hate everyone, hated by everyone

15

,, Hoříš." Prohodila jsem a sáhla blonďákovi na čelo. Ten se více zabalil do deky a klepal se zimou.

,, Donesu ti čaj, připravím obklad a přinesu ještě jednu deku." Zabalila jsem se do županu.

,, Tady je ten čaj." Položila jsem ho na noční stolek.,, A deka." Přikryla jsem ho další dekou a opět mu přiložila ruku na čelo.,, Ještě ti připravím ten obklad a životabudič. Nejsem si ale jistá, zda bude fungovat." Odešla jsem.

Položila jsem mu na čelo obklad a pořádně ho přikryla.

,, Na chvíli otevřu okno, aby se to tady vyvětralo. Zůstaň pořádně přikrytý a snaž se co nejvíc potit. Kdyby něco tak si řekni." Pootevřela jsem okno a podala mu blíž kapesníky. Opět jsem odešla, tentokrát si vyčistit zuby.

,, Tak co?" Přišla jsem za ním a zavřela okno. Sedla jsem si vedle něj a odložila obklad.,, Tady je ten Životabudič." Podala jsem mu skleničku.,, Je to dost nechutný, tak to do sebe co nejrychleji kopni." Udělal jak jsem mu řekla.

Otráveně jsem mlaskla, když jsem zjistila, že se mu teplota vůbec nesnižuje.

,, Je mi šílená zima." Řekl nakřáple a nepřestával se klepat. Opět jsem mu na čelo položila obklad.

,, Zkus se prospat, pomáhá to." Zvedla jsem se a odešla.

Když jsem ho přišla po půl hodině zkontrolovat, opravdu spal, ale teplota ne a ne se snížit.

,, Barb?" Ozvalo se pár metrů ode mě. Zvedla jsem se a odešla k němu.,, Uděláš mi prosím ještě čaj?" Vzala jsem si od něj hrnek.

,, Jak je?" Posadila jsem se k němu a podala mu čaj.

,, Na umření." Odpověděl jen.

,, Opravdu zkus spát co nejvíc, pomáhá to. Já ti budu dělat čaj s bylinkami a občas ti dám i ten Životabudič a za pár dnů by to mělo zmizet." Vzala jsem mu z čela obklad a odešla mu udělat nový.

,, Děkuju." Nechápavě jsem se na něj podívala.,, Že se o mě staráš." Pokračoval.

,, Nemyslím si, že by sis s tím chtěl pořádat sám."

>>>

,, Tak co?" Nadzvedla jsem obočí.

,, Je mi o něco líp. Už mi není taková zima."

,, Máš hlad? Uvařila jsem vývar." Pousmál se a kývl na souhlas.

,, Ale jen trochu." Jen jsem se zvedla a odešla mu nandat.

>>>

,, Jestli o tomhle někdy někomu řekneš..."

,, Zabiješ mě, já vím." Protočil oči a odložil misku na noční stolek.

,, Tak ještě, že to víš." Zvedla jsem se z postele a odešla umýt nádobí.

>>>

,, Tak co?" Zeptala jsem se, když vyskočil z postele.,, Už je mi dobře. Vlastně, nikdy mi nebylo lépe. Děkuji." Usmál se a odešel do koupelny. Zakroutila jsem nad tím hlavou a dál se věnovala knize.

Celý týden a půl jsem se o něj starala, dokud mu nebylo nejlépe a nemohl se o sebe postarat sám. Přišlo mi, jakobych se starala o dítě. Malé a nemohoucí. Ale, alespoň jsem nějak zabila čas. Před pěti dny se mi dostala zpráva od matky, že z chaty, pojedeme rovnou do Bradavic. Jen si přijdeme pro věci.

Do začátku školního roku zbývá už jen týden. Týden a zase budu muset mezi ty otravný lidí. Nechutně řvoucí a hlasité.
A co hůř. Ještě tam bude Potter. Debil všech debilů co si myslí, že se kolem něho točí svět. A o těch jeho kámoších ani nemluvě. Šprtka a žrout. Ty se hledali, až se našli.

Nejvíce ze všeho ale doufám, že se neukáže bratr s jeho povedenou rodinkou. Doufám, že už ode mne nebudou nic chtít.