ENEMIES TO LOVERS/Sturniolo Triplets CZ(C.S)

03-Málem se to stalo!

Ell's POV

Když jsem pokračovala psaní věcí které pak zahrneme do toho projektu nemohla jsem přestat myslet na to, proč na mě Chris tak zírá.

Sepsala jsem na malý papírek pár věcí který jsem nevěděla. "Mohl by jsi prosím vyhledat tyhle věci a napsat mi k tomu odpovědi ať to máme rychleji hotový." Řekla jsem a podávala Chrisovi ten papírek a očekávala jsem odpověď stylu 'udělej si to sama' nebo 'ne, nechce se mi'
ale dostala jsem překvapující odpověď.
"Jo klidně, to nebude problém." Odpověděl a usmál se na mě. Chápete to! On se na mě usmál a je ochotnej pro mě něco udělat.

Koukala jsem na něj překvapeně a on si toho asi všiml. "Proč tak koukáš?! Potřebuješ ještě něco." Řekl a koukal na mě zmateně. "Ne nic, jen jsem se zamyslela." Zamumlala jsem potichu.

Time skip

Koukla jsem se na mobil a zjistila že je 22:00. "Sakra ono už je deset." Řekla jsem s trochou paniky. "Kluci už asi budou doma mám dojít pro Matta ať tě odveze domů?" Zeptal se trochu starostlivě.
"To ne, oni přece neví že jsem tady, aspoň se trochu projdu." Odpověděla jsem.

Zbalila jsem si všechny věci a vyšla potichu z jeho pokoje. Když jsem došla k vchodovým dveřím a chystala jsem se je z venku zavřít, někdo za ně zatáhl a otevřel je. Byl to Chris.

"Co je, potřebuješ ještě něco nebo už můžu jít, docela bych ocenila kdybych se na zejtřek mohla v klidu vyspat." Řekla jsem a protočila očima. "Věř mi že tě fakt nemám rád, ale samotnou nemůžu nechat jít ani tebe, takže tě vyprovodím ať se ti to líbí nebo ne." Řekl a zavřel za sebou dveře.

Šli jsme smětem ke mně domů a oba mlčeli, ale to ticho už mě nebavilo tak jsem promluvila. "Co ty a Megan?" Zeptala jsem se. "Co tě to zajímá." Odpověděl Chris. "Já nevim jen tak ty jsi chtěl jít se mnou, tak já si chci povídat."
Odpověděla jsem trochu otráveným tónem.

"Ok, jestli tě to tak moc zajímá tak se s ní asi rozejdu." "Proč, už tě nebaví?" Řekla jsem provokatyvně. "Hej, já vim že jí nemáš ráda ale tohle říkat nemusíš." Řekl trochu smutně.

Už jsme byli skoro u mě doma, od toho posledního rozhovoru jsme nepromluvili.
"Už můžeš jít domů, já už k sobě dojdu." Řekla jsem potichu. "Když už s tebou jdu celou cestu tak těch pár metrů mě snad nezabije." Řekl trochu otráveně.

Když jsme stáli prakticky přímo před mým domem zastavila jsem a koukala jsem Chrisovi přímo do očí.

On mi koukal do očí a pak se na chvíli podíval na moje rty. Naše obličeje byli jen centimetry od sebe.

Netuším co se v tu chvíli stalo ale přišlo mi že když jsme si koukali do očí, tak nic jiného než my nebylo. Začínali jsme se k sobě přibližovat když v tom, jsem ucukla a couvla jsem.

"Já už asi pudu." Řekla jsem nervózně a zároveň ztrapněně. "Jo, jo to bys měla."
Řekl a couvnul dozádu. "Budem zítra pokračovat v tom projektu?" Zeptala jsem se.

"Klidně ale nemohli by jsme zítra u tebe, nechci aby kluci zjistili že spolu, sice nedobrovolně, ale trávíme čas."

"Jo klidně, moji rodiče stejnak nebudou dva měsíce doma takže s tím problém mít nebudou." Řekla jsem a pořád jsem byla nervózní.

"Dobře, tak zatim ahoj."řekl a pomalu začal odcházet. "Ahoj." Řekla jsem a začala otevírat vchodové dveře.

Author's note 💕🤍

Děkuju moc za všechny přečtení.
Moc si toho vážím.

Love y'all 💕🤍