžou mě i zabít, vždyť víš čeho jsou schopní." Pokusila jsem se ho přemluvit aby zůstal nebo mě vzal sebou ale bylo to marné. 

,,Promiň ale nestíhám autobus." To bylo poslední co řekl než za sebou zabouchl velké hnědé dveře. V breku jsem se sesypala na zem a doufala že se rodiče někde zdržejí  nebo že vůbec nepřijdou. Bez něj to tu nezvládnu... Vážně mě tu nechal? Myslela jsem že mě má aspoň trochu rád, myslela jsem že on je jediný člověk na kterého se můžu spolehnout. Mýlila jsem se, sliboval mi jak jednou společně utečeme ale právě mě tu nechal samotnou napospas rodičům. Byl jediný o kom jsem si myslela že mě má rád...

To bylo naposledy co jsem ho viděla.

Současnost

Z úst jsem vydechovala kouř a dál vzpomínala na mého staršího bratra. Už je to skoro čtyři roky co mě tu nechal úplně samotnou, brzy mi bude šestnáct. Furt nevěřím tomu že se mi za ty roky ani neozval. Nikdy mě ani nenapadlo že by byl schopný tohle udělat. Vkládala jsem do něj veškerou mojí důvěru.

Pár měsíců po tom co nás opustil tak matka zemřela na rakovinu plic. Bylo to pro mě hrozně náročné období ale zároveň mi nikdy nijak nechyběla, byla to stejné jako je otec byla schopná mě zmlátit do krve a pak mě jen nechat ležet v koutě místnosti. Asi se mi ulevilo když ji odvezlo to velké černé auto. Nikdy nebyla dobrý člověk. Bratr měl štěstí že dostal šanci opustit tenhle dům. Já tu šanci bohužel doteď neměla, teď můžu aspoň na intr což znamená že otce prakticky vídat nebudu. Začnu vydělávat a pomalu našetřím na něco svého. Po škole určitě nemám v plánu se sem vracet.

Típla jsem cigaretu o kamenný sloupek jelikož už začínala být zima a pomalu se vydala dovnitř. Sundala jsem si černé vysoké boty a šla si lehnout, zítra mě čeká velmi náročný den. Musím dostat moje věci na intr. Nastupuju do prváku. Tenhle rok pro mě bude hodně náročný. Nikdy jsem nebyla schopná najít si kamarády ale něco mi říká ž tenhle rok se to více než podaří...

_____________________________________________

Tak a je tu první část mojí nové knihy "Hard times". Doufám že se vám první část líbila a budu moc ráda když mi napíšete nějaké názory. S touhle knihou mám docela velké plány ale nevím jestli se mi to vše povede.

Ještě chci moc poděkovat za veškerou podporu. Moje dopsaná kniha "Camp with you" dosáhla už přes 50k přečtení což mi přijde neuvěřitelné.

Budu moc ráda když mi tu necháte hlas a začnete mě sledovat, moc mi to pomůže v mojí tvorbě.

Děkuji moc za všechno<3