Píseň tajemné dcery

Kapitola 13.

15:00

Stojím před majestátní chrámem. U dveří stojí dva elfové, chránící vstup do chrámu. Wolfe kolem nich projde bez problému, pustí ho dovnitř. Jdu za ním s tažkou plnou jídla, které mi zabalila moje matka. Jeden z elfů mě zastaví, prohledá mou tašku a umožní mi přístup do chrámu.

,, Je to velice posvátné místo. Teď se pořádně koukej, ať se taky něco naučíš. " Wolfe stál hned vedle mě, ale neviděla jsem ho. Místnost byla asi veliká, protože ikdyž Wolfe šeptal rozléhalo se to po celém chrámu. 

,, Co se tady bude dít? Mám něco dělat? " Byla jsem dost zmatená.

,, Jenom poslouchej. " Tady v téhle tmě se ani nic jiného dělat nedalo. Pomalu jsem se sunula vpřed, abych do něčeho nenarazila. Uprostřed celého sálu byl v zemi zapuštěný kompas. Nebyly tam světové strany, kompas byl rozdělěn na čtyři části. Na každé části se vyjímal znak jenoho živlu. Oheň, voda, vzduch i země. Vprostřed kompasu se točilo malé kolečko, představovalo další kouzelné moci jako led se sněhem, tma, světlo, bouře a další, jako síla, uzdravování, levitace a rychlost. Přišlo mě, že kompas vyzařoval světlo, takže když jsme se přiblížili viděla jsem Wolfemu do tváře. 

,, V kapradí stínu za svítání já potkal jsem elfí paní. V hedvábí, na hlavě květiny, tam trávila dlouhé hodiny, čekala, až se setmí.  Tajemná hudba lesem zazní, když páni na koně nasednou. Rozhlédnu se a najednou jsem zase sám. Elfové nejsou, lidé, tvrdí. Ach, jak jsou na svou moudrost hrdí. Mně jejich řeči nevadí, kdykoli zajdu v kapradí, já dobře vím... Kámen v prstenu zajiskří, zas jsou u mě všichni tři, zas slyším jejich sladký hlas, a vidím oči, černý vlas, ale jen já. Vždyť kouzla jsou, já dobře vím. Když nad krajinu padá stín, tu cítím v srdci sílu země a vděčím za to, co je ve mně. " Wolfe zpíval trošku falešně, ale to očividně nevadilo, protože se kompas začal točit a jednotlivé části se začaly otevírat jako kvítko. Bylo to fascinující... Wolfe zvednul hlavu, chytnul mě za ruku a vešel se mnou do otevřeného kompasu, pak nás to vcuclo.

Stojíme u nás v kuchyni, všude je tma. Vzpomněla jsem si, že když mě Wolfe unesl byla noc. Harper se brzy vrátí domů, v kuchyni je nepořádek a já nevím, co mám dělat s Wolfem...

,, Tak, asi bychom tady měli nejdřív uklidit a pak jít spát. Co je tady u vás dneska za den? "

,, Asi čtvrtek? Kolik je hodin? " Oba dva jsme se koukli na digitální hodiny na stole. Bylo 23:35. Rozsvítila jsem a začali jsme uklízet. Budu muset zavolat Harper a zeptat se jí v kolik přijede...

,, Tak, kde budeš spát? Že by zase u mě v posteli? "

,, Za to se ti omlouvám. Klidně budu spát na zemi. "

,, Mohli bychom vzít nějakou matraci. Na té by jsi mohl spát. "

V klíčové dírce se ozvaly klíče. Harper. Gillbert jí otevřel dveře a ona si nakráčela do domu jako nějaká královna. 

,, Ahoj, Gillbert tady bude spát? "

,, Ehm, jo? Proč se staráš? Snad nechceš, aby tady spal i ten potrhanec, kterého si potkala někde na ulici! "

,, Tohle je Wolfe, není to žádný potrhanec z ulice, je to můj nejlepší kamarád. Nemá kde spát, teda jenom na jednu noc, a tak bych  chtěla, aby spal u nás. " V kuchyni už bylo uklizeno. Gillbert stál na chodbě s rukou nataženou ke klice.

,, No, nevím. Co myslíš Gillberte? " Gillbert mlčel.

,, Prosím. Nikdo z mých přátel u nás ještě nikdy nespal, ty tady máš přes noc kamarády pořád. "

,, Nevím, proč bychom ti to měli povolit teď, když ti to celou dobu nevadilo... "

,, Vadilo mi to celou dobu, ale nikdy to nebylo tak akutní jako teď. "

Nakonec jsme se dohodly. Gillbart bude spát u Harper v posteli a Wolfe na matraci u mě v pokoji.

07:00

Vzbudila jsem se, na zemi ještě spal Wolfe. Opatrně jsem ho obešla a šla jsem se přichystat do koupelny. Dole byly slyšet hlasy, šla jsem se podíval, co se děje. Daniel, se svým raním kafem a rozcuchanou kšticí, křičel na Gillberta. Isla si v kuchyni povídala s Harper. Došla jsem za nimi, abych si taky udělala kafe.

,, Dobré ráno. "

,, Dobré ráno. Islo, nevadilo by, kdybych dneska nešla do školy? Potřebuju ještě něco zařídit. "

,, Mě to vadit nebude, mohla bys tady trošku poklidit. Ani Harper dneska nepůjde do školy, je nemocná. Pomůže ti s úklidem. Mohly byste taky něco uvařit k obědu. Odpoledne přijede babička, tak byste možná mohly i něco upéct. " Povzbudivě se na nás obě usmála. Chudák Isla, pořád si myslela, že se s Harper skamarádíme a budeme jako "pravé" sestry.

,, Dobře, moc děkuji. "

Isla s Danielem odešli do práce a Gillbert rychle odjel do školy. Šla jsem se upravit do koupelny. Čekala jsem, že se Wolfe už probudil, ale pořád ještě spal. Přijede babička. To mi trochu ničí plány. Chtěla jsem se, co nedřív dostat k North a všechno jí říct. Pak jsem chtěla, co nejrychleji zmizet. A kdyby to šlo vzala bych s sebou i North.

Dopoledne jsme s Harper uklízely, pak jsme začaly vařit oběd. Wolfe se probudl až kolem poledne. Pomohl nám dokončit oběd a připravit na stůl. 

,, Quincy, mě se zdá, že jsem tvoji nevlastní sestru už viděl. Nevím kde, ale je mi povědomá... "

,, Není divu, vždyť sis prohlédl celé moje okolí a zjistil sis úplně všechno o mých blízkých. "

,, Přijde mi, že jsem ji viděl v Elfmadelinu, ale třeba se mi to jenom zdálo. Věděla jsi, že v lidském světě máme každý z nás elfů dvojníka? Nemusí ani vypadat stejně, ale má podobnou povahu a charakter... "

,, Tak to jsem opravdu nevěděla. Ale zase to znamená, že to nemusela být ona."

Snad se Vám to líbilo. Tahle kapitola byla docela nezáživná, ale ty další budou opravdu zajímavé vydáme je, co nejdříve. Napadlo nás udělat něco jako pohled ostatních postav. Kdyby se Vám to líbilo, můžete nám i napsat, jakou postavu byste chtěli.