Long way up |book 1|

Chapter 8

(Z pohledu Kelly)

Od doby co Even odjel mi přijde, že jsem na všechno sama. Každý den u nás je Mabel aby mi dělala společnost. Chodíme za Pillgrimem a povídáme si. Málo jím, málo piju. Denně jím 5 prášků. 3 ráno a 2 večer. Dva na alergii, dva na uklidnění a jeden doplněk stravy. Kromě koní nechodím ven. Rodiče štve, že jsem stále doma ve svém pokoji, ale mě je tak dobře.

,,Večeře!" Zakřičela mamka z kuchyně. Seběhla jsem schody a vešla do kuchyně. Karbanátky...Brrr....Ty já děsně nerada. ,,Jestli chceš nemusíš to jít." Řekla mamka a pousmála se. Vzala jsem talíř položila ho na stůl. Otevřela jsem ledničku a vyndala jablko. Posadila jsem se zpět na židli. Mamka s tátou na mě koukali. ,,Tak dost. Kelly co se děje?" Zeptal se táta a podíval se na mě. ,,Trápí tě něco? Něco tě bolí?" Zeptal se mě a ptal se mě na další různé důvody proč mám špatnou náladu. Jestli mě něco trápí? Jestli mě něco bolí? Samozřejmě, že ano! Toho už by si mohli všimnout. Můj jedinej kamarád si odjede pryč bez rozloučení a bez vysvětlení. Nechala jsem si to pro sebe. Naši na mě stále koukali. ,,Nechceš nám říct co se stalo?" Řekla mamka a vzala mě za ruku. Byla teplá. Mamku trochu překvapilo, jak jsem studená. ,,Nic se nestalo. Jen pomalu umírám" Řekla jsem si v duchu. ,,Jen chci být sama." Řekla jsem a usmála se na mamku. ,,Dobře." Přikývla. ,,Mohu jet za Pillgrimem?" Zeptala jsem se a udělala štěněčí pohled. ,,Takhle večer?" Překvapilo mamku. Přikývla jsem. ,,Noo...Dobře. Ale zavoláš Mabel, protože samotnou tě tam nepustím." Řekla a já vstala.

Za hodinu jsme už seděly s Mabel v sedlem a jezdily po kryté hale. Bylo celkem chladno. ,,Psal mi Even. Ptal se po tobě." Řekla mi a zastavila Sáma. Hah..Tak on si odjede a potom se po mě ptá? Zeptala jsem se sama sebe. Pokrčila jsem rameny a lhala sama sobě, že mě to prostě nezajímá. ,,Ty se ani nezeptáš co mi napsal?" Divila se. Kývla jsem jakože ne a pobídl Pillgrima do cvalu. Měl v sobě celkou energii. Potřeboval jí dostal z těla. Mabel tam jen krokovala a občas klusala. Pillgrimova přítomnost mě uklidňovala. Obcválala jsem s ním 2 kolečka a přešla do kroku. Sesedla a zavedla ho do stáje do boxu. Za mnou šla Mabel se Sámem. Dala jsem Pillgrimovi deku a zavřela za ním box. Když byla připravená i Mabel, jely jsme domů.

Podle facebooku se ta párty přesunula do poloviny srpna. No bezva. Nakoupila jsem si věci a párty je až v půlce srpna. Zaklapla jsem notebook a položila ho na stůl.

Další den jsem se probudila. Oči jsem měla ulepené od slz. Šla jsem do koupelny. Podívala jsem se na sebe do zrcadla. Byla jsem zrůda. Kruhy pod očima, rozmazaná řasenka. To všechno jsem byla já. Dneska se mi nikam nechtělo. Jediný co jsem chtěla dělat, bylo jíst čokoládovou zmrzlinu a ležet na posteli. Myslela jsem na to, jestli si už za mě Even našel náhradu. Umyla jsem se a šla do pokoje.

