Hard Times

30. Again

Pohled Ethana

Do rozklepaných rukou si vezmu dopis co leží na stolku. Opatrně ho otevřu a na zem spadne linkovaný papír.

_____________________________________________

Ahoj, Ethane.

Vím že tohle budeš číst až budu pryč. Splnila jsem ti přání a udělala co jsi chtěl. Už mě nikdy nemusíš vidět. Nekontaktuj mě a nesnaž se mě hledat. Svůj názor nezměním.

Až se dítě narodí nic po tobě nebudu chtít. Žádné peníze. Nic.

Chci poděkovat za krásných pár měsíců. I přestože ne vždy to bylo nejhezčí si našeho vztahu moc vážím. Jsi pro mě to nejhezčí co mě v životě potkalo. Přivedl jsi mi do mého života světlo. Byl jsi pro mně útěkem z reality a tím nejdůležitějším člověkem. Doufala jsem že se nikdy nic takového nestane. Doufala jsem že tohle nikdy nebudu muset psát. Doufala jsem že ti nebude vadit semnou vychovávat dítě. Sama jsem si myslela že by to mělo být až za několik let. Až dokončíme školu a usadíme se. Ale bohužel nám to asi nepřálo.

Nemusíš se bát. Se školou končím a co nejdříve odjedu ze státu. Respektuj to že tě nechci vidět. Ještě jednou ti chci poděkovat za všechno.

Tvoje Stephanie

_____________________________________________

Z mých očí se stále hrnou slzy. Takhle jsem to nechtěl. Nechtěl jsem ji nadobro ztratit. Nechtěl jsem na ni být tak hnusný a už vůbec jsem nechtěl aby mě opustila. Měl jsem to začít brát více vážně. Přece nechci aby na dítě byla sama. Nemá šanci to zvládnout.

Furt nevím co mám dělat, mám za ni jet? Nemám za ni jet? Já sakra nevím. Možná bych ji měl dát trochu času ale zase je možné že odjede ze státu a to už ji nenajdu nikdy.

Prohrábnu si vlasy a chodím z místa na místo. Hodím s lampičkou co ještě před chvilkou stála na stolku. Lampička se roztříští o zeď. Musím jet teď. Popadnu klíčky od auta a seběhnu schody dolu.

Všichni pořád sedí na stejném místě jako když jsem přijel. Vypadají jako kdyby se ani nehli. Jen potichu sedí a koukají směrem ke mně.

,,Kam jela." Nadzvihnu obočí a čekám na odpověď. Všichni jen pokroutí rameny.

,,Má jediné místo kam by mohla jet." Poví Vinnie a já zpozorním. Má pravdu. Jela domů, za otcem. O to rychleji vyběhnu ke dveřím.

,,Jsi si jistý že je to dobrý nápad?" Zeptá se nervózně Carol. Zaváhám, naposledy se za nima ohlédnu a vyrazím k autu. Sžírá mě vina.

Vím že jsem se zachoval špatně a netuším jak to napravit. Bojím se že mě pošle doprdele. Vím že jsem se k ní zachoval hnusně. Choval jsem se jako idiot. Byl jsem k ní hrubý.

Venku už je tma. Všude kolem svítějí lampy. Je téměř deset večer a já jedu za ni. Možná to je chyba. Možná jsem ji měl nechat ať si vše pořádně promyslí. Ale nezvedá mi telefon a ja nechci aby odjela ze státu. Vím že bych to bez ni nezvládl.

Nechápu jak jsem mohl tak rychle změnit na vše názor. Uběhlo pár hodin od naší hádky a já jsem úplně změnil pohled na vše. Možná s ní chci vychovávat dítě ale nevím jestli ona po tom dnešku chce vychovávat dítě semnou.

V tu chvilku co jsem ji zatáhl za kapucu ke mně jsem to nebyl já. Nebo možná byl. Bylo to moje staré já než jsem se odstěhoval od rodičů. V tu dobu jsem bral drogy, chlastal ještě více než teď a skoro každý večer byl v klubu a šukal děvky.

Často jsem se rval a utíkal z domu. Tohle se semnou začlo dít v deváté třídě a následně celý prvák.

Známky jsem měl téměř na propadnutí. Až na začátku druháku se mi povedlo dát to dokupy. Tenhle rok vycházím střední a mám v plánu jít pracovat někam pod rodiče. Jediné co na to potřebuju je maturita a dobrý vztah s rodiči což teď mám.

Otec mu tam domluvil nějaké papírování za neskutečné peníze.

Sjedu ze silnice a vyjedu na lesní cestu. Netrvá dlouho a předemnou spatřím menší domek. Skoro se rozpadá. Je zarostlý vysokou trávou a ze střechy padají tašky. Ze zdí se sloupává stará omítka.

Vystoupím z auta, rozhlédnu se a pokračuju směrem k domu. Zastavím u dveří a přemýšlím co dál. Přepadne mě nervozita a divný pocit. Naposledy když jsem tu byl tak se ji snažil znásilnit její otec.

Zaklepu na dveře ale ani po pár minutách nikdo nepřijde. Z domu jde slyšet podivný zvuk. Jako by někdo rozbíjel nádobí. Po chvilce oknem prolétne skleněná flaška od alkoholu. V tu chvíli si uvědomím že se musím co nejdříve dost.

Zaslechnu její hlas a další ránu. Na kůži mi naskočí husina. Kopnu do dveří a oni se otevřou. To jsem nečekal.

Vejdu dovnitř a opatrně se začnu přesouvat na místo kde slyším řev.

Spatřím vysokého muže a ji jak čeká na další ránu. Z obočí a nosu ji teče krev. Oči překvapeně přesune směrem k mé osobě.

Její otec v ruce svírá nůž. Znervozním ještě víc, jestli něco pokazím může to dopadnout špatně.

Chytne ji pod krkem a tiskne ji na zeď. Z jejích nevinných oči tečou další slzy. Snaží se mu bránit ale je to beznadějné.

Rozejdu se směrem k nim a silně do něj kopnu nechám ho spadnout na zem, překlopím ho na břicho a ruce mu držim za zády.

,,Vem mobil a volej policii sakra." Křiknu po ní když se tělem drží u zdi. Vypadá tak znetvořeně... Do rukou vezme mobil a začne vytáčet číslo. Já pomalu začínám ztrácet sílu. Do zad mu vrazím ještě jednu ránu a on zasténá bolestí. Na nějakou dobu se přestane bránit.

,,Zachvilku tady budou."Zašeptá potichu a opatrně si sedne vedle kuchyňské linky. Já obkročmo sedím na jejím otci a snažím se ho udržet na zemi.

Po několika dlouhých minutách dorazí policie. Konečně...

,,Vezmu tě zkontrolovat k doktorovi." Navrhnu když odejde policie společně s otcem Stephanie.

,,Ne dobrý." Řekne potichu a já nespokojeně zabručím.

,,Prostě tě vezmu k doktorovi. Nechci aby něco byli tobě nebo našemu dítěti." Pohladím ji po tváří ale ona se rychle odtrhne.

,,Najednou si změnil názor jo." Řekne potichu a já po ni střelím pohledem.

,,Nechtěl jsem na tebe být hnusný-" Pokouším se bránit ale ona na to má jiný názor. Rozesměje se.

,,Choval jsi se ke mně jak debil. Nic jsi mě nenechal vysvětlit a málem jsi mi ublížil." Řekne potichu. ,,Bála jsem se tě, bála jsem se že mi ublížíš." Řekne slova která mě úplně zničí... Nechci aby se mě bála.

_____________________________________________

Budu moc ráda za hlasy<3