Naše Cesty / Draco Malfoy FF

2. Část - Kapitola sedmá

„ Ale opravdu! Neříkej, že jsi si toho nevšimla! " Zamrkala dívka svýma zelenýma očima do hnědých očí své spolubydlící.

„ Čeho jsem si měla všimnout? " Odpoví jakoby v sebeobraně a pohodí svými špinavě blonďatými vlnkovatými vlasy.

„ Čeho! Čeho... Čeho asi? " Plácla se Ruby do čela. „ Copak jsi mě teď vůbec neposlouchala? "

Nastala chvíle ticha. „ No, popravdě jsem se právě zamyslela jak moc hluboko pod Z/zemí jsou lidi na druhý straně Země..." Řekla Kristen bez kontextu a s naprosto vážnou tváří. Všichni přítomní nechali tenhle poznatek bez komentáře. Ve snaze zachránit tuhle naprosto náhodnou situaci se Kristen provinile usmála a dodala. „ A taky jsem přemýšlela jestli si zítra vezmu růžový nebo staro růžový svetřík. "

„ Takže ne! Neposlouchala. " Rozhodila dívka nešťastně rukama a sedla si na postel. „ A co ty Grace? Že mám pravdu? " Ruby věděla, že ona dívka, opírající se o zeď v šeru pokoje, je velmi všímavá.

„ Ano, musím přiznat, že některé Mabeliny aktivity v posledni době jsou přinejmenším pozoruhodné a zvláštní. " Pokrčila rameny a prohrábla si prsty své černé vlasy.

„ No hurá! Aspoň někdo. " Vyskočila Ruby na nohy. „ To jak furt někde pobíhá, vždycky se vypaří a ani neřekne proč. Všimli jste si jak pár dní zpátky na obědě mluvila s nějakou holkou z Mrzimoru? " Chrlila ze sebe. „ Navíc, dneska nebyla ani na večeři, pak mi řekněte co místo toho dělala..." Pohlédla na černovlásku v domnění, že ji ještě doplní, že si všimla ještě něčeho dalšího.

Ta bez zaváhání přikývla avšak nic neřekla. A tak Ruby pokračovala. „ Pro mě za mě ať si dělá vylomeniny jaký chce, ale to, že je dělá beze mě, to mě uráží! " Hodila sebou zpátky na postel.

„ Hele a proč se jí prostě nezeptáš? " Pokrčila rameny a zamrkala hnědýma kukadlama.

„ Jo super! To je nápad! Půjdu za ní a zeptám se jí: Hele sleduju tě. Jsi podezřelá. Všechno mi
řekni." Protočí oči a když mluví nezapomene přidat notnou dávku ironie. „ Fakt dík, Kristen. "

Najednou se rozletí dveře a do dívčího zmijozelského pokoje vtrhne Mabel jako vichřice. Hovor utichne.

Dívka je tak zahleděná do svých myšlenek, že si zprvu ani nevšimne, že je v pokoji dusné hrobové ticho. Když se probrala z pomyslného tranzu, pohlédla na své spolubydlící. Na čele se jí udělala hluboká vráska, jenže její zamračení velmi rychle zmizelo. A s ním zmizela i ona.

Nedlouho po tom se Ruby ozvala. „ Co to sakra bylo? "

„ To bylo zvláštní " Zamyslela se Grace potichu.

Chvíli bylo zase ticho, než jen tak mimochodem, zatímco se přehrabovala ve svém nočním stolku, promluvila Kristen. „ Myslela jsem, ať se zeptáš té holky z Mrzimoru a né Mabel. "

Udivené až dokonce obdivné pohledy obou dívek se stočili jejím směrem. „ Hele Kristen, ty nejsi tak hloupá jak vypadáš! " Zasmála se s poťouchlím úsměvem Ruby.

***

Jak se to jenom mohlo stát. To je snad zlý sen. Tak rychle jak vletěla do svého pokoje tak z něj zase vyletěla. Jí ta zodpovědnost asi taky nikdy nepotká!

Ztratila ho! Jak jen mohla! A kvůli čemu? Promrhané půl hodině poflakování se po hradě a nepodstatné informaci, kterou už stejně dávno ví? K čertu s tím. Nic se nedaří tak jak má. Nevěděla, že to bude tak složité!

Nyní ale v první řadě musí získat ten hábit. Hip už v něm asi nebude, ale je to vodítko.

Prosvištěla společenskou místností ven na chodbu. V honosných dveřích vedoucích ven i dovnitř se s někým nebo spíš s něčím srazila. Bylo to malé stvoření, proto pro ni srážka nebyla fatální. Pro toho tvorečka ale ano.