Naše Cesty / Draco Malfoy FF

2. Část - Kapitola šestá

Znuděně se opírala o stěnu v chodbě s pokoji. Musela se na něco soustředit, aby neumřela nudou a tak se soustředila na teplo. Malé tělíčko kluběnky, kterou pojmenovala Hip, se vrtělo v kapse jejího hábitu. I přes látku cítila slabí tlukot srdce a sálající teplo.

Tohle moc nezabíralo, protože se jí z toho zavíraly oči. A tak už snad po sté přepočítávala vzorečky na tapetě nalepené na zdech kolem ní. Taková nuda to byla. A co vlastně?

Odposlouchávání. Zní to tak zábavně zajímavě a dobrodružně! To je pravda, ale záleží na tom koho šmírujete...

„ Ten nový výtisk Denního věštce mi přijde ochuzený o módní rubriku. "

„ Naprosto s tebou souhlasím, Stef. "

„ Ano, to byla má oblíbená! "

Mimo dvě prvačky, jejichž jmény si Ma ještě není úplně jistá, tam seděli nějaké třeťčky a čtvrťačky, tipla by. Ma doufala, že když je bude nějakou dobu poslouchat, prokousají se přes témata jako jsou kluci a móda a neustálé si stěžování k něčemu, co se jí bude hodit slyšet. Jenže děvčata se zase vrátila k módě a osobně odhaduji, že se co nevidět zase vrátí k probírání chlapců.

Ano, už je tu poslouchá značnou chvíli. A ano, tolik byla schopná obětovat.

„ Pozoruji, že sídlíš mé znechucení. "

Mabel sebou cukne a přimáčkne se ke zdi, div nerozdrtí v kapse Hipa. „ Fuj, to jsem se lekla! " Uleví si a stále ještě trochu vytřeštěnýma očima pohlédne na černovlasou dívku jakoby vystupující ze stínu. „ No, tak bych to neřekla, ale dejme tomu..."

„ To mě v tom případě přivádí na otázku. Proč tu trpíš a plýtváš svým časem, jen abys poslouchala jak ony plýtvají svými životy? "

„ To je zajímavý, ale nevím. " Ještě tu stínovou holku neslyšela říct nic delšího. Což Mabel překvapilo, ale zároveň i potěšilo. Avšak podezíravost, kterou Grace projevila, jí radost neudělala.

„ Nevíš? " Proč má sakra pocit, že jí ta holka má dokonale přečtenou? Musí z toho nějak vykličkovat. Chtělo by to nějaký přeúžasný plán, ale na to teď nemá čas.

A tak jen vyhrkne. „ Možná vím, možná něco s Ruby zase vymyslíme! " Nervózně se zasměje a společenskou místností, kde zrovna probíhá debata o účesech chlapců v Bradavicích, proletí jak namydlený belsk.

Když vystrčila hlavu ze dveří zmijozelského kutlochu, zpozorovala opodál onu velmi hlučnou a výraznou skupinku starších zmijí. Co nejtišeji zabouchla za sebou ty obrovské vchodové dveře a využila, že si jí nevšimli. Možná vlivem její drobnosti, ale spíš je právě něco zaměstnává. Ale co?

Zvědavost jí nedala, a jakoby toho šmírování dneska nebylo málo, se po špičkách plížila, aby zajistila víc.

Její nadšení z konečně něčeho zábavného jí okamžitě opustilo. Stačilo slyšet pár slov, zahlédnout karamelové kadeře a hned si dala jedna a jedna dohromady.

Upřímně, nejradši by se do toho nemísila, přeci jen je to jako zahrávat si z ohněm. Co když ale Judith něco zjistila? Proč jinak by tu asi byla? Konečně by se někam posunula.

A tak se kousla a odkašlala si. „Ehm ehm" Promluvila, až když se na ní všichni otočili. Potřebovala nějak odvést jejich pozornost. „Promiňte pánové a dámy, ale mohou nahlédnout, co je středobodem vašeho zájmu?" Sakra, taková chvilka a už mluví jak ta její podivná stínová spolubydlící. Evidentně to, ale zafungovalo, protože až opadlo prvotní šokováni, spustila se lavina posměchu. Zujala, to bylo hlavní.