hate everyone, hated by everyone

14

,, Neexistuje." Zatrhla jsem a pověsila si svůj další obrázek.

,, Prosím. Už mě z toho bolí záda." Smutně se na mě podíval.

,, To mě nezajímá. Neexistuje abychom spali v jedné posteli." Tvrdě jsem se na něj podívala.

,, Jen jednou a už tě nechám. Jen jednou."

,, Jestli mě kopneš, nebo něco, okamžitě jdeš na gauč." Povzdychla jsem si a šla do kuchyňky uvařit něco k obědu.

,, Jakože seš tak soběstačná? Mně je 12 a tobě... já vlastně ani nevím kolik." Zkoumavě se na mě podíval.

,, Nemáme ve zvyku slavit narozeniny. V podstatě naše rodina dělá vše opačně, než jiné rodiny." Pokrčila jsem rameny a nandala nám oběd.

,, Stihl jsem si všimnout."

>>>

,, Není tady co dělat, nudím se. Už jsme tu hrozně dlouho." Dopadl na gauč.

,, Tak se běž třeba proletět nebo si procvičit kouzla." Otočila jsem stránku v knize.

,, A kde asi?" Zeptal se otrávené. S protočení očí jsem se zvedla a vedla ho k menší knihovně. Přiložila jsem hůlku k jedné z knížek a vyřkla formuli.

,, Finite incantatem." Ze stěny zmizela knihovna, jenž je jen přelud, a ukázala se užší chodba.,, Lumos." Rozsvítila se mi hůlka a oba jsme vešli do chodby.

Před námi se najednou objevilo rozcestí.

,, Co teď?" Vykoukl.

,, Teď jdeme doprava, po chvíli se dostaneme ke skřetům, kteří nás dostanou na místo." Zašeptala jsem, abych nevzbudila nic, co se schovává v dalších chodbách.

,, Jako obvykle." Řekla jsem jen skřetům a oba jsme nastoupili do vozíku. Ten se v zápětí rozjel.

Chytla jsem jsem ho za ruku, když se zastavil a udiveně vše pozoroval.

,, Kochat se můžeš potom." Doběhl mě a já ho pustila.

,, Stát." Dala jsem ruku na něho hrudník abych ho zastavila. Před námi byli ještě jedny, a poslední, dveře. Špičku hůlky jsem přiložila do menšího otvoru a ani ne po pěti vteřinách se ohromně dveře otevřeli.

,, Páni." Vydechl, když se před námi objevila louka. Na louce byla košťata všeho druhu, kousek od nich byli panáci s terčema na procvičování kouzel a menší les, pro různé tvory. Všude kolem chodili skřeti.

,, Slečno." Podal mi moje koště jeden ze skřetů.

,, Dlouho jsme se neviděli Almone." Kývla jsem hlavou.,, Taky mu příprav koště, vydáme se na výpravu." Kývla na souhlas a odešel.

Během minuty se vrátil zpátky a byli jsme připraveni vyrazit.

Vzlétli se a letěli vedle sebe. Nepovidali jsme si, jen letěli a kochali se toho, co je kolem nás.

,, Seš divnej." Vypadlo že mě najednou. Nechápavě se na mě podíval.

,, Tak teda děkuju." Protočil oči.

,, Neutekl si." Zadíval jsem se do dálky a zastavila.,, Všichni vždy utekli, všichni se báli a nikdy se mnou nedokázali údržbou jakousi konverzaci. Je divné, že se nebojíš a normálně se se mnou bavíš." Podívala jsem se na něj. Jen myhl rameny.

,, Jsem zvyklý, že je v mé blízkosti každý děsivý. Ty mě zatím děsíš nejmíň." Uraženě jsem se na něj podívala.

,, No dovol, vždy jsem byla nejděsivější. Celá naše rodina byla." Přiletěla jsem k němu čelem.

,, Máš své slabiny, každý má. Viděl jsem je a pomohlo mi to pochopit, že u většiny nemá cenu se bát."

,, Seš na omylu. Jsem mnohem děsivější než si dokážeš představit. Vychovali mě, abych děsila všechny kolem. To byl vždy můj úkol." Odletěla jsem pryč. Tohle se nikdo nesmí dozvědět. Musím přestat být tak citlivá. Chovám se jako nějaký slaboch.

Rychle za mnou přiletěl a v tichosti jsme letěli vedle sebe.

,, A nemysli si, že opravdu budeš spát v posteli. Na zemi je mnohem víc místa." Promluvila jsem najednou.,, Měli bychom se vrátit, za chvíli se začíná stmívat. Věř mi, sežrali by tě zaživa." Poukázala jsem na les a oba jsme se otočili.

,, Ukliď je." Podala jsem skřetovi své koště a na blonďáka nečekala.

,, Jestli jsem tě něčím naštval tak se omlouvá." Doběhl mě.

,, Nenaštval, jen jsi mi pomohl si něco uvědomit. Toť vše." Prošli jsme zpět do naší chalupy.,, Dnes je chladno, deky jsem v támhle té skříni, já jdu do sprchy."

>>>

Večer mě vzbudilo prohnutí postele.

,, Co chceš?" Neobtěžovala jsem se ani otevřít oči nebo se dokonce otočit.

,, Na zemi je zima. Jen dneska a nikdy víc." Zabalil se do deky.

,, Nikdy víc." Povzdychla jsem si v polospánku a už nevnímala svět.