Long way up |book 1|

Chapter 18

,,Mamí." Rozeběhla jsem se naproti mamce a mezitím pustila můj kufr. Silně jsem jí objala. Mezitím ke mě došel Lukas se svým i s mým kufrem. Konečně jsem ji pustila ze svého medvědího objetí a podívala se na ní. ,,Kde je táta?" Zeptala jsem se. ,,Táta odjel do Rakouska. Má tam něco s firmou." Souhlasně jsem kývla. Rozloučila jsem se s Chongem a domluvila se s Amber a Danielem, že jim zavolám. Vyrazila jsem domů. Tak hrozně jsem se těšila. Společně s Lukasem jsme nasedli do našeho auta a mamka nastartovala. Ještě naposled jsem zamávala Amber a přála jí, aby si to s mamkou vyříkaly.

Vešla jsem do domu a sundala jsem si boty. Na schodech byla velká krabice. Zastavila jsem se, ukázala na krabici. ,,Co to je?" Pokrčila jsem obočí. Mamka se usmála a pokrčila rameny jakože neví. Ha ha ha... Samosebou že to ví. Lukas se posadil na schody, sepnul ruce a pozoroval jak se dostávám do krabice. Nejdřív jsem ji sundala ze schodů. ,,Opatrně." Řekla mamka. Rozvázala jsem mašli a nahlédla dovnitř. Zevnitř na mě koukalo něco, co mi vyrazilo dech. ,,Mami ten je úžasnej!" Vyjekla jsem dojatě a vyndala z krabice chlupaté štěně Border Kolie. Vzala jsem si jí do náruče a dala do jejího kožichu hlavu. ,,Je to kluk, ale zatím nemá jméno. Kamarádka co pracuje z útulku potřebovala najít domov pro poslední štěně. Tohle bylo nejmenší a já nemohla koukat na ty štěněčí oči jak smutně koukají. Tak jsem si ho vzala. Takže jak se bude jmenovat? :)"  Zeptala se. Chvilku jsem přemýšlela, ale pak jsem se sebrala a šla i se svým novým kamarádem do svého pokoje. Otevřela jsem dveře vzala notebook a lehla si na postel. To moje 'malé monštrum' si lehlo vedle mě. Cítila jsem něčí parfém. Né můj. Byl klučičí. Myslela jsem, že je to Lukase, ale to bych cítila i v autě, ale to jsem opravdu necítila. Podívala jsem se kolem sebe. Mikina.. Přičichla jsem k ní. V tu chvíli jsem si uvědomila čí to je. Slzy se mi nahrnuly do očí ale zároveň jsem se začala smát. On tu byl. Byl tu... Všimla jsem si i dopisu co u ní ležel. Opatrně jsem otevřela obálku. Jednou rukou jsem hladila moje monštrum a druhou rukou jsem držela dopis. Začala jsem číst.

