Zajatý princ

Kapitola 10.

Angar tam stál v tom ztichlém pokoji a přemýšlel, co se tady vlastně stalo?

Už na lodi tušil, že je jeho příští dny, týdny a možná celé měsíce nebudou růžové, ale tohle bylo neředěné peklo. Po dvou týdnech, kdy si na něm vyléval zlost Berdelix si myslel, že už hůř být nemůže. Ale bylo. Když se ráno objevil ten podivín, co si v tohle skrz naskrz prohnilém království nechává s úctou říkat král, nečekal nic dobrého. Věděl, že něco chystají, ale nedokázal z těch jejich řečí odhadnout, co.
Popravdě, spíš čekal, že ho vyženou s ostatními otroky někam na pole, pracovat do přístavu. Ale že má dělat osobní šlapku tomu floutkovi v noční košili, to byl snad jen zlý sen. Ze kterého se zřejmě neprobudí. A ten kluk si na něj dokonce dovolil drze sáhnout. To se stalo poprvé a naposledy.

Jeho zlotřilý bratříček Krenus moc dobře věděl, že tady může shnít až do smrti.

Nikdo mu nevěřil, že je princ, nikdo nevyslyšel jeho slova. Ale byl příliš hrdý na to, aby prosil a žadonil. To nikdy nedělal, jeho otec mu vštípil určitou sebeúctu i hrdost. Raději by zemřel, než padnout na kolena a prosit o svobodu. Ale ani desítky ran, které dopadly na jeho tělo, posměch, dřina, krvácející dlaně ho nedokázaly zlomit.

Byl to stále ten hrdý princ království Atara. Jen trochu vyčerpaný, popravdě, sotva se držel na nohou.
Když ten blonďatý kluk odešel, alespoň na chvíli využil příležitosti a sedl si. Ve vězení ho nenechali pořádně odpočinout, budili ho i v noci. Mučili ho nedostatkem spánku, slovy, těžkou prací.
Teď měl chvilku na to sednout si do měkké polstrované židle, nechat odpočinout svoje tělo a svaly namožené a rozlámané bitím a dřinou.

Nebylo to tak špatné. Rozhlédl se po pokoji. Utéct se z něj nedalo, okna věže byla příliš vysoko, ani nejdelší lano by nestačilo. Tenhle plán se rovnal sebevraždě. A přede dveřmi stály stráže. Ten kluk, dle hovoru zřejmě králův bratr, byl stejným vězněm jako on. Jen měl trochu honosnější vězení, a zřejmě ho tu netrápili hlady. Ale svobodu mu vzali taky, ať už byl důvod jakýkoliv. Pod zámek se většinou zavírají ti, kteří se příčí rozkazům a vůli krále.

V pokoji bylo teplo, což Angara doslova uspávalo. Jenže neustávající bolest ran na zádech mu nedovolila zavřít oči ani na okamžik. Rána na hlavě ho taky bolela, neměl si ji čím ošetřit, a postupně se mu zanítila. K bolesti hlavy se přidala i vysoká horečka, která ho trápila už pár dní. Toužil po dlouhém spánku, teplé měkké posteli, doušku studené vody, a za misku obyčejné ovesné kaše by dal i půl království.

Netušil, jak dlouho tam seděl, když uslyšel za dveřmi kroky a vzápětí šramocení klíče v zámku.

Dveře se otevřely a dovnitř vešel princ, následován mužem, jehož věk byl už náležitě pokročilý. Bělovlasý staříček s hnědou brašnou si ho přísně přeměřil.
,,Bože ten vypadá. Taková polomrtvola se vidí málokdy. Ale co, už jsem viděl i horší případy."

Princ Jonael zašeptal doktorovi: ,,Přežije to?"

,,Teď nevím, zda jsi na palici ty, nebo tvůj bratr. Tohle celé království je na palici. Možná i celý svět je..."
,,Keriste, prosím nemluv tak. Je prostě těžká doba."

,,Těžká doba, jo? Jonaeli ty jsi zase těžký případ. To já si stejně myslím své..." Doktor ztichne a mávne rukou.

,,Co si myslíš?"

