Naše Cesty / Draco Malfoy FF

1. Část - Kapitola druhá

„ Měli by sem naštelovat nějaký lavičky, z těch schodů mě studí zadek. ”
Postěžovala si Mabel. Už pěkně dlouhou dobu tady trčí a pořád se nestalo nic zajímavýho.

„ Hele podívej ! ” Ignoroval její rýpavou poznámku Antonio.
Dívka rychle vyskočila na nohy, div nepřepadla dopředu.

„ Támhle, vidíš toho blonďatýho kluka. ”  Poškleboval se mladík.

„ No ? ”

„ Právě mu jeho ultra bohatý taťulda dal nějaký galeony, nevím přesně kolik ale málo to nebude. Protože jsou... ”

„ Bohatý. ” Dokončila za něj dívka větu.

„ No, především čistokrevní. ” Doplnil mladík to co chtěl původně říct.
Vysvětloval to s jakýmsi zhnusením v hlase.

„ Stačí když vezmeš jeden, vím že se to nemá, ale my jsme dneska nezodpovědný, ano ? ” Podíval se na svojí sestru.

„ Jasně chápu, zrovna jim to chybět nebude. ” Zvedla s nezájmem pohled ke svému bratru. „ Tak já jdu ” Už si to vykračovala směrem ke chlápci, když se ještě otočila.

„ Brácha, všichni čistokrevní nejsou zlí, že ne ? Že nejsme zlí ? ” Zeptala se pochybovačným hlasem.

„ My nejsme zlí Mabel. ”

„ My jsme jen nezodpovědní viď ?” Pousmála se dívenka.

„ Přesně, a teď už běž. ” Popohnal ji s úsměvem mladík.

                                 ***

Ulice byla plná čarodějů a čarodějek. Přebíhali od obchůdku k obchůdku, bavili se pokřikovali na sebe.
Malá dívenka byla téměř v ohrožení života, když se jejím směrem vydala skupina mladých kouzelníků. Dupali, přímo fuňeli jak stádo bizonů. Vykřikovali, smáli se, pošťuchovali se. Kdyby holčička neuskočila stranou normálně by ji převálcovali a rozdupali. Jeden mládenec, tak o hlavu vyšší než Mabel. V bílé košili s ledabyle přehozeným hábytem přes rameno, hnědým rozcuchem na hlavě a přiblblým, až otravný úsměvem. Vypadalo to asi na alfa bizona. Schválně strčil do mladé dívky „ Uhni, ty nemehlo ! ” odplivl si když dívku úspěšně shodil. Jeho doprovod to samozřejmě nezapomněl doplnit výsměchem.

„ Hejkal jedna...uhejkaná ” Zanadávala si, mezitím co se škrábala ze země. Uhladila si šatičky, a i přesto, co se před chvílí stalo se důstojně rozhlédla po své oběti.

Byl tam, pořád ho viděla, stále postával stranou a chrastil penězmi v ruce. Zaujatě se rozhlížel, pak se pomalým tempem začal probírat davem.

Mladík se potloukal Příčnou ulicí jak zjevení bílé paní v nějakém barokním zámku. Vlastně věděl kam chce jít. Napadlo ho podívat se do Prvotřídních potřeb pro famfrpál. Jenže před chvílí tam vpadla jedna pochybná sebranka mládenců, se kterou se nechtěl nijak potkat. Dneska už vážně neměl náladu nikoho pokoušet, s nikým se dohadovat.
Popravdě se chtěl strašně moc podívat do kouzelnického zvěřince. Ale kdyby se o jeho návštěvě tohoto prostoru dozvěděl jeho otec, myslel by si o něm že je snad nějakou obětavou, ufňukanou, malou holkou. A to on samozřejmě není, že ?
A tak tedy bloudil sám jak bludička bez světýlka. Měl docela pochmurnou náladu, tenhle den se nevyvedl.

Mabel se rozhodla zvolit svojí velmi oblíbenou " hlavně nenápadně " taktiku. Což znamená že nebohého chlapce pronásledovala jak bloudí tam a zase zpátky Příčnou ulicí. Potřebovala pro svůj plán, aby chlapec své galeony uklidnil do kapsy od jeho elegantních a určitě taky drahých kalhot.
Už si začínala myslet, že si z ní dělá srandu, že ví, že ho sleduje. Díky Merlinovi, nic netušící chlapec konečně strčil ruce do kapes a vydal se skrz největší chumel kouzelníků. To je její šance, na tohle čekala.