hate everyone, hated by everyone

3

Beze slov jsem žvýkala večeři a jen přemýšlela nad vším možným. Už uběhl nějaký ten čas a nic zajímavého se nedělo. Stále jsem se s nikým nebavila, ne že by mi to vadilo. Někteří učitelé konečně pochopili že nemá cenu se se mnou hádat. Taky že nám sebrali skoro všechny body. Nic o co bych se starala, stejně to naženou. Ale všichni ze zmijozelu jsou na mě naštvaní.

Rodiče mi píšou každý týden, aby se ujistili, že stále k nikomu nechovám city. Samozřejmě, že ne. Byly dokonce potěšeni mou zprávou, že se mě dokonce pár studentů bojí.

,, Čum na cestu." Seřvala jsem někoho, kdo do mě vrazil.,, To ty se tady procházíš jak královna a nedáváš pozor kam jdeš." Sebral si své knihy a urovnal si brýle na nose. Zadívala jsem se na něj a přemýšlela koho mi připomíná.,, To už mě vraždíš nebo co?",, Divil by ses kolikrát jste v mé hlavě všichni mrtvý. Seš Potter, mám pravdu?" Trochu se pod mým pohledem přikrčil ale zakýval hlavou na souhlas.

,, Kam jdeš?" Zavolal za mnou.,, Na kolej, ty bys měl taky."

Měla jsem v plánu se nepozorovaně proplížit kolem všech do pokoje.,, Tady seš Deanová." Zavolal na mě blonďák rozvalený na gauči.,, Co chceš?",, Tohle se tady potulovalo." Zvedl Sida.,, A co já s tím?",, Jen jsem tě chtěl upozornit, ať se to příště nestane, jinak bude pykat za všechny ty ztracené body." Přišel mi ho dát a znechuceně si otřel ruce.,, Běž se raději zkontrolovat na blechy." Podívala jsem se na něj z patra a schovala si krysu do rukávu do hábitu.,, To má jako blechy?",, Ne, ale u tebe si nejsem tak úplně jistá, ještě je přeneseš na něj."

,, Dochází mi s tebou trpělivost.",, Tak to gratuluju, vydrželo ti to zatím nejdýl.",, Myslíš si jak seš nejlepší, jak umíš hrát bezcitnou mrchu, pravda ale je, že si na ni jen hraješ, uvnitř seš jen zranitelná malá holčička.",, Já jsem nejlepší, to je prostě fakt. A bezcitná opravdu jsem, odjakživa jsem takhle byla vychovávána.",, Celá ta tvá rodina je divná, ty seš ale nejdivnější.",, Jestli se ve mě snažíš vzbudit nějaké emoce, nestane se. Byla jsem cvičena abych vše potlačila, byla jsem v tom mnohem lepší než můj bratr, či bratranci a sestřenice." Odebrala jsem se do pokoje.

Ano musím uznat, jsme opravdu netradiční rodina, ale když v tom vyrůstáte, ani vám to nepřijde.

Když jsem si v pokoji četla, přiletěla sova.,, Tebe neznám." Vzala jsem si pergamen a tam našla stručný dopis od bratra. Ano, bratra. O tom jak je na mě pyšný, že jsem ve slytherinu, že kdybych cokoli potřebovala stačí napsat a poslat sovu.

Přišlo mi to nějaký divný. Celý ty roky si mě nevšímal, a najednou jsem v Bradavicích, hned posílá dopis.

Jen jsem mu krátce odpověděla a pergamen s odpovědí dala sově, aby ji předala zpět bratrovi.