Zajatý princ

Kapitola 11.

Jonael věděl, že to ošetřování bude peklo a že ta dezinfekce na těch jizvách bude černovláska možná trošku bolet, ale to co Jonael netušil, bylo že to bude bolet i jeho samotného. Ale jiným způsobem.

Hned co se jenom dezinfekcí dotkl černovláskových zad, tak ho černovlásek chytil za ruku a odstrčil ji.

Při každém málem černovláskovém pohybu, zařinčely jeho pouta.
Jonael to zkusil znovu, ale pochodil stejně.

Tak Jonael položil dezifekci na stolek a ze stolku vzal do jedné ruky obvazy a do druhé bylinky, aby mohl bylinky položit na černovláskův spánek a poté mu obmotat i s těmi bylinkami hlavu. Tyto bylinky měly zajistit úlevu a rychlejší hojení. Měly být na ráně položené šestnáct hodin, jenže jaktotak vypadalo, tak se černovláskova spánku ani nedotknou.

Poslední pokus, řekl si v duchu Jonael, ale tentokrát mu černovlásek zkroutil zápěstí a než stihl Jonael jenom vydat hlásku, skončil i spolu s obvazy na zemi.

Jonaelovi docházely nervy.
,,Co ti pořád vadí?! Ty bylinky ti mají pomoct! Urychlí hojení a pomůžou od bolesti. Tyhle bylinky jsou vzácné a ty by sis toho měl vážit! Myslíš si, že se tu pečuje o otroky, jako o normální lidi? Myslíš si, že se s nimi zachází v rukavičkách? Ne, ne a ne!! Otroci tu umírají bolestí a vyčerpáním. Za jeden rok jich zemře kolem dvaceti a ty si to podle všeho nedokážeš ani představit! Ale já jo. Já vidím ty vozy s mrtvými, skoro pořád. A nemysli si, že je pohřbíváme v rakvích, jak mluvil Kerist. Mrtví otroci jsou potom spalováni daleko za zámkem. A jejich popel rozmete vítr, nebo je hozen do moře. Přál jsem si zákon o zrušení otroctví a co jsem místo toho dostal? Tebe! Jestli tě třeba omrzel život a máš pocit, že jsi všechno prohrál, tak prosím. Za dveřmi jsou stráže, a pokud vyjdeš bez mého svolení ze dveří, tak tě můžou klidně zabít. A jestli si myslíš, že tě tu budu prosit na kolenou, aby ses nechal ošetřit, abych tu neměl mrtvolu, tak to se šeredně pleteš. Za chvilku stráže donesou od Kerista léky, ale pokud ti vadím, tak si klidně umři v horečce. Já budu jedině rád, když tě tu nebudu mít!"
Jonael si ani nevšiml, že mu samotnému tečou slzy.

Vzpomínal na ty mrtvé, na různé nemoci a ani se na černovláska ani nepodíval.

Na dveře zaklepaly stráže, ale kupodivu kromě nich přišel do pokoje i Kerist.

Když viděl Jonaela, kterému se lesklou oči slzami a obvazy s bylinkami leží na zemi, ani se neptal. Jako kdyby už tento případ viděl.

Zvedl ze země bylinky a obvazy a přešel ke svému pacientovi.

Ještě se podíval na Jonaela ,,Myslím, že nepotřebuješ otroka na to, aby ses učesal?"

,,Nepotřebuji, ale co potřebuji jsou větší nervy. První bratr a potom tento tupec co se nenechá ani ošetřit! Jdu spát."

Kerist věděl, že Jonael se vzteká, jen když je na tom nejhůř. Jeho nálada byla většinou spojená s počasím. A vzhledem k tomu, že začalo nečekaně pršet, bylo jasné že dobrá nálada pro tento den prince opustila.

Kerist položil bylinky na Černovláskův spánek a přikázal mu: ,,Drž si to a nesyč! Nejsi had. A ať s tou pusou děláš cokoliv, tak to nedělej. Nejsi v kravíně!"

Černovlásek se vyděšeně a překvapeně na doktora podíval. Doktor byl opravdu někdo, kdo se nebál promluvit rázně a nahlas. Byl to člověk, který se dneska jen tak neviděl. Kerist přešel k Jonaelovi posteli a vzal mu peřinu. ,,Nezdá se ti, že v poslední době spíš nějak často? Vylez z té postele, učeš se, umyj se, obleč se, najez se a bude ti hned lépe! Potom musíš vymyslet, kde ten tvůj tupec bude spát."

,,Ať si spí klidně i ve vaně, mě je to
jedno!"

