Zajatý princ

Kapitola 8.

Stráže měli prince Jonaela rádi, takže mu dovolili, aby mohl s doktorem mluvit o samotě.

Zatímco stráže čekali před dveřmi, princ Jonael vešel do místnosti člověka, který na zámku žil už před narozením Jonaelova a Gaorenova otce.
Doktor Kerist byl devadesátiletý bělovlasý stařík s plnovousem, který se nebál říct nahlas, co si myslí.

Jonael si sedl na židli a usmál se na staříka, který se šklebil. ,,A já si myslel, že strašidla neexistují. To ses nemohl převléct a učesat? To mi tu musíš pobíhat v bílé košili a s rozcuchanými vlasy, jako nevěsta, co hledá svou pravou lásku? Ale co, nech si klidně narůst i roh, však tvůj otec utíkal i polonahý ze zámku, aby nemusel poslouchat otcovy řeči a zasedat v radě spolu s ním. A to máš také jedno, zatímco tvůj otec byl prvorozený a po svatbě si ho manželka už ohlídala, ty jsi druhorozený a kdoví, kdy si někoho najdeš."

Prince Jonaela staříkova slova jenom potěšila. Kerist byl pro Jonaela něco jako druhý tatínek, anebo spíš prastrýček, který svého prasynovce v jednom kuse kárá.

,,No tak proč jsi sem přišel?"

,,Já si prožívám peklo."

Kerist mávl rukou. ,,To už říkáš dva měsíce. Počkej, až budeš starý a každý po tobě bude něco chtít! To bude teprve peklo! A pokud se nemýlím, tak ty by sis neměl stěžovat, protože jednak jsi mladý, a zadruhé máš dnes narozeniny, ne?"

,,Mám no. A také jsem už od bratra dostal dárek."

,,Podle tvého výrazu soudím, že jsi nedostal to, po čem tvoje srdce prahlo, že?"

,,Přesně. Víš, jak jsem si přál ten zákon o zrušení otroctví? Tak já místo něho dostal otroka se slovy, že si mám zvykat."

Kerist se začal smát a Jonael se zamračil. ,,Nechápu, co je na tom vtipného? Ten černovlásek má dlouhé jizvy na zádech, což je zřejmě od Berdelixe, a na hlavě poblíž spánku má zranění, které je strašně škaredé. Myslím, že je zanícené."

,,Jo? Jako kdybys ty byl zrovna nějaký doktor. Všiml sis, že tvůj bratr pomalu blouzní a často dostává záchvaty vzteku?"

,,Nedávno mi donesl perly a tvrdil mi, že jsem krásný jako panenka."

Kerist přikývl. ,,Gaoren má nějakou nemoc. Nemůžu přesně určit co to je, ale mám takové divné tušení, že Gaoren do dvaceti let zemře. Tato informace by se těm atentátníkům mohla líbit a nemuseli by se dřít s..."
,,Počkej atentátníkům? On se někdo pokusil Gaorena zabít?"

,,Jistě, ty nevíš, že včera..." Kerist nedokončil větu, protože do místnosti vešel Gaoren ,,Keriste! Keriste, zase jsem to přehnal v..." i on nedokončil větu, ale to při pohledu na svého bratra Jonaela ,,Já si říkal, že je divné, že má Kerist před dveřmi stráže. Co tu děláš, Jonaeli?"

,,Můj otrok je zraněný a..."

,,On to přežije."

,,Ne, Gaorene, já nechci..."
,,No dobrá, dobrá, dnes se s tebou nechci znovu hádat. Keriste, dej mi to, co potřebuji, a zatím ahoj."
Kerist mu hodil zelenou lahvičku a zamručel. ,,Nazdar." Gaoren odešel a Kerist se podíval na Jonaela. ,,Takže říkáš, že dárek od tvého bratra nic moc."
Než Jonael něco stačil namítnout, tak Kerist vytáhl ze své hnědé doktorské tašky malinký balíček zavázaný žlutou stužkou a podal ho Jonaelovi.
Jonael balíček otevřel a vytřeštil oči. V balíčku byla dýka se zlatou rukojetí, na jejímž konci byla připevněná perla. Perlovou dýku spolu s mořem a sluncem mělo Ostrovní Království v erbu. A nejen dýku. Vedle dýky ležela stříbrnozlatá stužka do vlasů, která ladila k dýce.

,,A cože jsi to říkal o těch bratrových perlách? Pokud máš v pokoji jehlu, nit a nůžky, tak si na tu stužku můžeš pár perel přišít."

,,Já..." Jonael neměl ke svému dárku slov.
,,Ale ne. Vím, co chceš říct, že to nemůžeš přijmout, protože mě to muselo stát celé jmění, ale můžu tě uklidnit tím, že ta dýka je po tvém strýci. Vždycky se dávala druhorozeným. Ode mě je jen ta stužka. No, a teď se jdeme podívat na ten tvůj dárek od bratra."