Píseň tajemné dcery

Kapitola 16.

Sobota 20:00

Ležím v posteli, hledím do stropu a vyčítám si každou minutu svého života. CO JSEM TO UDĚLALA!? PROČ JSEM TO UDĚLALA!? Okey, zasloužil si to, ale i tak. Teď budu muset odejít do Elfmadelinu mnohem dříve, než jsem původně zamýšlela. Musím napsat babičce. A pak je tu ta záležitost s mým tátou... Prostě se objevil ve světě lidí. Byl tady. Prošel kolem mně. Viděla jsem ho. V jedné ruce držel ruku nějaké cizí ženy a druhou za sebou vedl malou roztomilou holčičku ke zmrzlinovému stánku. Kde pak taky políbil tu ženu. Nic z toho jsem nechápala. Byla jsem tak v šoku, že jsem jenom dokázala vyfotit tento pochybný pár. Pak jsem si vyčítala, že jsem se ho na ni nezeptala. Ale já teď nechci mluvit o mém nevěrném otci, ale o vraždě, která se odehrála dnes kolem poledne. Nezvládla jsem to a prostě jsem si vzala nejbližší nůž a... No začněmě od začátku. 

,,Od té doby, co jsem vystoupila z Lennoxova auta jsem o tom uvažovala. Ale rychle jsem tyto myšlenky zahnala. Musela jsem se přece postarat o North. Měla jsem strašnou zlost. Ach jo. Já jsem fakt trubka. Wolfe? Myslíš, že budeme moct odejít dřív? Musím napsat babičce. Musím jí napsat. Nebo jí mám zavolat? North by chtěla jít s námi. Snad se tam s tím vypořádá. Seznámím ji s Idhril. Budou si rozumět... Co jsi to říkal to těch dvojnících?" Vstala jsem a začala jsem se balit. 

,,No minimálně do pondělí si toho nikdo nevšimne..." Ozval se z rohu pokoje Wolfe.

,,O čem to mluvíš?"

,,Je to učitel na tvé škole. V pondělí má zase další vyučování... Do té doby si nikdo nevšimne, že chybí... Můžeme odejít hned zítra. Zavolej svojí babičce a North, já ti zabalít všechny potřebné věci. Řekni jim, že je zítra v 06:30 vyzvedneme u nich doma. Ať jsou už sbalené a připravené odjet."

,,Ty mi to nevyčítáš? Vždyť jsem zabila lidskou bytost! Elfové jsou divní." Otočila jsem se a odešla jsem  na chodbu. Tam na mě už čekala Harper. 

,, Ahoj Quincy. Já... Já jsem se chtěla zeptat, jestli bych se s vámi mohla vrátit do Elfmadelinu... "

,,Jaktože o tom víš? Vždyť... A jak jako VrÁtIt!? Vždyť jsi tam nikdy nebyla!"

,,To ti pak vysvětlím. Ale vlastně mě potřebujete, protože já jsem jediná, která umí řídit... Takže se jdu sbalit."

Byla jsem dost zmatená, ale nechala jsem to plavat a vytočila jsem číslo mojí babíčky. 

,,Haló? Kdo to je?"

,,Ahoj babi, to jsem já - Quincy - jenom jsem ti chtěla říct, že se nám trošku změnily plány a budeme vyrážet už zítra brzy ráno... Tak, jestli s námi chceš jet, budeš se muset rychle sbalit. Zítra v 06:30 tě vyzvedneme u tebe doma."

,,Aha. Dobře, budu na vás čekat." Hned  na to jsem zavolala North. Domluvily jsme se, že ji i Lennoxe zítra ráno vyzvedeme. Pak jsem si už šla lehnout.

Zaťukala jsem na dveře domu Hudsonů. Otevřel mi můj učitel dramatické výchovy. Člověk, který ublížil mojí nejlepší kamarádce. Člověk, kterého z celého srdce nenávidím. 

,,Dobrý den! Copak potřebuješ?"

,,Dobrý den, North si tady zapomněla nějaké drobnosti..." Zasyčela jsem na něj.

,,Ok, tak tedy pojď dovnitř." Bála jsem se. Přece jenom vím, co udělal North...

Zavřel za námi dveře. Zamknul. Odešel do kuchyně. Následovala jsem ho.

,, Pojď dál! Chceš čaj? Nebo kafe? " Otočil se ke mně zády a to byla zásadní chyba. Nikdy jsem to nedělala, ale povedlo se to. Rozběhla jsem se k němu s nožem v ruce a zabodla jsem mu ho do zad. Přímo do srdce. Nečekala jsem, že bych mohla být tak silná...

Posadila jsem se na posteli. BYL TO JENOM SEN QUINCY! KLID! Na digitálních hodinách svítilo 02:02. Bylo pozdě v noci a já se potřebuju vyspat. 

Hudson se svezl k zemi. Vytáhla jsem ten nůž. Z rány vytékala krev. Hodně krve. Otřela jsem ho o jeho oblečení, odemlka jsem dveře a vyšla jsem na verandu. Před domem na mě čekalo moje kolo. Nasedla jsem. 

Zase. Prosím! Proč se mi o tom ještě musí zdát?! Už jsem to dneska jednou zažila. Zvedla jsem se z postele. Wolfe ležel na podlaze a tvrdě spal. Asi spadl z matrace. Obešla jsem ho a zamířila jsem rovnou ke dveřím. Na chodbě bylo rozsvíceno. Sešla jsem dolů a napustila jsem si vodu.

,,Taky nemůžeš spát?" Otočila jsem se. Stála tam Harper

,,Ne. Vrací se mi nemilé vzpomínky... Mohla bys mi už vysvětlit, to že jsi byla v Elfmadelinu?"

,,To bych mohla, že?," usmála se, opřela se o kuchyňský pult a zavřela oči. ,,Narodila jsem se v Elfmadelinu. Já jsem tvoje sestřenice. Poslali mě sem za tebou. Protože si prý potřebovala ochranu. Ani nevíš, jak dlouho mi trvalo tě sem dostat. Na chvíli jsem to vzdala, ale pak ses objevila... Řekla jsem rodičům, aby tě adoptovali. Je mi to všechno moc líto. Vůbec nevím, proč tě sem poslali a proč poslali zrovna mě, abych tě chránila... Ale prý je to něco s královskou rodinou. Já fakt nevím... Promiň."

Chvíli jsem zpracovávala všechno, co teď Harper řekla. Je to až moc zmatené. 

,,Děkuji," usmála jsem se na ni, ,,děkuji za všechno, co jsi pro mě kdy udělala. A děkuji, že s námi půjdeš do Elfmadelinu..." Došla jsem k Harper a pevně jsem ji objala. Po tvářích jí začaly stékat slzy. ,,Harper. Copak se děje?"

,,Já jsem se k tobě chovala strašně. Žárlila jsem na tebe a zazlívala jsem ti to, že nemůžu být se svou rodinou... Byla jsem na tebe tak hnusná. Tak moc hnusná." Stály jsme tam ve tmě. Teď jsem ji poprvé brala jako pravou sestru.

Moc se omlouváme za takové zpoždění s další kapitolou. Budeme se snažit vydávat novou kapitolu častěji. Prostě jsme teď neměly čas ani prostor na psaní. Děkujeme za pochopení.