,,Jonaeli, nerozčiluj mě a vylez. Nebo tě mám z té postele vytáhnout sám?!"

To už radši Jonael začal vstávat. Nechtěl ani pomyslet na to, jakou metodou by ho Kerist vytáhnul z postele. Co třeba metlou, nebo hrnkem studené vody na hlavu? To už tu přece také bylo.

,,Jo a Jonaeli, ten tvůj tupec má zimnici. Musíš ho do něčeho obléct."

,,Moje oblečení mu bude malé."

Kerist se na Jonaela podíval, jako učitel na hloupého žáka ,,Tak mu sežeň něco, co mu nebude malé."

Jonael se na černovláska podíval. Měl zavřené oči. Jeho tělo bylo svalnaté a byl velmi vysoký. Kdyby byl zabiják, nebo generál, tak by se ho Jonael bál. Ale on byl otrok a z přání a pohledu Gaorena a Berdelixe, se měl černovlásek stát jeho milencem.
To se nikdy nestane, pomyslel si Jonael.

Každé děvče by mu klidně vyselo kolem krku a přálo by si, aby byl černovlásek jenom jejím, zato Jonael po tom ani trochu netoužil.

,,Nad čím dumáš Jonaeli?"
Jonael se z Keristovy otázky rychle vzpamatoval a mávl nad tím ,,Pokusím se mu něco sehnat." V koupelně, která byla vedle jeho pokoje se Jonael umyl, učesal a oblékl. Poté vzal pět zlatých a protože nemohl opustit hradby zámku, musel nějaké oblečení pro černovláska sehnat na zámku.
Gaoren by černovláskovi zakroutil krkem, kdyby měl na sobě jeho košili.

I přesto, že byl černovlásek hňup, tak by si popravu nezasloužil. Berdelix byl stejný případ, takže také nic. Jonael zabouchal na dveře svého pokoje ,,Chci vidět generála." Stráže, kteří mu otevřeli, byli z princova přání celý pryč ,,G...Ge...Generála?"

,,Ano copak nevíte, kde je váš generál?"

Stráže ho tedy za generálem odvedli.
Byl to hnědovlasý muž, kolem padesáti let. Zrovna byl v kuchyni a mluvil s kuchařkou, i on byl princem zaskočený, když vešel do kuchyně.
,,Princi!" Poklonil se a chtěl ještě něco říct, ale Jonael ho zastavil ,,Chci vidět tvoji truhlici s oblečením."

Všechny kolem, princovo přání překvapilo a zaskočilo. Někteří lidé možná i přemýšleli, zda princ nepřišel o rozum, protože bylo všude známo, jak princ bratrovo chování těžce snáší.

,,Můžu to oblečení vidět hned?"

,,A...ano...jistě, samozřejmě." A už generál Jonaela vedl do své komnaty.
Jonael rovnou přešel ke skříni a prohlédl si generálovo oblečení. ,,Chci jednu košili a kalhoty." A položil pět zlatých na stůl.

Za pět zlatých by si generál mohl koupit košil i osm.

Generál si nechtěl peníze původně vzít, ale nakonec si je tedy vzal.

Poté se Jonael za doprovodu generála vydal zpátky do kuchyně, kde na něj čekali stráže, kteří většinou hlídali před jeho pokojem.

Princ se s generálem rozloučil a s košilí a kalhoty se vydal do pokoje se strážemi v patách.

Když vešel do pokoje, tak se doktor na Jonaela ani nepodíval, ale rovnou se zeptal: ,,Tak co? Vymyslel jsi něco?"

Jonael přešel k doktorovi, který si do tašky vkládal obvazy. Když se Jonael podíval na černovláska, tak neměl slov.

Keristovi se černovláska podařilo ošetřit! Černovlásek měl kromě hlavy, obvázené i záda.

Doktor se přehraboval ve své tašce a přitom mluvil ,,Nevím, jak to Berdelix udělal, ale ten bič byl v něčem namočený. V něčem co způsobilo větší trápení hnisu, než ten spánek. A pokud si budeš chtít toho černovláska obléct, tak si musíš od bratra vyptat klíče od pout. Jinak jsi sehnal hezké oblečení. Od koho?"

,,Od generála. Samozřejmě že jsem mu to zaplatil. No a ty klíče od pout, ty se budou těžce shánět. Bratr má špatnou náladu."

Doktor přikývl na souhlas ,,To má."

Jonael vzal deku a přehodil ji přes černovláskova ramena. Dnes to černovlásek bude muset vydržet bez košile. Pouta Jonael získá až zítra.