Nekontrolovatelná láska (jimin Ff)

Kapitola 30!?*

,,Yuji dávej pozor!" Řekla učitelka. ,,No jo už." Takhle dnešek pokračoval dále až skončila škola a já šla s Jungoookem ke mě domů dodělat domácí úkoly...

Pov Yuji

,,Jungkookaaa! Kde jsi?" Hledala jsem ho po celém domu a nikde nebyl. Přišla jsem do mého pokoje a porozhlédla se. ,,Kookie kde jsi... Já toho králíka zabiju a půjde na pekáč." Řekla jsem si sama pro sebe. Lehla jsem si na postel a najednou nademnou byl JK. ,,To jsi myslela vážně? To s tím pekáčem?" Držel mi ruce vedle hlavy, ale já s sebou škubla a teď on byl podemnou. ,,Samozřejmě že jsem si dělala srandu." Dala jsem mu pusu na tvář a najednou cítím jeho ruce na mém zadku. ,,Huh? Jungkooku? Dáš ty ruce pryč z mého zadku?" Přesunul si je na mé stehna a řekl. ,,Proč máš vybrátor pod postelí?" ,,CO?! Co jsi ještě viděl a neměl." Zamyslel se a řekl. ,,No... Ty sexy oblečky nebo co to je." Byla jsme červená jak rajče. ,,J-Jungkooku!? Tak a teď vypadni od tud a běž do kuchyně." Ukázala jsem na dveře a vstala.
On odešel a já okamžitě se chytla pravou rukou za vlasy. ,,Musím to pořádně někam schovat." Vzala jsem všechno a dala to do krabice s názvem Jimin. Lehce mě pálily oči. Proč brečím!? Nemám brečet nad takovým playboyem. Měla jsem vědět že se to stane. Začala jsem se klepat a tak jsem běžela za Jungkookem. Tohle se mi stalo už asi dvakrát. ,,Kookie." Ukázala jsem mu ruce se slzami padající od mých očích. Viděl že se klepou a hned mě obejmul. Šli jsme si sednou na gauč. Seděla jsem mu na klíně a ruce kolem jeho krku. Jeho ruce bylo kolem mého pasu obmotané. ,,Shhhh... Pamatuješ jak jsme se poprvé viděli?" Jen jsem kývla hlavou a on pokračoval. ,,A jak si z tebe všichni dělali srandu, ale já se tě zastal. A poté jsi nenápadně furt byla poblíž mě." Lehce jsem se usmála a uvolnila jsem se. ,,Děkuji že jsi mi pomohl." Proč jsem potřebovala pomoc od Kookieho? Od té doby kdy jsme se s Jimin rozešli tak jsem nebyla psychicky v pořádku.
Už třikrát jsem měla panický záchvat. Nejedla jsem. Jediný Yoongi a Kook mi pomohli. A jsem jim za to vděčná...
,,Kookie? Myslíš, že mám dát šanci Jiminovi všechno vysvětlit?" Zeptala jsem se. ,,Podle mě, ano." Taky jsem si myslela, že to je to správné řešení. ,,Mám mu napsat?" ,,To nemusíš." Chceš něco uvařit?" ,,Můžeme... Třeba Ramen?" Kývla jsem hlavou na souhlas a vstala jsem. ,,Aahhh." Slyšela jsem od Jungkooka a koukla jsem se na něj šokovaně. ,,Co jsem udělala?" ,,To že jsi vstala." Přišla jsem k němu a vstal mezi tím. ,,Potřebuješ pomoct?" Přejela jsem rukou po jeho bouli. Zavřel oči a vzdychl. Vzal rychle moji ruku a řekl. ,,Nedělej to jinak zítra ráno budeš litovat." Uchechtla jsem se, protože jsem myslela že si dělá srandu. ,,Já to myslím vážně." Teď už jsem se neuchechtla. Budu hrát s ním. ,,Co by jsi udělal?" Koukl se na mě s chtivostí v očích. ,,Můžeš to zjistit." Pošeptal u mého ucha a otřel se o můj krk. Teď to nebylo ze srandy, ale opravdu z chtivosti. Měla jsem husí kůži. Odešla jsem a šla do kuchyně pro Ramen. Rozhodla jsem se to ignorovat. Horkou vodu jsem nalila do kyblíkú s Ramenem a najednou cítím silné ruce kolem mého pasu jak jdou pomalu dolů na stehna. ,,Kook? Cítíš něco ke mě?" Já k němu něco cítila, ale nebyla jsem si jistá. ,,Popravdě... Ano. Ano mám tě rád už docela dlouho." Sakra! Já mu nechci ublížit. ,,Kook-" ,,Prosím dej mi jednu šanci. Buď prosím moje a já se pokusím tě přijmout se do mě zamilovat." Můžu mu dát šanci. Špatný není, ale nevím. Nechci ranit jeho city. ,,Jungkooka... Nechci ti ublížit." ,,Klidně podstoupím to riziko že mi ublížíš. Jen mi dej šanci. Jednu jedinou šanci." Už dokonce i klekl na kolena. ,,Kook..." Mám mu dát šanci? Ano, ne, ano, ne. Ano! ,,Kookie... Šanci ti." ,,Už to řekni, prosím." ,,D-dám." Jeho oči se rozřářily. ,,Co!? Vážně!?" Zasmála jsem se jeho reakci. Vzal mě do náruče a otočil se se mnou. ,,Takže budeš moje přítelkyně?" ,,Ano Kookie." Zasmála jsem se. ,,Neboj nikdo ti už neublíží." Obejmula jsem ho a mě. ,,Fajn tak teď se jdeme napapat." Podala jsem mu hotový Ramen a šli jsme si sednout. Hádám že se teď bude hodně snažit, abych se do něj zamilovala stejně jako on do mě. ,,Bojím se o tebe... O tvé city. Nechci tě ranit. Co když mě potom budeš nenávidět." Řekla jsem a přitom seděla vedle Kookieho. ,,Yuji jednu věc ti řeknu. Já tě budu mít rád a bavit se s tebou... Popravdě, docela počítám s tím že budu od tebe reněn." měla jsem na obličeji ustaraný výraz. Vzal moji ruku a řekl. ,,Postarám se o tebe tak jako nikdo předtím." Usmála jsem se. ,,Možná jsem udělala dobré rozhodnutí." podotkla jsem. ,,Pojď sem." Poukázal na své stehna. Já se zvedla, pomalu a nejistě si sedla na jeho klín. ,,Jungkooku nevěděla jsem že dokážeš být takový badboy nebo až daddy." Zasmála jsem se, protože tuhle stránku neukazuje. Vždy je tak roztomilý a stydlivý. ,,Překvapená?" Koukla jsem se na něj. ,,Docela ano. Pojď se najíst." Řekla jsem a začala jíst Ramen. Byl hodně spicy.