Otevřela jsem počítač a zapla skype. Byl online. Měla jsem sto chutí mu zavolat a slyšet ten jeho úžasnej hlas, ale nechtěla jsem rušit a vím, že bych to psychicky nezvádla. Už to bylo dlouho co jsem ho neslyšela. Opravdu mi to chybělo. Málem jsem dostala infarkt, když se mi na notebooku objevilo, že mi volá. Mám mu to zvednout? Položit a nebo nechat zvonit? Nebo mu to vzít a nic neříkat? Zvedla jsem to.

,,Ahoj Lásko"

,,Lásko? Ty si jen tak zdrhneš bez vysvětlení a oslovuješ mě Lásko?! Jako rlly?! Kde vůbec seš?! Už sis našel náhradu?!" Vyklouzlo mi. Byla jsem otrávená z toho co jsem mu řekla, ale obrovsky se mi ulevilo.

,,Promiň.. Je to tak lepší."

,,Lepší? Já nejím, nepiju, beru prášky na stres, chodím k psychiatrovi a ty si myslíš, že je to lepší?!"

Nic neřekl. Nevím jestli ho to překvapilo ale mlčel. Vlastně mně to bylo zcela jedno. Už mě nezajímal.

,, Ale Kelly.."

,,Ne! Ublížil jsi mi jak nejvíc jsi mohl.Prosím nech mě být a pozdravuj tvojí holku!" Ukončila jsem hovor a dala se do breku. Řvala jsem, házela věci na zem. Byla jsem něco jako hyperaktivní. Nic mi nepomáhalo. Potom jsem se konečně uklidnila. Svezla jsem se pomalu po dveřích. Dala jsem si hlavu na kolena.

(Z pohledu Evena)

Panebože.. Vždyť já nemám holku! To všechno už je za mnou. Ano byl jsem děvkař ale BYL!!! Už nejsem. To co mi řekla hodně bolelo. Ale chápal jsem jí. Nechtěla mě vidět. Byl jsem naštvanej, se zlomeným srdcem. Tohle se mnou neudělala žádná holka. Kelly mě změnila. Změnila mě k lepšímu. Za což jí děkuju.

(Z pohledu Kelly)

Mabel mi řekla ať jdu ven. Vůbec se mi tam nechtělo. Měla jsem jiné plány. Postel+ čokoládová zmrzlina= Perfect day. Poslechla jsem jí, protože vím, že mi chce pomoct. Vzala jsem si džíny, mikinu a Vansky. Celkem hezká kombinace. Šla jsem ke dveřím. Otevřela je a vyšla ven. Měla jsem namířeno do skateparku. Byl blízko. V skateparku jsem si sedla na lavičku. Jezdili tam dva kluci. Vypadali v pohodě. Chodili k nám na školu. Pozorovala jsem je jak jezdí na rampě. Musela jsem uznat, že byli celkem hezcí. Podívala jsem se vedle sebe. Seděl tam klučina. Měl tmavě hnědé vlasy, až skoro černé a kulaté brýle. Né ty normální, ale takové ty moderní. Četl si knížku. Přisunula jsem se k němu a odvážila se ho oslovit, protože jsem ho viděla na naší škole. ,,Co to čteš?" Vyděsila jsem ho. Asi nevěděl co říct, protože se na mě koukal svýma hnědýma očima a v mysli hledal vhodná slova. ,,U-u-učím se." Odpověděl a otočil knihu na přední vazbu knihy. Dějepis.. ,,A jde ti to?" Zeptala jsem se ho a usmála se. Úsměv mi oplatil. ,,Moc ne.. Mimochodem ehm...Jsem Sentinel." Položil knihu vedle sebe a otočil se celým tělem víc ke mě. ,, Kelly." Podala jsem mu ruku. Podal mi ji taky a potřásli jsme si s ní. ,,Jestli chceš můžeme zajít k nám a pomůžu ti." Souhlasil a tak jsme se zvedli a šli k nám.