Long way up |book 1|

Chapter 14

Daniel mě vzal do jedné z mnoha restaurací co se nacházely poblíž našemu hotelu. Na hotel jsme dorazili asi ve 3 hodiny odpoledne. Rovnou jsem šla do koupelny. Podívala jsem se na sebe do zrcadla a rozdělala si culík. Nechala jsem své hnědé vlasy aby mi spadly na ramena. Svlékla jsem se a zelezla do sprchy. Pustila jsem na sebe vodu. Zaklonila jsem hlavu aby mi voda mohla téct do obličeje. Vzala jsem si šampón na vlasy a umyla jsem si je. Přes zvuk vody jsem si pobrukovala písničku.

Z koupelny jsem vyšla převlečená. Byl tam Sent. Seděl na podlaze s hlavou skloněnou. ,,Kelly..." Začal. ,,...já nechtěl. Ty holky my něco píchli." A podíval se na mě. Ten pohled jsem znala. Nasazoval ho vždycky když ho něco mrzelo. Ale co mám dělat? Odpustit mu? Je to jeho život a on se rozhodl jak ho žít. Já v jeho životě jaksi nemám místo. ,,Jo..Fajn." Odpověděla jsem protože jsem nenašla vhodná slova co bych mu řekla. 'Jo fajn' Takhle jsem odpovídala vždycky když jsem naštvaná. ,, Obejmeš mě?" Zeptal se mě. Měla bych? Po tom co udělal? Já nechci být dalších z jeho bi*chek. ,,Promiň...Já prostě nemůžu. Brala jsem tě víc než jako kamaráda. Jenže.. Já nemůžu čekat kdy si přivedeš do postele zase nějaký holky." Řekla jsem zklamaně. Podíval se na mě. Nečekal, že bych to kdy mohla říct. ,,Ale..-" Přerušila jsem si ho. ,,Byla to s tebou ztráta času. Kdybys neudělal tuhle blbost.. Mohlo by vše být jako předtím, jenže ty sis vybral tuhle cestu. Takže si užívej holek, který ty využiješ jenom na jedno, ale pochop. Já k nim nikdy, NIKDY patřit nebudu. To co jsi udělal dneska ráno taky nebylo zrovna nejpříjemnější. Byla jsem s tebou šťastná. Ty naše kraviny, blbosti, chození na koupaliště... To všechno bylo hrozně fajn. Chtěla bych to zpět, ale už je pozdě. Zkazils to.." Dokončila jsem svůj dlouhý proslov. ,,Co jsem zkazil?" Zeptal se nechápavě. ,,Co si zkazil?! Zkazil jsi všechno! Všechno! Hah... Jsi jak on." A ironicky jsem se zasmála. ,,Jako kdo?" Zvedl se z země a šel ke mně. Chytil mě za pas. Nic jiného. ,,Jako Even.." Odpověděla jsem pyšně. Pustil svoje ruce z mých boků a trochu couvl. Už jsem neměla co říct. Prostě jsem se otočila a šla do mé a Danielovi ložnice. Zavřela jsem za sebou dveře. Ještě než jsem je zavřela, podívala jsem se na Senta. Stál tam jako tělo bez duše. Jen na mě koukal. Nechápal. Zamkla jsem se. Svalila jsem se na postel a stočila se do klubíčka. Objala jsem si kolena. Stekla mi první slza. ZASE...Zase zlomená, podrážděná. Už jsem to nemohla vydržet. Musela jsem mu to říct. Prostě jsem to už nedokázala v sobě dusit a čekat na další věc co bude hodně bolet. Jo.. Byl pro mě víc jak kámoš. Přiznávám. Víc než nejlepší kámoš, ale tohle muselo skončit. Nechtěla jsem aby to dopadlo jako s Evenem. Slz už teklo víc a já pomalu usnula.

