Naše Cesty / Draco Malfoy FF

1. Část - Kapitola první

Usmívala se od ucha k uchu. Dívala se na něj tím jejím zákeřným ale dětsky nevinným pohledem. Není divu že se tak poťouchle radovala, vždyť ji napadl úplně skvělí nápad ! To přece nemůže umět, dostala ho.

Pomalu, téměř až tajemně se sklonil k té malé radostné duši, jakoby se ji snad snažil vystrašit. Ale né, ona se na něj pořád nevině culila. Pozvedl jedno obočí a nakrčil nos ale stále se na ni díval vážným pohledem.

Nastala chvíle ticha, chvíli tam na sebe takto civěli. Pro ostatní to mohlo vypadat poněkud komicky. Urostlí mladík krčící se u malé dívenky, propalující se navzájem rozdílnými pohledy. Dívka vypadala že má v momentální situaci značně navrch.

To by se ale mladík nesměl zvednout, a obdarovat holčičku tím nejvíce vítězným úsměvem, jako by snad vyhrál nemožné. Role se velice rychle vyměnily. Pro změnu, se teď totiž mračila dívka v červeně květovaných šatičkách.

„ Primitivně jednoduché.” Zhodnotil mladík návrh, tedy spíše výzvu od dívky jemu vysoké sotva po pas.

„ Ne to teda není jednoduché ! ” Nenechala se dívenka odbít. Ale přecejen začala o svém, tak dokonalém nápadu pochybovat. Ne, nesmí se nechat rozhodit. Určitě si z ní dělá jen dobrý den, dělá se lepším než je.

„ Pochybuješ. ” Podotkl, stále se vítězně usmívající mladík.

„ Ne to teda nepochybuji. Já o svých přeúžasných nápadech nepochybuji. ” Nedala se holčička. Už byla úplně rozhozená, začala vrtět hlavičkou ze strany na stranu. U toho se jí roztomile houpaly dva jednoduché copy.

„ Nikdy ! ” Vyhrkala ještě rychle, aby svým předchozím slovům dodala potřebný důraz.

„ Tak se pojď vsadit. ” Řekl ledabyle mladík. Věděl že ji zase dostal. Už od začátku to věděl, vždy to takhle začalo a pak úplně stejně i skončilo. Měl ji rád, a proto ji vždy takto provokoval. Měl rád když se na něj usmívala a vymýšlela všelijaké ty její takzvané "přeúžasné" nápady , prostě cokoliv, i když se na něj zlobila. Ale ona se přeci zlobila jen zřídka. Tedy...až na teď.

„ Ne to teda ne ! Ani náhodou. Vždyť zase prohraju ! ” Rozčilovala se ta malá dívka a založila si ruce na prsou. Snad pro důkaz že ji už znovu nepřemluví.

„ Takže si nevěříš. Nevěříš že to byl tak přeúžasný nápad, tak těžký abych ho nezvládl....hm ? ” Naklonil se a kývnul hlavou k pomalu rudnoucí dívce.

„ Tak co ?” Stále si hrál to své, a přitom se na ni poťouchle ušklíbl.

Nastala další chvíle ticha. V dívčině hlavě se odehrávalo snad luštění Tetiny křížovky z mudlovského časáku, jak se ji z té malinké hlavičky začalo kouřit. Musela zhodnotit úplně všechno. Nechtěla si vůbec připustit prohru. Musela mu to udělat těžší, když si tak věří. Přeci ho nenechá tak jednoduše vyhrát ! Zamyšleně se zahleděla kamsi do dáli. Právě v tu chvíli u Děravého kotle prokličkuje, poskočí a popoběhne zase o kus dál malá myška. Dívenka nasadí svůj dávno ztracený zákeřný výraz. Bez jediného slova chytne bratra za triko a táhne ho směrem kde zaběhla myška.

„ Sakra, co to děláš ? ” Optá se trochu rozhozený mladík, ale odpovědi se mu nedostanete. „ No tak, Mabel ! ” Opravdu nechápe co se tu děje. „ Nedořešili jsme naši debatu. To se nesluší takhle utíkat od tématu ! ” To už se ale nacházeli v zapadlém rohu Příčné ulice. Perfektní místo pro myšky, tady určitě bude. Radovala se dívka v duchu. Nehodlá to vzdát tak rychle. To ale netušila že tímto místem taky pomáhá mladíkovi uskutečnit její přeúžasnou výzvu, pomáhá mu vyhrát jejich ještě nestvrzenou sázku.