,,Jonaeli nebuď zvědavý, jinak dopadneš, jak já. Budeš starý. Ale aspoň bys poznal opravdové peklo v podobě neustálého otravování a bolení zad!"

Jonael se usmál na vězně, který je zaskočeně pozoroval, jako kdyby byli blázni. ,,Víš, tohle je náš zámecký doktor..."
Jonaelovu větu přerušilo doktorovo zasmání ,,Zámecký doktor! Ty jsi číslo."

Jonael se tím nenechal nějak přerušit. ,,A náš doktor si myslí své. Je to nejlepší doktor v celém království, a proto je vážená osoba."

Doktor se zasměje. ,,Vážená osoba? Jonaeli, ty jsi vážně padlý na hlavu. No, když už jsme u těch hlav, tak se podíváme co to tu chlapec má na spánku."
Kerist sáhl černovláskovi na spánek, ten mu chtěl ruku setřást, jenže to netušil, že doktor má kromě ostrého jazyku a zkušeností, i svou hbitost a za sebou výchovu pět synů.

Okamžitě plácl černovláska po ruce a ještě na něj zasyčel. ,,Jestli mi do toho budeš zasahovat, tak dostaneš kromě nádoru i smrt. A věř mi chlapče, že já ti rakev kupovat nebudu."

Černovlásek asi ani nevěděl, jak reagovat. Doktor měl velice ostrý jazyk, ale také měl pravdu, že na tom černovlásek není nejlépe.

Černovlásek se chtěl chytit za čelo, ale za to ho chytil doktor. ,,Horečka, že? Nech mě hádat: šok, bolest hlavy, zranění, velké množství práce, na kterou nejsi zvyklý... Ty budeš z někama z východu, protože kdybys byl otrok ze západu, tak jsi na práci zvyklý a jsi proti nemocím více odolný. Máš štěstí, že jsi pod ochrannou prince. U něj se určitě nenadřeš."

Černovlásek se zatvářil, tak, že ani Jonael nevěděl, co se černovláskovi honí hlavou. Zato Kerist byl všeznalý. ,,Přestaň v myšlenkách nadávat a radši stiskni zuby, protože ti to vydezinfikuju." A vytáhl z doktorské tašky kus čisté látky, která byla čistě jen pro tento účel a něco na látku nalil.
Hned co doktor černovláskovi položil látku na spánek, černovlásek zasyčel, jenže doktor mu to syčení zatrhl. ,,Přestaň syčet a drž tu hlavu pořádně!!"

Někdo zaklepal na dveře a do pokoje vešel jeden ze stráží ,,Doktor hned ke králi."

Doktor byl už se svou prací téměř hotový, ale ještě se zarazil.
,,Ty záda? To nemůžeš říct, že máš jizvy pl..."
Přerušila ho opět stráž ,,Král už nadává, chce tě hned."

,,No jo, no jo. Jonaeli pocem."

Jonael přešel k doktorovi a ten mu podal obvazy a bylinky. ,,Dodělej to za mě, vždyť to znáš. Hlava i záda. Hned potom co zkontroluji našeho králíčka, tak ti nechám poslat léky pro tvého syčícího chlapce. Taky ti napíšu, kde jaký lék máš používat. Jo a ještě vymysli, kde svého chlapce uložíš ke spánku."

Jonael zalapal po dechu, protože ho napadla strašná myšlenka a ještě před doktorovým odchodem k doktorovi zašeptal: ,,To musí spát tady? U mě v posteli spát nebude!"

,,Jonaeli, mě je jedno, kam ho uložíš, ale vypadá to, že do knihovny, do stáje, nebo do kuchyně ho nenarveš. Oběma je nám jasné, že tě tvůj bratr, nebo ten druhý smrad, přijde zkontrolovat a ujistit se, že svůj dárek máš u sebe. Potom ti pošlu léky." A odešel.

Jonael chytl do ruky obvazy, bylinky a ještě se podíval na druhou čistou látku s dezinfekcí, kterou mu tu Kerist nechal. Ale na co? Na ty velké jizvy na černovláskových zádech? Jsou oteklé, ale né... on to nějak vymyslí. Jonael zvedl hlavu k černovláskovi a zjistil, že ho celou dobu pozoroval.

Tohle ošetřování bude peklo a to doslova.