(Z pohledu Evena)

Už je to pár týdnů co jsem o Kelly nevěděl nic. Jak se má, jí? Pije? Má kluka? Zlobí se ještě? Brečí kvůli mě? Proto jsem se sebral a jel na letiště. Všechny svoje věci jsem naházel do kufru. Chyběla mi a potřeboval jsem jí vidět. Potřeboval jsem jí mít u sebe. Sešel jsem schody. Jason seděl se svojí 'vyvolenou' v obýváku a koukali na televizi. Nechtěl jsem je rušit a tak jsem se proplížil i s kufrem kolem nich. ,,Kam si myslíš, že jdeš?" Zeptal se mě hlas. Patřil Jasonovi. Zastavil jsem se. ,,Za Kelly." Rozhodil jsem ruce. Jasona moje odpověď zaskočila. Nadzdvihl obočí. Mrkl jsem na něj. ,,Neboj já se ti vrátim." Odpověděl jsem mu. Zasmál se. ,,Evene ty jsi stejně hovado. Já vím, že beze mě jsi mrtvej muž." A oba jsme se zasmáli. ,,Hele tak čau." Mávl jsem na něj a už už jsem otevíral dveře. ,,Nazdar." Odpověděl mi. Zabouchl jsem dveře a nasedl do taxíku. Jel jsem na letiště. Moje letadlo už čekalo.

Spokojeně jsem se usadil v křesle. Letuška mi přinesla šampaňský a já jí poděkoval. Upil jsem trochu ze své sklenice a zapnul jsem si televizi. Pustil jsem si film a spokojeně se na něj díval. Cesta byla dlouhá. Přišlo mi jako kdyby se čas zpomalil naschvál aby mě mučil a já nemohl být s Kelly. Co udělá? Profackuje mě? Vrhne se mi do náruče? To ne.. To spíš ta první možnost. Možná si už našla kluka a já jí budu ukradenej. Nebudu jí zajímat. Prostě mě nechá jít. Bude to bolet a byla chyba odletět pryč. Ale chtěl jsem to pro ní udělat. Nechtěl jsem jí ubližovat. Myslel jsem to dobře.. Panebože... Ta holka mi úplně popletla hlavu. To snad ani není možný. Nemůžu na ní přestat myslet. Nemůžu se dočkat až jí uvidim. Až jí obejmu a až jí to všechno vysvětlím. ,,Za chvíli budeme přistávat, připoutejte se prosím." Přišla ke mně letuška a vesele se usmála. Vzal jsem tedy pás a připoutal jsem se. Letadlo za začalo klesat a já cítil tlak. Letěli jsme těsně nad zemí. Brzdili jsme. Potom se letadlo dotklo země. Konečně...

Jen tak jsem tam stál. Před domem, kde bydlela Kelly a její rodiče. Zazvonil jsem a otevřela mi její mamka. ,,Evene! Pojď dál. Jak se máš? Dlouho ses tu neukázal." Řekla a pozvala mě dál. ,,Dobrý den. Ano děkuju. Mám se dobře. Byl jsem na Floridě." Usmál jsem se. ,,Na Floridě? Hmmm...Takže dovolená?" Zeptala se s úsměvem. Poznal jsem, že Kelly své rodině nic neřekla. Nic neřekla o mém zmizení na Floridu. ,,No..Tak něco. Nebudu rušit jen..Je tu Kelly?" Zeptal jsem se. Čekal jsem, že každou chvílí jí uvidím jak odněkud přijde. ,,Bohužel...Odjela se Sentem a s Lukasem do Francie." Řekla. Přestal jsem dýchat. Kdo je ku*wa Sent?! Lukas je její bratranec to vím ale kdo byl doháje Sent?! ,,Dobře mohl bych k ní do pokoje? Nechám jí tam vzkaz, že jsem se vrátil atd." Navrhl jsem. ,,Jo to bude jedině dobře." Řekla a odebrala se na zahradu. Sundal jsem si boty. Šel jsem po schodech nahoru. Otevřel jsem její pokoj. Vůbec se nezměnil. Cítil jsem její parfém. Připomínal mi jí. Odhodil jsem na postel svojí mikinu a přešel ke stolu a posadil jsem se. Ležely tam naše společné fotky. Byly to jen fotky. Jen fotky! Ale pocitů bylo hodně. Spousta selfíček, bláznivých fotek, jak se šklebíme a jak nám trochu hrabe. Musel jsem se nad tím vším zasmát. Byla to ona. Nepřetvařuje se, je sama sebou. Vzal jsem si propisku a papír. Položil jsem obojí před sebe a přemýšlel jsem nad tím co napíšu. Všiml jsem si vyrytých slov na stole. Love, Even, Bad boy, Broken, I miss you, I need you. A spoustu dalších slov a vět. Neváhal jsem a vzal jsem nůžky. Přesně jsem věděl co jí tam vyryju. I miss you too. I love you. Vyryl jsem tam těch pár slov. Možná si toho všimne. Možná ne ale chci aby to věděla. Přemýšlel jsem nad tím co jí napíšu. Seděl jsem tam asi 30 minut až mě něco napadlo.

