Thiam One-shots (ff teen wolf Thiam)

První polibek

Liam:

Nevím jak nebo proč se to stalo, ale prostě se to stalo...

V jedné chvíli jsme seděli na mé posteli, v druhé jsme se smáli a potom jsme se si navzájem koukali do očí.

Nevím kdo udělal první krok, koho to napadlo jako prvního nebo kdo se první naklonil... Ale zničeho nic jsem se prostě líbal s Theem... Jak?! Proč?! Kdy?!

Zapletl jsem si prsty do jeho vlasů a on se do mě opřel, čímž mě povalil na postel a při líbání se nade mnou vznášel.

Ale musel jsem uznat, že v životě jsem se při líbání necítil tak dobře.

Ozvalo se zaklepání na dveře a hlas za nimi. „Kluci, je večeře, pojďte se najíst." byla to máma.

Já s Theem jsme se od sebe odtrhli a zmateně se na sebe dívali, co se sakra stalo?! Máma odešla a já si protřel obličej a díval se na zmateného Thea. Odkašlal jsem si...

„P-pojď, než se máma naštve."

Oba jsme se zvedli a šli do jídelny. Máma už měla nachystané porce a rozmístěné talíře. Byl tu i David, dneska měl volno.

S Theem jsme si sedli naproti sobě, všem jsme popřáli dobrou chuť a pohledy zaryli do svých talířů.

„Co se stalo, kluci?" zeptal se David.

Vystřelil jsem k němu vyděšený pohled a potom se podíval na Thea. Ten pomalu vzhlédl a pousmál se, nikdy jsem si nevšiml, že má tak milý úsměv.

„Jen jsme unavení, měli jsme... Polštářovou bitvu, takžeee jsme vyčerpaní." zasmál se.

Theo:

Musel jsem pryč... rychle jsem dojedl, vypil pití a odkašlal si.

„Moc děkuji za tuto výbornou večeři paní a pane geyerovi, ale už budu muset jít. Musím ještě někam zajít. Mějte krásný večer. Na shledanou, a ahoj Liame."

Skoro jsem vyběhl z domu a nasedl do svého auta. Odjel jsem do rezervace a s povzdechem jsem položil hlavu na volant.

Co to sakra bylo?! Jak se to mohlo stát? A proč se mi to tak líbilo...? 

Kurva, nemůžu na to přestat myslet. Jeho hebké měkké sladké rty, jeho jiskřivé modré oči plné touhy, jeho svaly přimáčknuté na ty moje, jeho tep, jeho naléhavost, jeho růžové tváře...

Frustrovaně jsem zavrčel a udeřil do volantu. Fajn můj nynější úkol je držet se co nejdál od Liama a přestat na něj a na ten polibek myslet...

Lehl jsem si a zavřel oči, ale místo aspoň trochy klidného spánku jsem před sebou viděl jen Liama, jeho modré oči a růžové rty a tváře.

Liam:

Nevím co se to sakra stalo. Zamrzelo mě, že odešel, ale vždyť nemá co na práci, tak kam šel?

Zavolal bych Masonovi, ale... Ten by si ze mě zase dělal srandu, začal nás shipovat, a otravoval by mě s tím...

Už bylo pozdě a nad tím vším, co se dneska událo jsem přemýšlel už aspoň tři hodiny...

Otočil jsem se na bok a přikryl se peřinou.

„T-theo? Co tady děláš? A proč jsi včera utekl?" zeptám se, nevím jestli jsem nasraný, smutný nebo štěstím bez sebe... Pravděpodobně všechno.

„Vlčku... Musím ti něco říct... Strašně se omlouvám, že jsem včera takhle utekl... Ale bál jsem se, že mě už nebudeš chtít po tom polibku vidět..."