12.část- ona

201 7 20
                                    

,,No víš, ona..."

,,ona Lenina, ona mě znásil- ugh, nedokážu to ani říct" řekl a já si dala ruce před pusu
,,Tome...proč jsi mi to neřekl?" ptala jsem se ,,Myslel jsem, že by bylo lepší, kdyby jses to radši nedozvěděla a taky jsem si myslel, že by se ti s tím Lenka pochlubila, aby nás rozdělila" odpověděl Tom a sklopil hlavu
,,Tak teď budeš vědět, že mi vždycky můžeš vše říct" řekla jsem a dala mu moji ruku na jeho tvář a usmála jsem se, Tom se na mě podíval a políbil mě
,,Jsi skvělá" řekl a objal mě, pak jsme si všimli, že za námi stojí Lenina

,,Co chceš?" zeptal se jí Tom naštvaně, ona se jen uchechtla, přesunula se k Tomovi a začala na něj sahat
,,Sundej z něj ty tvoje odporný hnáty, nebo ti se vzpřelámu" řekla jsem a ona se na mě jen na chvíli podívala a vrátila pohled k Tomovi ,,Tome, ty víš, že jsem pro tebe vždycky měla slabost" řekla a Tom jen protočil očima
,,Nechceš mi dát šanci?" zeptala se ho a Tom otevřel pusu, ale nic z něj nevypadlo
,,Tak to už si snad děláš prdel, ne?" řekl nevěřícně Tom a zakroutil hlavou
,,Ani ne" řekla a sundala z něj její ruce
,,Když něco chci, tak to dostanu, když to nepůjde po dobrým, tak to půjde po zlým" zašeptala Lenina, když odcházela

,,To je psychopatka" řekla jsem a zakroutila hlavou, tohle všechno přerušilo zvonění na hodinu, takže jsme se přesunuli do třídy

~~~

Když nám skončila hodina, šli jsme do šaten, otevřela jsem moji skříňku a vypadl na mě nějaký papír, na kterém bylo něco napsáno
,,Já Toma dostanu, to se neboj" četla jsem šeptem vzkaz na papírku a šla jsem najít Toma, abych mu to ukázala

,,Beru, nic si z toho nedělej, nikdy bych tě za ní nevyměnil" řekl Tom a dal mi pusu do vlasů a šli jsme společně i s Billem domů.

_________________________________________
Pohled Toma

Jsem doma, ležím v pokoji na posteli a projíždím sociální sítě ,,Tome, jdu ven, budeš tady sám" informoval mě Bill, který vešel do pokoje ,,Ok, užívej" popřál jsem mu a on se usmál.

~~~

Najednou mi někdo vlezl oknem do pokoje. Lenina? ,,Jsi normální?" vyjekl jsem a ona se uchechtla, musela si zpozorovat, až tu budu sám.
Šla ke dveřím, které zamkla, vzala klíč a vyhodila ho oknem
,,Tobě už definitivně hráblo!" zařval jsem na ni a vykulil oči.
Přešla ke mně, začla se vysvlékat, pak mi začala sundávat triko, spoutala mi ruce k sobě pouty a dala mi je za záda, plazila se po mně, nemohl jsem nic dělat, narvala mi kapesník do pusy, abych nemohl řvát.

Sundala mi kalhoty a boxerky, pak si na mě sedla, nechtěl jsem to. Ležel jsem tam, bezmocnej, doufal jsem jen, že Bill se brzy vrátí a že ta čarodejnice brzy zmizí, když se udělala, kouřila mi ho.
Přál jsem si jen, aby už to skončilo.

Když "skončila", oblékla se a řekla:
,,Teď ta nejlepší část" sehla se k zemi a vzala pásek a praštila mě jim přes břicho, jo, celkem to bolelo, po chvíli jsem schytal ránu do rozkroku, to už bolelo x krát víc a zařval jsem s kapesníkem v puse. Nechápu, proč to dělá?
Jde ji o to, abych nechal y/n a šel za ní?

Tak tímhle způsobem se jí to fakt nepodaří. Vyndala mi kapesník z pusy
,,Tak co? Pořád nic?" ptala se a já se zamračil ,,Ne" odpověděl jsem a schytal jsem facku a pak ještě ránu pěstí.

Pak už jí to přestalo bavit a tak si sbalila saky paky a vylezla oknem ven, byl jsem furt spoutaný, hodila mi přes rozkrok peřinu, takže jsem nebyl úplně nahý.

Čekal jsem, než se Bill vrátí. Minuty ubíhaly jako hodiny. Najednou jsem uslyšel cinkání klíčů v zámku a začal jsem křičet: ,,Bille! Bille! Pojď sem nahoru! Rychle!"
slyšel jsem, jak Billovy kroky míří nahoru
,,Tome? Co se děje? Proč jsi zamknutej?" ptal se Bill přes dveře ,,Byla tady Lenina a ona... pak ti to řeknu, běž na zahradu a podívej se do trávy, pod moje okno, jestli tam není klíč" poručil jsem a Bill seběhl dolů

,,Mám ho!" zařval Bill ze zahrady.
Ta blbka si ten klíč ani nevzala, ta je pěkně pitomá, což je možná dobře.

Bill hned začal odemykat dveře a když odemčel, dal si ruce před pusu a rozeběhl se ke mně.

,,Bože můj! Kdo ti to udělal?! Lenina?!" vyjekl Bill
a sahal mi na obličej, kde se mi zjevně vybarvily modřiny po těch ranách.

,,J-jo" odpověděl jsem
,,Pomůžeš mi prosím sundat ty pouta?" ptal jsem se a Bill šel pro sponu a odemkl pouta a hned co jsem mě volné ruce, hned jsem Billa obejmul

,,To je strašný, co ti dělala?" ptal se brácha a já mu to vykreslil
,,Bože, to je psychopatka" vyjekl Bill, po tom, co to slyšel
,,Podal by jsi mi prosím moje oblečení?" ptal jsem se Billa, ten mi podal oblečení a obléknul jsem se.

Byl jsem strašně unavenej. Bylo to hrozný. Ale teď ještě jedna věc.
,,Mám to říct y/n?" ptal jsem se bráchy
,,Myslím, že by to měla vědět, řekla mi, že ať se stane cokoliv, mám jí to říct, ale tohle mi přijde moc" dodal jsem

,,Myslím si, že kdyby se to dozvěděla, akorát by Leninu zmlátila, ikdyž, asi by mi to nevadilo a myslím, že tobě taky ne" odpověděl brácha

,,Ale beztak se jí Lenina pochlubí sama, víš jaká je" dodal Bill

,,Takže navrhuješ, abych jí to neříkal?"
,,Přesně tak" přitakal Bill

Už jsem neměl energii ani náladu něco dělat, tak jsem se šel osprchovat, nachystal jsem si věci do školy a šel si lehnout.









Tak jo, omlouvám se, že dlouho žádná kapitola nevyšla, neměla jsem nějak náladu a nápady, ale teď mám trochu něco vymyšlené, tak snad to bude vpohodě♡

~Neighbors~Kde žijí příběhy. Začni objevovat