Vzbudila jsem se v nemocnici. Celé tělo mě bolelo. Měla jsem pocit že se nemůžu ani hnout. Pomalu jsem se narovnala abych se mohla posadit a podívala jsem se z okna. Svítilo už slunce a já přemýšlela jak jsem se tam dostala a co je za den. Do místnosti vešel doktor ,,Vypadá to že už je vám lépe, jak se cítíte?". ,,Všechno mě bolí a cítím hroznou slabost" odpověděla jsem mu. ,,Tělo vás bolí protože jsme vám museli vypumpovat žaludek" řekl mi a vyděl jak mi stoupá tem z toho jak jsem rozrušená. ,,Jak jako vypumpovat žaludek? Co se stalo?" zeptala jsem se vyděšená. ,,Po odběru krve se u vás prokázal pozitivní test na drogy, zřejmě vám to někdo hodil do pití, vaši přátelé a váš partner co vás sem donesl říkali že by jste si drogy nikdy sama nevzala" odpověděl na mou otázku a já si hned vzpomněla na toho chlapa na ulici co se mnou stál u baru. ,,To musel být ten muž co mě včera pronásledoval a pak vedle mě stál na baru" prohlásila jsem.
Doktor mě zkontroloval a zavolal na sestru ,,Slečna tu bude muset ležet ještě 4 hodiny, zavedeme novou kapačku která jí pomůže zregenerovat tělo a dostat potřebné živiny". Sestra ke mě přistoupila. Vypojila kapačku která byla prázdná a zapojila novou. ,,Chcete vidět své přátelé?" zeptal se doktor. ,,Ano prosím" odpověděla jsem a doktor kývl na sestru. Sestra otevřela dveře ,,Slečna už je vzhůru, můžete jít dovnitř" jen to dořekla Sofí vběhla uplakaná do pokoje ,,Myslela jsem že už tě nikdy neuvidím" řekla a opatrně mě objala. ,,Nebojte, slečna má tuhý kořínek" řekl doktor a poklepal jí po rameni. Celou dobu mě držela, takže jsem neviděla kdo ještě vstoupil do místnosti.
Po chvilce mě pustila a já cítila jak mě chytá něčí ruka. Podívala jsem se nahoru a stál tam Carlos. ,,Měl jsem o tebe hrozný strach, ani nevíš jak jsem se bál" a stiskl mi pevně ruku. Ukápla mi slza protože jsem byla ráda že je tam právě on. ,,Em všichni jsme se o tebe bály" řekl Max přišel ke mě a obejmul mě. ,,Lando tu není, ale byl tu celý den s námi všemi. Musel na okruh něco vyřizovat, mají dnes poradu" dodal. ,, Jak dlouho jsem byla mimo" řekla jsem po tom co jsem zaregistrovala slovo den. ,,Byla jsi mimo jeden den, dneska je čtvrtek" řekla Sofí. ,, Bylo hrozný tě vidět jak padáš k zemi a nepobíráš se, zkoušela jsem tě i polít ale nic nezabíralo tak tě Carlos okamžitě naložil do auta a odvezli jsme tě sem" pokračovala. Měla jsem slzy v očích, když jsem slyšela co se stalo a že jsem byla den mimo. ,,Neplač a buď v klidu ať si tě můžeme zase odvést brzo domů" řekl Carlos, utřel mi slzy a dal mi pusu na hlavu.
Max musel po chvilce odejít protože musel za Landem na okruh a Sofí jela s ním. Zůstala jsem tam už jen já a Carlos. ,,Nevadí ti že jsi kvůli mě nestihl konferenci?" zeptala jsem se. ,,Ne, konference je mi úplně lhostejná když jsi tu v tomhle stavu" a pohladil mě. Udělala jsem mu místo na posteli a ukázala mu ať si lehne ke mě. Jen jsme spolu tak leželi a drželi se. Už se blížila doba kdy mě mají propustit a tak mi Carlos podal tašku s oblečením kterou mi zabalila Sofí na převlečení. Zatáhla jsem zástěnu a poprosila Carlose jestli by mohl jít za ní, oblékla jsem si spodní prádlo a při oblékáni jsem viděla jak jsem potlučená z toho jak jsem upadla. ,,Děje se něco?" řekl Carlos, když slyšel že brečím. ,,Vypadám hrozně" řekla jsem a odhrnula závěsy abych mu ukázala jak jsem potlučená. ,,Jsi nádherná" řekl a objal mě a počkal až se uklidním. Když už mi bylo lépe oblékla jsem se úplně a čekali jsme až přijde sestra.
