Zajatý princ

Kapitola 21.

Jonael na bratrův rozkaz mířil dlouhou chodbou do přijímacího sálu, s Angarem v patách. Jonael si řekl, že pokud se tento Gaorenův rozhovor bude týkat Atary či jeho budoucnosti, tak by u toho měl být někdo, kdo věděl kam tento hovor bude mířit.

Ještě, než stráže otevřeli dveře do sálu, šel slyšet Gaorenův hlas a Berdelixovo vypísknutí úžasem.

Hned co si Jonaela Gaoren všiml, tak si stoupl z trůnu a usmál se. ,,Jonaeli, zkus hádat, co se stalo?"

Jonael se pousmál ,,Radši si netroufám hádat, protože to, co udělá radost tobě, pro mě je pravý opak."

Gaoren se zamračil, ale potom se pokusil opět o úsměv ,,Vsadím se, že toto ti udělá radost. Jak už jsem řekl před chvilkou Berdelixovi, tak království Atara ti poslalo obraz tvé budoucí choti."

Tato informace Jonaela zaskočila. ,,Opravdu?"

Gaoren s úsměvem přikývl a na jeho pokyn dva otroci donesli velký obraz zakrytý rudou látkou. Gaoren vzal za roh rudé látky a mrkl na Jonaela. ,,Připraven?"

Nečekal ani na Jonaelovo zareagování a rudou látku strhl.

Na obraze byla krásná žena kolem čtyřiceti let. Hnědé upravené vlasy jí spadaly až k pasu, štíhlou postavu schovávala v tmavě vínovém plášti a šatech stejné barvy. Jen její oči byly chladné.

,,Krásná, co?" Řekl Gaoren a Berdelix se zasmál. ,,Gaorene, kdybych byl já na Jonaelově místě, tak tam jedu hned."

Ale Jonael měl jiný názor. Pokrčil rameny, aniž by spustil oči z obrazu. ,,Neusmívá se."

Berdelix se začal hlasitě smát, ale Gaoren ho okřikl a na Jonaela se usmál. ,,Až budete mít po svatbě, tak se na sebe můžete usmívat až do skonání světa. Ale jinak je krásná, že?"

Jonael opět pokrčil rameny a poprvé odtrhl od obrazu oči a podíval se na Angara za sebou. Ten měl založené ruce a téměř neznatelně zavrtěl hlavou.

,,Co hledíš na něj?! Vlastně je jedno, co si o ní myslíš! Prostě si ji vezmeš za každou cenu! I kdybych tě měl k té svatbě dokopat." Gaoren už začal se svým bratrem ztrácet nervy.

Jonael se znovu podíval na Angara a všiml si toho ohavného obojku. Otočil se zpátky na bratra a usmál se. ,,Ano, je krásná. Přenádherná, ale..."

,,Ale co?"

,,Je to žena a ženy..."

,,Přece si nebudeš brát muže."

Jonael zavrtěl hlavou. ,,Nech mě, prosím, domluvit. Chci tím říct, že ženy bývají křehká stvoření, a určitě i tato krásná osoba by se lekla, kdyby viděla muže s obojkem."

Na Gaorenově tváři se usadil lehce nechápavý výraz, tudíž mu musel Joanel upřesnit, co vlastně chce. Vzal Angara za zápěstí a podíval se na bratra. ,,Už chápeš? Ta ohavná věc kolem jeho krku musí dolů."

Gaoren chtěl namítnout, že přece si Jonael nemusí otroka brát do království Atara, ale nakonec kdo by mu nosil kufry a oblékal ho. A pokud by neměla královna čas, tak bude Jonael potřebovat nějaké to rozptýlení. Navíc v tomto věku je to nejvíc potřeba, pomyslel si Gaoren a kývl na Berdelixe, ať mu ten obojek sundá.

Berdelix se ušklíbl a Angara si přitáhl. ,,Tak pojď ty zvíře, odemkneme obojek."
Jonael nenáviděl, když Berdelix mluvil, ať se to týkalo čehokoliv, bylo to odporné.

Angar to asi cítil stejně, protože lehce zrudnul a zatnul pěsti.

Naštěstí obojek byl dole a Jonael si v duchu oddechnul.

Opět se podíval na svého bratra a usmál se. ,,Děkuji. Ehm, a je to všechno?"

,,Ne. Ukázalo se, že bude nejlepší, když vypluješ už zítra ráno. Nejlépe ještě před východem slunce. Přesněji za deset hodin."

Jonael sebou trhl a vykulil oči. ,,Za deset hodin? To je brzy ne?"

Gaoren se na bratra zamračil. ,,Proč by to mělo být brzy?"

,,Potřebuji se rozloučit a..."

Gaoren mávl rukou, jako kdyby to byla hloupost ,,A s kým, prosím tě? Já jsem tady a Berdelix taky. Loď je naložená drahými dary pro královnu, tvé zbraně, oblečení a další věci se už nakládají."

Gaoren si všiml za dveřmi své nejmilejší milenky a Jonaela odbyl. ,,Za osm hodin se rozloučíme. Zatím sbohem." A spolu s Berdelixem odešli. Gaoren odešel za milenkou, Bredelix do mučírny.

Jonael nevěděl, co na to říct. Byl v šoku.
Podíval se Angara, ale ten se mračil do zrcadla na svůj krk, který měl odřený do krve.

Jonael k němu přešel a usmál se na jeho odraz v zrcadle. ,,U mě v pokoji to ošetříme, neboj."

Angar se na něj usmál.

A i když Jonael nevěděl proč, stoupl si na špičky a políbil Angara na čelo. Angar ho chytil kolem pasu a jejich ústa se k sobě přibližovala, jenže Jonael se zastavil a Angarovi se vytrhl. ,,Nene, ne, ne. To nesmíme. Budu se ženit."

Angar se zamračil. ,,Už jednou jsem ti řekl, že s ní ne, Joaneli."

Jonael byl v tu chvíli rád, že v místnosti kromě nich dvou nikdo nebyl.

,,Angare, ale já jsem princ a mám povinnost si vzít toho, koho mi určí sám král."

,,I jako princ máš i nějaká práva na svobodu, nebo ne?."

,,Nemám. Ohledně krále ne."

,,Krále? Tvůj bratr není žádný král. Alespoň se tak nechová!"

,,Nekřič prosím, jinak nás někdo uslyší a Gaorenovi to řekne."

„Pro mě za mě. Ale tvůj bratr má z tvého utrpení jen radost. Zavírá tě jako zločince, chová se k tobě hůř než ke svým otrokům a svoji chamtivost postavil nad tvé štěstí a tvůj život. Znovu ti opakuji, s královnou se budeš jen trápit, nic víc."

Jonael měl už zase v očích slzy. Takhle to od někoho slyšet než od sebe, to bylo něco jiného. Už nemohl sám sobě namlouvat, že se ohledně bratra mýlí a že je to jen pro jeho dobro.

,,Má pravdu Jonaeli! Má pravdu!" Z malé chodby se vynořil Kerist a usmál se na prince. ,,Ale stejně odtud musíš pryč."