Zajatý princ

Kapitola 5.

Král ještě rozespalý a ve špatné náladě, stál před postelí a nechal své otroky, aby ho oblékli.

Ozvalo se zaklepání na dveře, a aniž by král dal pokyn k vstoupení do pokoje, do Gaorenova pokoje vstoupil Berdelix.

Král se na svého rádce zamračil. ,,To je dost, že královský rádce ráčil vstát." Naštvaně se na svého rádce podíval. ,,Měls tu být už před půlhodinou!!"

Gaoren se zašklebil. ,,Promiň Gaorene, ale stráže mě v noci vzbudili s vysvětlením, že tvůj bratr má někoho v pokoji. Tak jsem tam šel a zjistil jsem, že tvůj bratr začal už mluvit ze spaní."

Gaorena to zarazilo. ,,A co říkal?"

,,Nejprve vykřikoval tvoje jméno a žádal tě, abys ho ušetřil."

Gaoren rukou poslal své otroky pryč. ,,Koho?"

Berdelix pokrčil rameny. ,,Nevím, ale potom začal brečet, že to nesmíš udělat."

,,Co nesmím udělat?"

,,Copak já vím? Copak jsem nějaká vědma, abych luštil sny tvého bratra? Nakonec se Jonael začal usmívat, volat Ervisovo jméno a že je šťastný, že se vrátil. Potom už zase normálně spal."

Gaoren si odfrkl. ,,Ervis se jen tak nevrátí. Kdoví jestli není mrtvý a neleží někde v divočině jeho ostatky?"

Gaoren se prohlédl v zrcadle a pokrčil rameny. Tmavě modrý kabátec se zlatým vyšíváním mu slušel, ale nevěděl, zda se to hodí do přístavu. Navíc mu bylo jasné, že je kapitán pozve k sobě do kajuty.

Jako kdyby Berdelix tušil, na co Gaoren myslel. ,,Gaorene, nedumej nad tím moc. Je ráno a je zima. A na lodi bude špína. Vezmi si ten černý kabát, černý klobouk a pojď."

,,Klobouk?"

,,No, ten co ti včera přišel."

Gaoren se podíval na černý třístranný klobouk a zamračil se. ,,Ten mám, až půjdeme někam v noci. My teď přece jdeme do přístavu. Na loď. Mezi lidi. Musím vypadat reprezantivně, a...," Gaoren se zarazil při pohledu na svého rádce, který měl na sobě světle zelené kalhoty a šedé triko. ,,Co to máš na sobě? Vždyť vypadáš, jako kdybys vylezl z močálu!! A vůbec, jako kdybys ty něco o módě věděl."

Trvalo hodinu, než se král a jeho rádce převlékli, a nasedli na koně směrem k přístavu.

Berdelix měl na sobě hnědé kalhoty, černé holínky a zbytek zakrýval hnědý kabát. Zatímco Gaoren si vzal na sebe černé kalhoty, černé holínky a tmavě rudý kabát se zlatým vyšíváním na rukávech. Ten rudý měl nejraději, protože mu připomínal krev jeho nepřátel a zlatá nit mu zase připomínala bohatství.

A co bylo nejdůležitější, bylo v něm teplo. Jeho koruna zářila při ranních paprscích jako slunce, jeho černý hřebec byl majestátní a jeho srst se leskla.

Ulice byly prázdné, takže se do přístavu dostali bez potíží a rychle.

Gaoren zamířil tam, kde kapitán Tharlax měl místo pro svou oblíbenou otrokářskou loď. To místo bylo určeno pouze jemu a ostatní lodě, ať královské válečné či obchodní, to věděly.

Tharlax už na ně čekal. Ať se to Tharlax snažil zakrýt co nejvíce, tak i přesto Gaoren poznal, že kapitánova nervozita ani za těch sedm let nezmizela. Gaorena to potěšilo. Měl rád, když se ho ostatní báli.

Tharlax byl čtyřicetiletý muž s hustým dlouhým černým plnovousem a černými vlasy, které mu padaly přes ramena.

Když Gaoren spolu s Berdelixem sesedli z koní, tak Gaoren na Berdelixe sykl: ,,Vidíš, jak je Tharlax oblečený? Jsem rád, že jsem tě nenechal pobíhat v tom oblečení jako ropuchu z bažiny." Kapitán Tharlax byl opravdu hezky oblečen a to v bílé košili s černým kabátem se stříbrnou přezkou.