hate everyone, hated by everyone

17

,, To je hroznej debil." Sykla jsem směrem k Malfoyovi, když jsme s Lokhartem měli obranu proti černé magii.

,, Vůbec neví o čem mluví. To i ty toho víc víš." Pokračovala jsem.

,, Chcete nám něco říct slečno...?" Jestli čekal že ho doplním, tak to ani náhodou.

,, Že si nemyslím, že je nejlepší nápad je pouštět. Jestliže nevíte správné kouzlo, je dost těžké je dostat zpět." Evidentně nečekal, že mu něco takového řeknu a zarazil se.

,, Myslím, že kouzel znám víc než vy. Koneckonců, v Rumunsku-"

,, Pane profesore, každý v téhle místnosti má víc zkušeností s obranou proti černé magii než vy." Přerušila jsem ho.

,, Nechcete se, doufám, porovnávat s dospělým čarodějem. Vy, malá druhačka." Mírně se pousmál.

,, Za tím svým egem neschováte, že nic neumíte. Když jsem se narodila, měla jsem víc zkušeností, než vy kdy budete mít." Položila jsem si ruce na lavici.

,, Podle toho jak mluvíte, myslím, že vy máte mnohem větší ego. Já jsem skromný. Dokázal jsem mnoho věcí, ale nemám potřebu o nich mluvit."

,, Dovolte, abych s vámi silně nesouhlasila, pane profesore. Mluvíte o nich v jednom kuse."

,, Odebírám vám pět bodů." Prohlásil chladně a v zápětí se usmál.

,, To tady dlouho nebylo." Zašeptal si Malfoy a sledoval, jak profesor vypouští ty malé, modré potvůrky.

,, Já to říkala." Povzdychla jsem si, když Lokhart utekl do svého kabinetu.

Upřímně to byla dost zajímavá podívaná. Longbotom na lustru, ostatní utekli a naše slavná trojce se je snaží dát zpět do jejich klecí, zatímco ja, Malfoy a Grabe s Goylem jsme je sledovali. Pousmála jsem se, když kolem mě letěl jeden s profesorovou hůlkou.

>>>

,, Bacha na hůlku Weasly, ať si s ní nic neuděláš, konec konců, tvoji rodiče si nemůžou dovolit novou." Minuli jsme je na chodbě.

,, Drž hubu Malfoyi." Procedil skrz zuby Potter.

,, Jo, on alespoň rodiče má narozdíl od Pottera." Otočila jsem se na Malfoye a ty dva tupouni za ním se začali posmívat. Malfoy se uchechtl a my pokračovali chodbou dál.

,, Moje máma ti děkuje." Začal najednou, když se tupouni bavili mezi sebou. Nadzvedla jsem obočí já znamení, aby pokračoval,, Za to, že ses o mě postarala, když jsem onemocněl a posílá ti čokoládovou žábu, prý se tvoje máma zmínila, že je dáváš tý svý kryse." Přikývla jsem a dál jsme bezeslova pokračovali v cestě.