Píseň tajemné dcery

Kapitola 15.

Sobota 06:30

Zvonil mi mobil, myslela jsem si, že mi zvoní budík, ale volala mi North. Zvonila už dost dlouho. To u ní není normální. Musí to být něco akutního. Zvedla jsem to a z druhé strany telefonu se ozval uplakaný hlas North. Něco se děje. North jsem viděla plakat jenom jednou a to jí zemřel její pes...

,, CO SE DĚJE? "

,, Já- " North se zalykala pláčem, moc jsem nevěděla, co s ní mám dělat.

,, North řekni mi prosím, co se děje. Jestli ti nějak ublížil, tak mu-"

,, Moh-hla by si sem prosím při-přijít a vyzvednout m-mě? P-pros-sím. "

,, Hned tam budu! " Rychle jsem se oblékla, obula se a pro jistotu jsem si vzala v kuchyni nůž. Měla jsem chuť ho zabít. Vběhla jsem do garáže, vzala jsem si kolo, nasedla jsem. Silně jsem sevřela řídítka. Možná až moc silně, zbělely mi klouby. Byla jsem rudá vzteky. Připadala jsem si jako robot. Šlapat, šlapat, šlapat. Prudce jsem zatavila, až jsem málem přeletěla řídítka, ale to jsem teď neřešila. Sesedla jsem z kola a běžela jsem po příjezdové cestě k domu. Vzala jsem za kliku. Bylo zamčeno. Popudilo mě to ještě víc, měla jsem chuť rozlámat ty dveře na třísky. Rozhlédla jsem se kolem, abych našla zvonek. Když jsem ho konečně našla zazvonila jsem. Až pak jsem si všimla jména, které tam bylo vyryto. HUDSON. Dveře mi otevřel můj učitel pan Hudson. To, že by Lennox byl jeho syn jsem zamítla hned na začátku. Možná to jsou bratři, ale nejsou si vůbec podobní... Nebo bydlí pan Hudson se spolubydlícím, kterému je sedmnáct. 

Pan Hudson na mě mlčky hleděl, byla jsem moc dlouho potichu...

,, Ehm, North? Je tady? "

,, Taky přeji dobré ráno. "

,, Pardon, ale tohle spěchá. Je tady North? "

,, A ty jsi kdo? Nemůžu tě pustit do mého domu, aniž bych věděl, kdo jsi. " To si ze mě dělá srandu? Podle času tady ve světě lidí se mě předevčírem ptal, kolik stojí jízdenka. 

,, Jsem její nejlepší kamarádka, vaše studentka a holka, která asi někoho zabije. Tak, teď mě prosím pusťte dovnitř. " Byl překvapený, ale pustil mě k němu domů. Prošla jsem každou místnost, v obývacím pokoji jsem našla North. Byla schoulená na zemi, zabalená do deky, poškrábaná na obličeji. A brečela. Přišlo mi, že byla dokonce i nahá! Ve vteřině jsem byla u ní. Objala jsem ji.

,, Co se stalo? Proč jsi tak poškrábaná? Mám někoho zavolat? Kdo ti to provedl? " Třásla se. Hodně se třásla...

,, Můž-žeme pros-stě od-dejít? Pros-sím. " Postavila jsem ji na  nohy, obala jsem ji kolem ramen a pomalu jsem s ní došla před dům. Pak jsem ještě doběhla dovnitř, abych jí vzala oblečení. V předsíni na mě čekal Lennox...

,, Co jsi jí provedl!? Vždyť je celá poškrábaná! PROČ JE NAHÁ!?  "

,, Já opravdu nevím, co se stalo. Nic jsem jí neudělal. Večer jsme se koukali na film, a pak přišel Robert a... "

,, A? "

,, Ona se začala bát. Že ji prý něco udělá. A pak... Pak jsem ji našel v obýváku na zemi. Byla úplně nahá. Zabalil jsem ji do deky a odešel jsem jí udělat kávu. Mezitím jsi přišla ty. Můžu vás dovést domů. Už tady nechci zůstat ani minutu. Asi vím, co se stalo. " Potichu jsem přikývla. Lennox mě zavedl k jeho autu. Společně jsme pomohli North nasednout. Do kufru auta uložil moje kolo a odjeli jsme.  V autě jsem o tom začala uvažovat. Potěšilo mě, že si vzala mojji radu k srdci a měla se před Hudsonem na pozoru, ale ani to nepomohlo. Měla mi hned zavolat! Já jsem tak strašná kamarádka! V autě bylo ticho, jenom North někdy potichu vzlykla. Koukala jsem se z okna, všude byli lidé. Usmívali se. Jako by nevěděli, že dneska se nemá nikdo usmívat. Asi to nevědí. Měla bych všem říct, co se stalo a proč by se všichni měli mračit a proč by měli házet vajíčka na Hudsonovo auto.

,, Tak. Co teď? " Lennox zaparkoval auto před mým domem a nervózně ťukal prsty do volantu.

,, Teď půjdeme všichni dovnitř, pomůžeme North a dáme si kafe. " Úplně jsem zapomněla na Wolfa. Zajímalo by mě, jestli ještě spí. Vystoupili jsme z auta, North jsme museli trošku pomoct. Došli jsme až ke mně do pokoje. Na zemi tam spal Wolfe. North se na mě vyděšeně podívala. Všechno jsem ti to chtěla říct, ale ty jsi pořád mluvila o Lennoxovi! Asi to z mého obličeje vyčetla, protože se na mě omluvně zadívala. Na zem vedle svojí postele jsem hodila batoh plný věcí, kterých jsem si s sebou vzala. Lennox mezitím čekal na chodbě. Podala jsem North její oblečení, aby se oblékla. Celou cestu jsem ho křečovitě svírala. Měla bych jí říct, že jsem elf, že se mnou muže odejít.

07:15

Já, North a Lennox sedíme v obývacím pokoji. Ticho. Není, co říkat. Všichni víme, co se stalo. Wolfe seběhne ze schodů.

,, Kdo to je? " Přejel nás všechny pohledem. Málem jsem vyprskla smíchy, když jsem si uvědomila, že na sobě má jenom boxerky, které mu vypůjčil můj nevlastní otec Daniel.

,, To je North. A její přítel. "

,, Aha. Nechtěli byste se jít projít ven? "

North nás sledovala. Pak se odvážila promluvit. ,, Kdo je ten kluk? To je tvůj přítel, o kterém jsi mi nestihla říct? " Musela jsem si ji vzít stranou, abych jí to všechno vysvětlila. Chvíli na mě vyděšeně koukala s otevřenou pusou, ale nakonec to přijala... Domluvily jsme se, že za tři dny odejdeme. Jenom se budu muset zeptat Wolfeho, jestli je to vůbec možné...

Tak. Asi nic dodávat nebudeme.