Hard Times

31. New

Pohled Stephanie

Nevím proč zamnou přijel, nevím proč tak rychle změnil názor. Doufala jsem že už ho nikdy neuvidím. Bojím se že mu zase podlehnu a nakonec budu litovat.

,,Dej mi prosím ještě jednu šanci." Zakňučí když přijedeme z nemocnice. Dítě je naštěstí v pořádku a já prakticky taky. ,,Slibuju že nebudeš litovat Steph." Začne zase a já nevím co si myslet. Před pár hodinami mi ještě nadával a chtěl abych šla na potrat. Teď je jeho názor úplně jiný. ,,Slibuju že se o vás postarám. Po škole mám domluvenou práci u otce, budeme se mít dobře."

,,Ethane takhle to nefunguje." Řeknu potichu. ,,Dej mi čas na to si to přes noc rozmyslet prosím. Musím si to nechat projít hlavou." Smutně přikývne.

,,Dobře tak já asi přijedu ráno?" Řekne trochu nejistě ale já rychle zakroutím hlavou. Nechci tu být sama. Nemám to tu ráda a bojím se tu. Všude kolem jsou lesy a kdyby se mi cokoli stalo tak se to nikdo nedozví. Mám na tohle místo hrozně špatné vzpomínky.

,,Zůstaň prosím." Řeknu zbrkle.

,,Takže tu mám zůstat přes noc?" Vítězně se pousměje. Já nejistě přikývnu. 

Ethan je právě ve sprše a já nám připravuju spaní. Nechám ho spát na gauči. Je téměř jedna ráno a já už jsem neskutečně unavená. Povléknu deku a následně ji hodím na gauč. Ze skříně vyhrabu polštář a taky ho položím na gauč. ,,Spím na gauči jo?" Řekne pobaveně zamnou a já se leknutím otočím. Stojí předemnou pouze v boxerkách a já se cítím jako v tu chvilku co jsem ho viděla poprvé. Celá zčervenám. Neviděla jsem ho pár hodin a tak moc mi chyběl. Tak moc by stál za nějaký ten hřích.

Beze slov se vydám k sobě do pokoje. ,,Steph.." Uslyším jeho zoufalý hlas a poté zabouchnu dveře. Nedám mu to zadarmo vše si musím rozmyslet. Nechci vychovávat dítě sama ale zároveň nevím jestli chci s ním. Na jednu stranu si myslím že by mohl být dobrý otec takže bych mu možná šanci dát mohla. Každý děláme chyby tak proč bych mu neměla odpustit? I já udělala několik chyb.

,,Bré ránko princezno." Spatřím Ethana jak něco vytváří v kuchyni a já se unaveně posadím na gauč. Zaklapne toustovač a beze slov se vydá ke mně. Sedne si vedle mě a ruku mi položí na stehno. Jemně ho zmáčkne a já čekám co bude dál. ,,Jak jsi se rozmyslela?" Zeptá se nervozně po chvilce ticha. 

,,Nechci tě ztratit Ethane-." Řeknu potichu a jemu se na tváří objeví úsměv. ,,Ale už se ke mně nechovej hnusně prosím."

,,Slibuju že už se to nikdy nestane." Vlípne mi polibek do vlasů a následně pohladí moje bříško. ,,Takže budeme mít dítě. Společně." Usměje se a já přikývnu. Možná mi bude nějakou dobu trvat než mu odpustím ale vím že to zvládnu. Záleží mi na něm a mám ho ráda. 

Začne něco hledat v kapse a po chvíli vytáhne náhrdelník který jsem mu včera vrátila. Vlastně nechápu jak se to vše mohlo odehrát za pár hodin. My prostě k sobě patříme cítím to. Nedokážeme bez sebe být pár hodin.. Nedokážeme být rozhádaní. ,,Nechápu proč jsi mi ho vracela." Řekne podrážděně a navlékne mi řetízek na krk.

Dojde do kuchyně a donese několik toustů. Popřejeme si dobrou chuť a hladově se pustíme do jídla. 

Po tom co zadkem dopadnu na jeho bouly potichu zasténám. ,,Steph." Zabručí. Já se přitisknu na jeho měkké rty. Tak moc mi to chybělo. Hrubě stiskne mojí prdel a já zakloním hlavu dozadu. Panebože, proč je tak dokonalý?

Nemohla bych mu zvládat odolávat i kdybych chtěla. Ten pohled kterým se na mě vždy podívá mě dokáže vyvést tak moc z míry. Jeho pohled mě donutí kleknout si na kolena a nechat ho aby si semnou dělal to co chce on.

Uběhlo pár dnů a vše je už znovu tak jak má být. Právě jdu od doktorky která kontrolovala jestli je vše v pořádku. Dokonce jsem už mohla vidět i ultrazvuk. Byla jsem z toho nadšená i přestože tam toho ještě nejde tolik vidět, mrzí mě že Ethan nemohl jet semnou, tak moc se na to těšil. Bohužel si musel na poslední chvíli dojet něco zařídit.

Nastoupím do auta a Francis mě s úsměvem na tváři pozdraví. Ano jela jsem s Francisem. Teo je u své přítelkyně a jak jsem už zmínila Ethan mě odvézt nemohl tak se Francis nabídl že mě klidně hodí.

,,Tak co jak to dopadlo." Začne se zajímat když vyjedeme z parkoviště. Za těch posledních několik dní mi přijde že se ke mně chová jinak. Přijde mi že mě konečně začal brát to party.

,,Vše je naštěstí v pořádku a už mám i ultrazvuk." Celá zčervenám. Ultrazvuk mu strčím před obličej a jemu se na tváři objeví obrovský úsměv.

,,Změnila jsi ho Stephanie. Nikdy jsem nečekal že se do někoho zamiluje tak jako do tebe." Řekne upřímně a já nevím co odpovědět...

,,Kam to jedeme?" Zeptám se po pár minutách když si všimnu že jedeme jinou cestou než normálně domů. Ovládne mě strach. Co když mě chce znásilnit? Proč by to ksakru dělal. Radši svoje myšlenky vyklepu z hlavy a čekám na to co mi odpoví.

,,Za Ethanem." Řekne pobaveně. Já jen přikývnu. Nevím co si myslet ještě před pár hodinami se mi Ethan snažil zabránit abych věděla kam jede takže jsem překvapená že jedeme za ním.

,,Tak pojď." Nabádá mě k tomu abych vystoupila. Já opatrně vystoupím a ocitnu se před poměrně velkým domem. Vypadá moderně ale ne přehnaně. S menší zmateností ho následuju.

Francis zazvoní na domovní zvonek a po pár vteřinách z domu vyleze několik osob. Carol, Vinnie, Ethan, Ethanovi rodiče a Teo. Teo? Řeknu pro sebe decentně překvapeně. Za Teem jde ještě nižší pihatá blondýnka. Na nosu ji drží brýle.

,,O co tu jde?" Zeptám se když přejdu blíž k nim.

,,Až dokončím školu tak se sem nastěhujeme." Řekne jakoby nic Ethan a já na něj vyválím svoje oči. Nic co se tu právě teď děje nepobírám. My budeme bydlet spolu. Chvilku jen čumím jak vyvoraná myš a Ethan na mě nervózně přihlíží. ,,Teda pokud budeš chtít samozřejmě." Vycení na mě svoje bílé zuby. Netrvá dlouho a já mu radostí skočím do náruče.

_____________________________________________

Budu moc ráda za hlasy<3