,,Kelly. Dovol mi abych ti všechno vysvětlil. Nejdřív ti, ale řeknu jediný. Víš, že strašně nerad píšu a i celkově se vyhýbám škole a všemu co se jí týká, tak prosím oceň, že jsem se konečně rozhodl ti napsat. Byl jsem na Floridě. Neodjel jsem jen tak bez důvodu. To víš. Prostě jsem se nemohl dál koukat na to jak jsem ti ublížil. Jak jsem tě šikanoval. Kdykoliv se na tebe podívám a vidím tvoje rány, jizvy, škrábance, modřiny a všechno ostatní, chce se mi brečet. Ano... I mě se chce brečet. Nikdy bych to nepřiznal, ale teď to píšu tobě. Vím, že se mi nebudeš smát. Vím jaká jsi. To je ten důvod. A taky vím jak jsem ti ublížil , že jsem odletěl pryč. Pryč od tebe a že jsem tě tu nechal samotnou. Byla to chyba a mrzí mě to. Ani nevíš jak. Máš kluka chápu... Bolí mě to, ale přeju ti to. Chci aby jsi byla šťastná. Což doufám že jsi. A pokud ne, já udělám cokoliv abys byla, protože já ti dlužím víc než jednu pitomou omluvu. Kelly.. Jsi ta nejlepší holka jakou jsem kdy potkal. Ten tvůj smích je k nezaplacení. Nemám rád když tě vidím plakat. Je rozkošný jak jsi naštvaná když něco řeknu.. Ale furt je to sranda. A i při těch slovech co píšu se musím smát. Nemohl jsem na tebe přestat myslet. Úplně jsi si mě omotala kolem prstů. Chyběla jsi mi. Každá hodina, každá minuta a každá sekunda bez tebe bylo mučení a hrozný utrpení. Chtěl jsem tě vidět. Obejmout tě a mít tě u sebe. Bez tvojí společnosti jsem se cítil prázdně. Teď se cítím megatrapně když ti píšu o tom co k tobě cítím a ano... Miluju tě. Miluju tě, protože jsi člověk se kterým není nuda a se kterým není žádná minuta ztracená, za to, že se nekoukáš na to jakej jsem byl a že na mě nehledáš chyby. Nebudeš mě chtít asi vidět, ale já bez tebe nechci být. Už nikdy... Dopisuje mi tužka. Vlastně tobě. Kup si novou. Nebo ne já ti ji koupím. Stejně ti dlužim hodně.

- Even

Když jsem byla u toho: Vím že se mi smát, mýlil se. Smála jsem se jako blázen. Byla jsem strašně šťastná. Začala jsem brečet. Štěstím. Nahnula jsem se k monštru a dala mu pusu do srsti. Začalo mi lízat slzy. Musela jsem se hrozně smát. ,,Děkuju.." Šeptla jsem.

Ještě ten den jsem věděla jak se bude mé monštrum jmenovat. Je to Lucky. Pojmenovala jsem ho podle tohoto dne.

Už pár let se řídím těmito slovy: Dokud neuděláš krok k tomu co chceš, štěstí se na tebe neusměje. Udělej něco pro to co chceš a ono ti pomůže." Moje štěstí byl tenhle den.

Vstala jsem a sešla i s Luckym schody. ,,Mamí já pustím Luckyho na zahradu jo?" Řekla jsem a otevřela skleněné dveře na zahradu. ,,Kdo je Lucky( Laky, Luky)?" Zeptala se mě když jsem pošťouchla moje malé monštrum aby šlo na zahradu. ,,No přece náš nový přírůstek. Jdu do petshopu. Nemáme přece vodítko, obojek, misky..Nic." Řekla jsem a mamka přikývla. ,,Chceš peníze?" Usmála se. Zavrtěla jsem hlavou jakože ne a a odešla jsem.

Tak teď nevím. Modrý obojek nebo tmavě zelený?" Ptala jsem se sama sebe. Nakonec jsem se rozhodla pro tmavě modrý obojek. Dokonale se hodí k modrým očím. Ještě vodítko a misky. Ty jsem koupila také modré. Už už jsem chtěla platit, ale vzpomněla jsem si, že je to štěně a potřebuje zábavu. Tak jsem se otočila a šla pro gumový míček. Jak jinak než modrý. Zaplatila jsem, nechala prodavačce menší dýško a odešla jsem. Šla jsem po chodníku a myslela na to, co mi Even napsal. Mohla bych si to číst pořád dokola a vždycky bych u toho brečela, protože to co napsal bylo úžasné.

,,Lucky!" Smála jsem se když mi moje 'malé monštrum' vytrhlo z ruky vodítko. Stejně ho potom pustilo a já mohla vodítko přicvaknout k obojku. Vzala jsem si Luckyho do náruče a šla s ním ven. Sedla jsem si na lavičku a nechala jsem Luckyho aby si čuchal kolem. Byl strašně zvědavej. Vytáhla jsem mobil a najela na kontakt Evena. Chvilku jsem tam jentak koukala na jeho jméno a až potom jsem stiskla zprávu.

Ta lavička u které jsme si poprvé dali sraz. Teď."

Napsala jsem a i když jsem se rozhodovala, jestli mu to mám poslat, poslala jsem to.