Píseň tajemné dcery

Kapitola 10.

18:15

Sedli jsme si na pohovku. Nebudu tady popisovat, jak úžasná byla, a jak musela být drahá. Řeknu vám jen to, že byla příjemně měkká. Rozhovor trošku vázl, ale když královna odešla do své komnaty, najít nějaké fotky, na kterých jsme se prý obě koupaly v řece, moje matka se postavila, došla ke mně a... objala mě. Bylo to nečekané, nevěděla jsem, co mám dělat... V podstatě to byla úplně cizí žena. Cítila jsem se v jejím náručí přijatá taková jaká jsem. Líbilo se mi to. Vzala můj obličej do dlaní a vážně se mi zadívala do očí.

,, Po rozhovoru s královnou Iridessou půjdeme k nám domů, a tam ti to všechno vysvětlíme. Dobře? " Kývla jsem hlavou na souhlas zrovna ve chvíli, kdy do místnosti vešla královna s něčím bílým v ruce. Ukázala mi všechny fotky, vyprávěla mi o našem společném dětství, o věcech, které jsme spolu prožily... Byla moc milá, měla velké srdce. Dokázala jsem si představit, že jsme bývaly dobré kamarádky. V salónku nebylo kromě čokoládových sušenek nic k jídlu, tak jsme se po hodině zvedli a odešli do západní části paláce...

19:30

Budu si muset zvyknout, že mi otevírají ostatní lidé, protože jsem zase málem otevřela dveře od části paláce, kde bydlí moje rodina. Prošli jsme celým apartmánem, až do jídelny, kde na nás na stole čekala hostina. Po večeři jsme se všichni odebrali do obývacího pokoje, služebná nám donesla jahodový čaj se sušenkami. V místnosti zavládlo poklidné ticho. Wolfe se od nás už dávno odpojil. Jak jsem si jen přála, aby tady zase byl...

,, Dcerko, jsem moc rád, že ses k nám vrátila. Připravili jsme ti nový pokoj, ten starý by se ti už asi nelíbil... Zítra půjdeme do kouzelného lesa za Rakhonem a pokusíme se ti vrátit paměť. Snad se to povede... "

,, Moc se ti omlouváme. Chtěli jsme tě ochránit. Asi bys to všechno chtěla vysvětlit že? "

,, Kdyžtak zítra, ráda bych poznala celou svou rodinu... "

,, Dobrý nápad! Nairo mohla bys prosím dojít pro nějakou deskovou hru? Děkuji. " Dívka, která seděla hned vedle mě se zvedla a odešla do vedlejšího pokoje. Byla nižší než ostatní členové rodiny, vypadala krásně, bílé vlasy ostříhané na mikádo, silný a odhodlaný výraz, i její oblečení značilo, že je to již vyspělá, rozumná žena.

,, Naira chodí do družiny mágů a ochránkyň hranic. Dneska si kvůli tobě vzala volno, protože tě chtěla vidět. A to nikdy nedělá, říká, že by se trénink měl brát dost vážně, tak ho tak i bere... "

Naira vešla do obýváku s objemnou krabicí, položila ji na stůl, otevřela a začala připravovat hru.

,, Seznámím tě s tvými sourozenci. Tohle je Celduin, je mu dvacet let, chodí na Univerzitu tady v paláci, chce se stát vojákem a bojovat za svůj lid, jako můj bratr. "

,, Mami já se s dovolením představím sama. Já se jmenuji Idhril, ano vím jak hrozně to jméno zní, bohužel jsem si nemohla vybrat, je mi osmnáct, chodím na střední ve městě nedaleko odtud, chci se tady stát kuchařkou, ale nevím jak to dopadne, protože si mě královna oblíbila, takže se možná stanu její dvorní dámou. " Idhril se odmlčela, jakoby přemýšlela, co ještě dodat. Rozesmála mě, připomněla mi moji nejlepší kamarádku North... ,, To je asi vše, co bys měla vědět. Jo, bydlím hned v pokoji vedle tebe, tak kdyby něco jsem tady. Ani nemáš ponětí, jakou mám radost z toho, že ses vrátila. "

,, Naille chceš se taky představit sám, nebo tě mám představit já? " Podívala jsem se na mladíka zachumlaného v dece. Asi se chtěl ztratit v křesle, abych si ho nevšimla, ale nepovedlo se mu to.

,, Klidně mě si představ... Teda víš jak to myslím že? "

,, To je tvůj bratr Naill. Je hodně introvertní, má radši společnost knih než vlastní rodiny. Snad si na tebe zvykne. Studuje na Gymnáziu ve Vichi, to je město 1500 km daleko... Jinak je moc milý a rád pomůže. "

Usmála jsem se na něj, protože jsem mu rozuměla.

,, Můžeme už prosím začít hrát? "

22:30

Po příjemně stráveném večeru, při kterém jsem poznala svou rodinu, mě Idhril zavedla do mého nového pokoje. Byl přepychový, ale nevypadal příliž přezdobeně. Naproti dveřím, uprostřed pokoje, se u zdi nacházela rozsáhlá manželská postel, celá jenom pro mě. Za postelí se tyčilo vysoké okno, opodál, po obou stranách okna, stála dvě menší. Nad oknem vysela malba mne samotné, ještě jako malé holky, nalevo i napravo se vyjímaly obrazy mých sourozenců. Asi čtyři metry vlevo od postele se nachází stěna, v rohu jsou umýstěny dveře, vedoucí do koupelny. Hned vedle je stůl a židle z tmavého dubového dřeva. Na stole leží pár zarámovaných obrázků a šperkovnice. V pravé části pokoje stojí další vysoké, útlé okno, když jsem vešla bylo otevřené, a tak jsem zahlédla balkón táhnoucí se po obvodu dvou zdí mého pokoje. U okna je šatní skříň.

Šla jsem se do koupelny připravit do postele, lehla jsem si a usnula jsem.

Doufáme, že se Vám líbila naše nová kapitola a musíme si přiznat, že popis pokoje nám trval z celé kapitoly nejdéle. Asi jsme se teď ochudily o dobrou půlku naší slovní zasoby...