Otevřeli se dveře do pokoje ,,Zkontrolujeme tlak a tep a když bude vše v pořádku budete moct domů" řekla a vytahovala přístroj na měření tlaku. Dala mi ho kolem ruky a řekla ,,Tlak je ještě trochu nižší, ale jinak je v pořádku". Sundala mi ho z ruky a dodala ,,Dnes buďte ještě v klidovém režimu" koukla se na Carlose ,,Dávejte dneska na svou partnerku pozor aby se jí něco nestalo, ať se fyzicky nezatěžuje" a mrkla na Carlose. Vyšli jsme ven z pokoje a já ho plácla po zádech mrkla na něj a začala se smát. Carlos moc dobře věděl čemu se směju. Podal mi jeho kšiltovku a odvedl mě do auta. ,,Zajedeme na okruh, mám tam svoje povinnosti, ale jsem domluvený s týmem že můžeš být u nás než vše vyřídím" řekl a položil mi ruku na stehno. Zajeli jsme mezi buňky kde bylo vybudované zázemí pro každý jednotlivý tým. Před Ferrari buňkou na nás čekala Sof a držela v rukou moje kufry. Vystoupila jsem ven a ukázala na kufry ,,proč?" řekla jsem a Sof odpověděla ,,U Landa teď bydlí jeho rodiče tak máme každá svůj pokoj v hotelu kde s námi bude Max a Carlos" odpověděla mi a dodala ,,Carlos se o vše postaral a já ti zabalila všechno tvoje oblečení, Lando mi s tím pomohl".
Kufry si převzal Carlos a naložil je do auta. Vzal mě za ruku a druhou mě vzal okolo ramene aby mě pevně držel kdyby mi zlobil tlak. Pomalým tempem jsme došli do boxu Ferrari, kde na Carlose čekal Charles ,,Tak už jste konečně tady. Jsi v pořádku?" zeptal se mě Charles a obejmul mě. ,,Ano jsem, jen mám pár modřin" odpověděla jsem mu. Trochu se mi zamotala hlava a vypadalo to že spadnu ale Carlos mě hned chytil a Charles mu pomohl mě odvést k Carlosovi do Chill pokoje. ,,Jste moc hodný kluci" poděkovala jsem jim. ,,Skočím ti pro vodu" řekl Charles a odešel. Carlos mi pomohl si lehnout a držel mi nohy nahoře aby mi vyrovnal tlak. Charles přišel se dvěma flaškami v ruce ,,Tak tady to je" řekl. Cítila jsem se jak malé dítě o které se musí někdo starat. Pomalu jsem si sedla a napila se. Do místnosti přišla Charlesovo manažerka ,,Už je čas chlapci" řekla a kluci mi pomohli vstát. Sedla jsem si do boxu na pohovku a dostala jsem sluchátka který dostal i Carlos ,,Kdyby jsi něco potřebovala uslyším tě, zatím tu zůstaň" řekl Carlos.
Nasadila jsem si sluchátka a koukala jsem na monitory co byli předenou, viděla jsem tam i kameru která celou dobu sledovala kluky. Šli podepsat már kšiltovek a kartiček, udělat si fotky s fanoušky. Najednou přišel někdo s kamerou i za mnou a řekl ,,Jé, známá tvář" poznala jsem že to není kameraman, protože měl AlphaTauri jezdeckou kombinézu. ,,Ahoj Danieli" řekla jsem protože ten australský akcent a velký úsměv jsem poznala hned. ,,Jak jsi to prokoukal" řekl a já jen ukázala na něho od hlavy o patě ,,Máš pravdu, mě nejde nepoznat" zasmál se a sedl si vedle mě. ,,Kluci tu nejsou jestli jdeš za nimi" řekla jsem mu a usmála se. ,,Vlastně jsem šel za tebou, zeptat se jestli jsi v pořádku, protože se o tobě mluvilo na konferenci" řekl a já byla v šoku. ,,Jak jako mluvilo na konferenci" řekla jsem a víc se otočila na něj. ,,Všichni se ptali kde je Carlos a tak musel říct Charles kde jsi, Lando řekl co se stalo a apelovali na všechny ať jsou opatrný" odpověděl.
Kluci už se vraceli zpátky do boxu. ,,Ahoj kluci" řekl Daniel a oba poplácal po zádech. ,,Dal sem vám na ní pozor" řekl a usmál se na mě. Šlo vidět že Carlos žárlí a tak jsem toho využila ,,Daniel byl moc pozorný". Charles e podíval na Carlose a ten upřeně koukal na mě. Měl ten jeho žárlivý pohled.
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
Po tom co tahle trapná chvilka přestala a Daniel se rozhodl raději odejít jsme vyrazili k autu. ,,Večer dorazte, všechny vás zvu na jídlo řekl Charles" a Carlos se Sof kývli. ,,Jak jako všichni?" zeptala jsem se. ,,Vždy když jsme v Monaku, sejdeme se ve čtvrtek večer u Charlese doma a dáme si večeři, je to taková naše tradice, budou tam všichni jezdci a jejich přátelé" odpověděl Carlo. ,,Když už jsme u toho, šla by jsi tam se mnou jako můj doprovod?" zeptal se mě. V mojí hlavě zazněla jednoznačná odpověď a tak jsem jí musela říct i nahlas ,,Ano!". Všichni jsme nasedli do auta a Carlos nás odvezl na hotel.
