Píseň tajemné dcery

Kapitola 11.

??:??

Rychle jsem otevřela oči, vzbudilo mě zaklepání na okno...

,, Wolfe? "

Ticho. Po chvíly jsem uslyšela kroky. Něco se ke mně blíží. Posadila jsem se a všimla jsem si modrých očí, které svítily do tmy.

,, Haló? " Už mě to nebaví. Sáhnu po nočním stolku, kde je malá lmpička a rozsvítím. Po tom, co jsem prošla několika dětskými domovy mám lehký spánek. Protože se tam pořád něco dělo, tak jsem si musela neustále dávat pozor.

,, Idhril!? "

,, Sorry, nechtěla sem tě vystrašit. I když... Možná trochu jo. Co sem to chtěla? Jo už vím, chtěla sem ti ukázat moji kouzelnou moc... "

,, Kouzelnou moc!? "

,, No však jo. Všichni tady máme kouzelnou moc i ty. " Idhril se zatvářila tajemně a mě to málem rozesmálo. 

,, Aha. To je to moje tetování, o kterém mi vyprávěl Wolfe? "

,, Jop. Já mám taky jedno, ale není tak COOL jako naší mamky. Chceš ho vidět? " Idhril se znuděně ohlédla po pokoji. 

,, TY ZNÁŠ SLOVO COOL!?"

,, Jasan. Co si o elfech myslíš? Chceš vidět to tetování, nebo ne? "

,, Já nevím asi jo. Ale proč se mi objevilo až teď? "

,, Kolik ti je, šestnáct? "

,, Jo, předevčírem mi bylo šestnáct. Najednou se objevilo. "

,, Tetování se elfům taky objevuje až v šestnácti. Některým se tetování nikdy neobjeví, a tak si musíejí najít ňákou práci. Naira ani Naill ho ještě nemají. Podle tetování se pozná, jaké máš schopnosti a měla by si trénovat svou moc. Ty jsi jaká elfka? " Idhril se na mě podívala s očekáváním odpovědi, ale mě došlo až po chvíli, že bych jí měla odpovědět.

,, Wolfe říkal, že jsem ohnivá elfka. A taky něco o tom, že jsem vzácná, nebo co. "

Idhril na mě zírala s otevřenou pusou a vytřeštila oči. ,,Ty-Ty-Ty... TY JSI OHNIVÁ ELFKA!? " začala pochodovat po pokoji, jako nějaký generál a přiložila si ruce k čelu. ,, Ty mi chceš říct, že jsi ohnivá elfka? "

,, No, jo. " 

,, WTF, " teď jsem na ni koukala s otevřenou pusou zase já, ,, ukážeš mi ho? " Idhril ke mně přiběhla, sedla si na postel a vyčkávala.

Vyhrnula jsem si rukávy, abych jí ukázala moje tetování. Až do teď jsem si vůbec neuvědomila, že ona pochoduje po pokoji, zatímco já tady v pyžamu sedím na postely a celou scenérii osvětluje jedna lampička. Zítra ráno se budu muset kouknout, jak ta lampa funguje, když tady není elektřina. 

,, WoW. Je to fakt cool. Ale je tu menší háček, neznám nikoho, kdo by tě mohl učit. V naší rodině není žádná ohnivá elfka, nebo elf... Je to zvláštní. " Idhril se na chvíli odmlčela, a pak vyskočila z postele. ,, Já sem ti vlastně chtěla ukázat tu moji moc! Zhasni a pojď si se mnou sednout na podlahu. "

Sedly jsme si spolu na zem, připomínalo mi to seance. Idhril spojila ruce, obklopila nás záře, která vycházela z Idhrilina těla. Vypadalo to velice zvláštně, ale zároveň i majestátně. Rozevřela ruce, ve kterých se jí zhmotnilo cosi bílého. Všimla jsem si, že to je sněhová koule. Podívala jsem se jí na pusu, odříkávala kouzelné formule.

,, No, to by asi stačilo. " V očích se jí zaleskla hrdost. 

,, Kdo je to ten Rakhon? "

,, To je mág. Je dost nepříjemný, ale má pěkné učně. Někdy za nimi chodím. "

,, Nechodí k němu Naira? "

,, Ne, ta chodí k jeho sestře na výcviky. Je moc příjemná. A já jsem chodila k jejich další sestře na hodiny kouzlení. Jěště měli jednoho bratra, ale ten záhadně zmizel. " Idhril se nadme pýchou.

,, Nevíš o někom, kdo by mě mohl učit, docela ráda bych se naučila svou moc ovládat. "

,, Hmmmmm... Možná někdo z královské rodiny? Tam by tě to mohl naučit princ Alf. "

,, Skvěle." pokusila jsem se o, co nejvíc ironický přízvuk ,, A nemohla by to být holka? " 

,, Alf je moc příjemný, sice si ze všeho dělá srandu, je dost sarkastický a pořád se mračí, ale jinak je fajn. "

Zaúpěla jsem. ,,Přímo úžasný!!! " 

,, Zítra tě s ním seznámím. Nejdřív ti budeme muset vrátit paměť... "

11:00

Po snídani jsme odešli do hlubokého, kouzelného lesa. Došli jsme k neupravenému, ale velkému domku vyšlapanou cestičkou. Zaklepali jsme a dveře se otevřely. Čekala jsem, že nás za nimi někdo uvítá, ale ve dveřích bylo prázdno. Naira dneska brzy ráno odešla na trénink a Naill odjel na školu. K mágovi jdu jenom s Idhril a rodiči. Rakhon nás pozval dál a začínal se chystat na rituál, který jsem musela podstoupit, aby se mi vrátila paměť. Byla jsem hodně nervózní. Rakhon si něco začal drmolit, sypal na mě červený, bílý, hnědý a zelenkavý prášek. Když dokončil svůj "proslov" tak se ten prášek, který na mě nasypal začal vznášet, zatřpytil se a zmizel...

,, Dcero eflů, pamatuješ si na svůj první den na tomto světě? "

,, Ehm, ne? "

Všichni se zatvářili zděšeně. 

,, Oh ne.  Co jsem provedl špatně? Hmm, možná jsem tam měl dát i pelyněk..." Mág se k nám otočil zády, odešel do kuchyně a zebouchnul za sebou dveře.

,, Já se moc omlouvám, já- "

,, To nevadí zlato. " Moje matka se mě snažila uklidnit, ale bylo jí na očích vidět, že si dělá starosti.

Po nepodařených pokusech vrátit mi paměť nás rozzuřený Rakhon vyhodil ze svého domu.

Snad se Vám naše kapitola líbila. Máme menší problém, kamarádka by tam chtěla někoho zabít, já bych zase chtěla, aby se tam vyvinul nějaký romantický vztah... Co by se líbilo Vám? Napište nám a my se to pokusíme nějak uskutečnit.