Píseň tajemné dcery

Kapitola 12.

13:00

Vešly jsme do paláce hlavní branou. Rodiče se od nás odpojili, táta odjel na služební cestu, mamka už odešla domů. Idhril se rozhodla, že mě seznámí s Alfem a zeptá se ho, jestli by mě nechtěl učit.

,, Snad se mu budeš líbit, kdyby ses mu ani trochu nelíbila, tak by s tebou už nikdy nepromluvil. Teď to nemyslím vzhledem, ale osobností. Hrozně rád soudí lidi. Musíš na něj poprvé zapůsobit..."

,, Teď se bojím, ještě víc. Co když na něj neudělám dobrý dojem a on mě nebude chtít učit? "

,, To by byl menší problém... Ale tobě to rozhodně nehrozí. " Idhril se na mě povzbudivě usmála.

Šly jsme dlouhou chodbou až k těžkým dřevěným dveřím, Idhril otevřela, rozhlédla se po pokoji a sedla si na gauč.

,, Slyšíš to taky? Zní to jako sprcha. Možná bychom měly dojít jindy.. " Idhril vstala, došla ke dveřím, které pravděpodobně vedly do koupelny, zabušila na ně a...

,, Alfa samče, dělej!!! Máš návštěvu! "

,, Běž pryč! Za prvé se nejmenuju Alfa samec, za druhé se zrovna teď sprchuju a za třetí se se mnou nikdo na návštěvu nedomluvil!!! "

,, Jsme nejlepší kamarádi, můžu k tobě chodit, kdy se mi zachce. Takže vylez, nebo ty dveře rozrazím a vejdu tam i s tvojí návštěvou! "

,, IDHRIL!!! Nemyslíš, že bychom ho měly nechat se vysprchovat? "

,, Ta holka má recht! Nech mě se vysprchovat a já se vám pak budu věnovat. "

Hořely mi tváře, nevěděla jsem, co mám dělat, nejradši bych si zalezla do kouta a už nikdy z něj nevylezla. O deset minut později vyšel z koupelny, zabalený jen do ručníku, s mokrými vlasy a samolibým úsměvem. Teď mi tváře hořely ještě víc. Přede mnou stál bledý vysoký chlapec, měl delší černé vlasy a stejně tmavě černé oči jako já. Jeho obličej zdobily pihy a malé tetování. Vzpoměla jsem si, že Idhril říkala, že se pořád mračí, ale teď se na mě příjemně usmíval.

Otočil se na patě, odešel k vestavěné skříni, otevřel ji a začal se v ní přehrabovat. Když vyndal vyhovující kousek, nandal si ho. Byl to světle zelený dubet, tmavě zenené sako a bílé kalhoty. 

,, Tak, co chcete? " Teď už se na mě tak příjemně neusmíval.

,, Tady Quincy potřebuje tvoji pomoc... " Idhril se záměrně odmlčela.

Alf se na mě podíval, mrkl na mě a řekl : ,, Rád pomůžu. " 

Idhril pokračovala, jako kdyby si ničeho nevšimla. ,, Quincy je ohnivá elfka, nemá nikoho, kdo by ji cvičil. Potřebuje tvé znalosti. "

,, Ale já nejsem ohnivý elf... Musel bych si ji nejdříve pořádně prohlédnout, abych usoudil, co by si mohla vyzkoušet, a co by měla cvičit. "

,, Klidně, ale já u toho nebudu. " Odešla pryč, aniž by se na mě podívala. Dost jsem se bála, přece jenom jsem Alfa neznala a teď jsem s ním byla úplně sama v jedné místnosti.

,, Neboj se, nic ti neprovedu. " To už byl za tři dny druhý kluk, který mi sliboval, že mi neublíží... 

,, Jak dlouho máš svou kouzelnou moc? "

,, Asi tři dny. Tady dny plynou hrozně pomalu, už si ani nepamatuju, který den jsem přijela. "

,, To mě nezajímá. Já chci vědět kdy ti bylo šestnáct. "

,, Narozeniny jsem měla 30. 5. A kdyby jsi nevěděl, co to je, tak je to květen. "

,, Já náhodou vím úplně všechno o lidském světě, žijí tam zajímaví tvorové. " 

,, Lidi tady nejsou dost zajímaví, jo? Nevadí, chtěl sis mě prohlédnout. "

,, Ne, nechtěl, chtěl jsem se zbavit tvojí ukecané sestry. "

,, Aha. " Podezřívavě jsem si ho prohlédla. Zase se usmál.

,, Chceš, aby se vrátila? Jestli ti je nepříjemné být tady jenom se mnou, můžu ji zavolat. "

,, Nevím. Moc tě neznám, takže- "

,, Tak vidíš, akorát by nám tady překážela. pustíme se do výcviku... "

15:00

Vyšla jsem na chodbu. Čekala jsem, že tam na mě bude čekat Idhril, ale nikde nebyla. Poslední dvě hodiny jsem strávila s Alfem. Učil mě ovládat mou moc a poučil mě o historii Elfmadelinu. Byl moc milý, líbilo se mi v jeho společnosti. Zítra jsem za ním měla dojít a cvičit. 

,, No konečně. Byli jste tam spolu zavření, jak dlouho. Já jsem mezitím dvekrát prošla celý palác!"

Nevšílama jsem si jejího naštvaného tónu a radši jsem odpovědšla na její otázku. ,, Naučil mě toho spoustu. Už mi to brzy půjde. "

,, Skvěle. Půjdeme už domů, někdo tam na tebe čeká... "

Celou cestu do našeho apartmá jsem přemíšlela, kdo by to asi tak mohl být... Že by nějaký starý kamarád, kterého si  už nepamatuji? Nebo samotná královna? Sluhové nám otevřeli dveře, byla jsem trochu zmatená, do Alfova pokoje otevřela dveře Idhril, tak proč si nemůžeme taky otevřít dveře samy?

,, Proč nám otevřeli dveře, ale u Alfa jsi otevřela dveře ty?

,, Alf všechny sluhy propustil, nechce aby se mu tam někdo motal. "

Vešla jsem k sobě do pokoje, u stolu stál Wolfe. Usmál se na mě, rozeběhla jsem se k němu a objala jsem ho. Byla jsem moc ráda, že ho zase vidím. 

,, Přišel jsem si pro tebe. Zítra půjdeme zpátky do lidského světa. Budeš si tam muset sbalit svoje věci. A navíc předpokládám, že bys ráda viděla svou nejlepší kamarádku. "

,, Ale já musím jít na výuku k Alfovi, učí mě ovládat svou moc. " 

,, Zvláštní, on ještě žádnou moc nemá... No dobře, ale pak už budeme vyrážet. Sbal se už dneska, vezmi si s sebou nějaké jídlo a pití. Zítra tě u Alfa vyzvednu. " Wolfe odešel, já jsem se sbalila a šla jsem za rodinou. Večer jsem si lehla do postele, ale nemohla jsem usnout. Pořád jsem přemýšlela o tom, co řekl Wolfe... On ještě žádnou moc nemá. Usnula jsem až pozdě v noci.

12:00

Brzy ráno jsem odešla za Alfem do jeho komnat. Po výuce si mě vyzvedl Wolfe a vydali jsme se na cestu. Tentokrát jsme nešli pěšky, letěli jsme na pegasích, kteří nás zavezli až ke chrámu, kde se nachází portál do světa lidí.

Můžete se těšit na další díl, budeme se snažit vadávat, co nejčastěji. Doufáme, že se Vám to líbí.