,,Kelly. Dovol mi abych ti všechno vysvětlil. Nejdřív ti, ale řeknu jediný. Víš, že strašně nerad píšu a i celkově se vyhýbám škole a všemu co se jí týká, tak prosím oceň, že jsem se konečně rozhodl ti napsat. Byl jsem na Floridě. Neodjel jsem jen tak bez důvodu. To víš. Prostě jsem se nemohl dál koukat na to jak jsem ti ublížil. Jak jsem tě šikanoval. Kdykoliv se na tebe podívám a vidím tvoje rány, jizvy, škrábance, modřiny a všechno ostatní, chce se mi brečet. Ano... I mě se chce brečet. Nikdy bych to nepřiznal, ale teď to píšu tobě. Vím, že se mi nebudeš smát. Vím jaká jsi. To je ten důvod. A taky vím jak jsem ti ublížil , že jsem odletěl pryč. Pryč od tebe a že jsem tě tu nechal samotnou. Byla to chyba a mrzí mě to. Ani nevíš jak. Máš kluka chápu... Bolí mě to, ale přeju ti to. Chci aby jsi byla šťastná. Což doufám že jsi. A pokud ne, já udělám cokoliv abys byla, protože já ti dlužím víc než jednu pitomou omluvu. Kelly.. Jsi ta nejlepší holka jakou jsem kdy potkal. Ten tvůj smích je k nezaplacení. Nemám rád když tě vidím plakat. Je rozkošný jak jsi naštvaná když něco řeknu.. Ale furt je to sranda. A i při těch slovech co píšu se musím smát. Nemohl jsem na tebe přestat myslet. Úplně jsi si mě omotala kolem prstů. Chyběla jsi mi. Každá hodina, každá minuta a každá sekunda bez tebe bylo mučení a hrozný utrpení. Chtěl jsem tě vidět. Obejmout tě a mít tě u sebe. Bez tvojí společnosti jsem se cítil prázdně. Teď se cítím megatrapně když ti píšu o tom co k tobě cítím a ano... Miluju tě. Miluju tě, protože jsi člověk se kterým není nuda a se kterým není žádná minuta ztracená, za to, že se nekoukáš na to jakej jsem byl a že na mě nehledáš chyby. Nebudeš mě chtít asi vidět, ale já bez tebe nechci být. Už nikdy... Dopisuje mi tužka. Vlastně tobě. Kup si novou. Nebo ne já ti ji koupím. Stejně ti dlužim hodně.
- Even

Dopsal jsem a ještě asi 10x jsem si to po sobě přečetl. Nebyla to mistrovská práce, ale já na ní byl hrdý. Položil jsem to na postel. Ještě naposledy jsem si prohlédl naše fotky a její pokoj a nakonec jsem v klidu jsem odešel.