Zajatý princ

Kapitola 7.

Princ Jonael spal ve své posteli, když někdo bouchl dveřmi. Jonael jen zamručel, ale když ta dotyčná osoba začala odtahovat závěsy, už toho měl právě dost. Sedl si, ale když se mu konečně podařilo otevřít oči, vyděsil se. Před ním stál vysoký, silný černovlásek, který měl na rukou pouta a mračil se na něj jako bouřlivá noc.

Zato u závěsů stál Gaoren, který když otevřel okno, tak se otočil s úsměvem zpátky k Jonaelovi. Jonaelovi naběhla husí kůže, a to nejen z otevřeného okna, ale z toho, že v pokoji měl cizího polonahého chlapa v poutech, který si ho prohlížel ne zrovinka přívětivě.

,,Někdo tu má narozeniny!!"
Jonael se na Gaorena zamračil, ale radši se potom pokusil o úsměv, který byl pro něj po ránu možný. ,,Správně. Děkuji Gaorene za připomenutí." Jonael se chtěl podívat zpátky na černovláska, ale radši si to rozmyslel se strachem, jak by se na něj černovlásek díval.
Jonael si stoupl a přešel k bratrovi. ,,Kdo je to?"

Gaoren se usměje. ,,Tvůj dárek."

,,Otrok? Já chtěl zákon o zrušení otroctví!!"
Tu poslední větu Jonael vykřikl.

Gaoren se na něj usmál. ,,Správně, můj milý snílku. A já z tvého přání porozuměl, že to chceš poznat. Chceš poznat, jak úžasné je, když tě někdo obleče, připraví koupel a snídani se dělit do postele, jak úžasné je dělit se o lůžko..."
,,No tak to jsi mi porozuměl špatně!!" vykřikl na svého bratra Jonael. Už toho měl dost.
Zašeptal: ,,Vezmi si toho chlapa a ven z mého pokoje."
,,No tak, nechceš si to rozmyslet?"
,,A ven!"
,,No tak to tedy ne! Mně jako svému králi nebudeš rozkazovat!"
,,Jo, králi? Tak to ať mi Královská Výsosti račte odpustit, že mám tak špatnou náladu. Mě ráčil naštvat můj vlastní bratr!"
,,Jonaeli..."
,,Gaorene, dobře, nedáš mi ten zákon, ale já se s tebou nehodlám dělit o tvé škaredé zlozvyky a toto...vem si ho a běž."

Jonael ucítil, že se mu chce brečet s uvědoměním, že ho jeho bratr opět ranil a nevyslyšel.
Princ si zalezl zpátky do postele, a přetáhl přes sebe peřinu, že už další bratrovi nadávky nechce slyšet.
Ani když Jonael uslyšel otočení klíče v zámku, se nehodlal odkrýt. Jeho bratr si ho odemyká a zamyká, jak chce, zatímco on musí jenom trpět v samotě.

Najednou uslyšel tiché zařinčení řetězu, a jako kdyby byl někdo poblíž jeho stolku se zrcadlem. Jonael se odkryl a zjistil, že se nemýlil. Ten černovlásek tu byl. Gaoren ho tu nechal schválně, aby si Jonael uvědomil, že jeho slova už tu na zámku nemají váhu.

Jonael si zkontroval, že mu z očí netečou slzy a sledoval černovláskovo počínání. Černovláska zaujmul zlatý hřeben, který byl z druhé strany zároveň zrcadlem. Černovlásek se zamračil a položil hřeben na stůl. Potom přešel k oknu a podíval se ven. Jonael vstal, přešel k němu a až teď si všiml, že je černovlásek na spánku zraněný. Nejvíc Jonaela vyděsily dlouhé jizvy na černovláskových zádech. Jednoznačně Berdelixovo dílo. Aniž by si to Jonael uvědomil, tak se jednou rukou černovláskových jizev dotknul. A druhou se chtěl dotknout rány na spánku. Jenže tu ruku mířící k zranění, černovlásek zachytil a zmáčkl ji.
,,Sss jau. Pusť mě, já si tu ránu jen chtěl prohlédnout. Zdá se mi, že je špatně zahojená!"
Černovláskův výraz se změnil a Jonaela pustil. Jonael se dotkl zraněného spánku a už věděl, že se s tím okamžitě musí něco dělat.

,,Chvíli vydrž, pomůžu ti." Potom se Jonael otočil a přešel ke dveřím na které zabouchal. ,,Chci ven. Chci mluvit s doktorem!"
Tím se dveře otevřely a Jonael pod dohledem z jednoho ze stráží se vydal za doktorem.