hate everyone, hated by everyone

1

Sedím sama ve vlaku. Zní to zvláštně, ale užívám si to. Nemám ráda lidi, především ne vlezlé.

,, Je tu volno?" Zeptal se nějaký brunet.,, Ne." Odpověděla jsem ostře a dál si četla knihu s nohama na sedačce.,, A kdo tady sedí?" Zeptal se znova.,, Já." Přetočila jsem stránku.,, A?" Začíná mě štvát.,, Moje kufry." Klučina to vzdal a odešel dál. Konečně.

Trvalo pár minut a bylo na čase se převléknout do hábitu. Knihu jsem odložila se slibem, že se k ní vrátím.

>>>

Stála před náma nějaká stará bába a vysvětlovala něco ohledně bradavických kolejí a jak to chodí. Prostě samý keci.

Všichni jsme šli uličkou mezi stoly, já jako první. Rovná jako pravítko s bradou nahoře. Ostatní mě nezajímají. Přesně takhle mě to rodiče učí. Najednou jsem prudce zastavila, čímž do sebe všichni začali narážet. Debilové. Začíná mě to tu bavit. S pobaveným úsměvem jsem se rozešla k bábě, která mě sjela nevraživým pohledem.

,, Když přečtu vaše jméno, sednete si na stoličku, na hlavu vám položím moudrý klobouk, který vás přiřadí do koleje." Řekla a přečetla přede mnou pár jmen.

,, Barbara Dean."Ještě jsem bradu pozvedla výš a rozešla se nahoru.

,, Hmm, jsi chytrá a statečná, to ano, ale zároveň lstivá, drzá a pohrdavá. Máš před sebou velkou budoucnost. Tvé ambice jsou téměř nesplnitelně, ale ty už znáš způsob jak toho dosáhnout. Teď už zbývá pouze jediná otázka. Kam s tebou." Nepřítomně jsem mihla rameny.,, Nuže Slytherin." Z hlavy mi byl sundán ten starý a nemodní klobouk a já slezla ze stoličky. Upravila jsem si své brunet kučery a zamířila ke svému stolu, jenž mě přivítal radostným výkřikem.

Pohrdavě jsem se podívala na všechny a sedla si na nejvzdálenější místo u stolu. 

Rozřazování jsem nijak nevnímala. Probralo mě až když si ke mně někdo sedl.

,, Najdi si jiný volný místo." Nepříjemně jsem se na něj podívala a bohužel zjistila, že žádný jiný volný místo není. Protočila jsem oči a dál se věnovala civění do zdi.

Brumbál měl nějaký nezajímavý proslov a před náma se objevilo jídlo. No konečně. Jídlo ušlo, ale jediný na co jsem teď mohla myslet, byla moje knížka. Už se nemůžu dočkat až jí dočtu.

Nějakej borec nás vzal do slytherinské společenské místnosti, řekl nám heslo, že holky mají pokoje vpravo, kluci vlevo, heslo a odešel si po svých.

Našla jsem svůj pokoj a zjistila, že už tu mám kufr a další věci.,, Ahoj Side." Vzala jsem si svojí krysu do ruky.,, Doufám, že s tebou zacházeli dobře." Uložila jsem ho zpět do klece.

Dala jsem si rychlou sprchu a odešla dolu do společenky. Našla jsem si místečko, kde by mě nikdo nemusel rušit. Holky u mě na pokoji probírají kluky z vyšších ročníků nebo i od nás, tak jsem se radši pakovala.

,, Ahoj." Pozdravil nějaký brunet.,, Co je?" Dál jsem si četla. Když si všiml mého nezájmu, odešel.

>>>

Ráno u snídaně přiletěla sova. Tuhle sovu bych poznala kdekoli. Patřila mým rodičům.

Otevřela jsem dopis a pohladila sovu vedle sebe.

Ahoj Barbaro,
víme, že na dopis je ještě brzy. Doufáme že nečekáš, že ti napíšeme jak se nám stýská, právě naopak, rozhodli jsme se vydat na dovolenou. Bude trochu zahrnovat práci, ale za mě super. Každopádně, rádi bychom věděli do jaké koleje tě přiřadili. Jestli ses nedostala kam naše rodina po staletí chodí, čeká tě řádný trest. Svou odpověď pošli zpět po Bulletovi.
Táta a máma.

Rychle ale krasopisně jsem odpověděla na stejný pergamen a nechala sovu odletět.

,, To už se tvým rodičům stýská?" Zeptal se blonďák vedle mě.,, Mé rodině se nikdy po nikom nestýská, to je projev lásky, kterou si nesmíme dovolit." Odešla jsem do pokoje.