Long way up |book 1|

Chapter 21

Bylo to jako poprvé, když mě Even pozval ven. Seděla jsem na lavičce a on mi zakryl oči. ,,Evene!" Začala jsem se smát a strhla jeho ruce mých očí. ,,Taky tě rád vidím." Ušklíbl se a já ho šťouchla do boku. ,,Jáu.. To bolí.." Zakňučel falešně. ,,No ještě aby ne." Odpověděla jsem drze a chytla Qartru a Jamba.

Ve stáji jsme je společně s Evenem nasedlali. ,,Tak si vyber. Buď dostaneš poníka a nebo koně." Nabídla jsem mu. Okamžitě se chytil otěží Qartry. Všimla jsem si jeho falešného udiveného výrazu. Musela jsem se nad tím smát. Vyvedla jsem Jumba a nasedla na něj. Byl to nezvyk sedět na něčem co je hrozně malý. Když se konečně Even dostal do sedla, podíval se na mě a začal se šíleně smát. Nadzvedla jsem obočí na náznak: Kde je problém?" A s kamenným výrazem jsem se podívala nad sebe abych se mu mohla dívat do očí. ,,Kelly jsi hrozně nízko." A rozchechtal se ještě víc. Muselo být komický když jsem klusala s malým poníkem, který cupital nožičkama o sto šest. Even mě dojel a jel vedle mě.

Even: Takže teď jsme oficiálně zase spolu?

Kelly: Myslím, že jo.

,,A co ten Sent? Mám mu rozbít hubu?" Zeptal se a když si všiml, že ho propaluju pohledem, lehce se ušklíbl. ,,Ne.. On dá pokoj." Zamumlala jsem. Even mě strašně rád provokuje. Nevím jestli mu to dělá dobře, ale mě se to nelíbí.

Ten měsíc se toho moc nedělo. S Evenem jsme trávili spoustu času spolu a o Sentovi jsem ani neslyšela. S Danielem a Amber jsem se taky několikrát sešla, protože mi neskutečně chyběli. Ale dnes je den na který jsem se těšila ze všech nejvíc...

Bylo chladný ráno. Na to že je srpen, se počasí začínalo měnit na podzim. Byla mlha. Ne že by mě to nějak extra vzrušilo, ale nemohla jsem spát. Někdo mi házel kamínky na okno. ,,Ummm...." Kňučela jsem a jako zombie jsem se doploužila k oknu. Já osobně nevstávám takhle brzo ráno. Zajímalo mě, kdo se mi snaží vysklít okno. Podívala jsem se ven, dolu před náš dům. Stál tam a koukal nahoru. Z jeho kapuce čouhaly jeho blond vlasy. Otevřela jsem okno a naklonila se ven. ,,Jdou ti dobře hodinky?" Dělala jsem naštvanou, protože mě baví ho takhle provokovat. I když byla pravda, že mě vyrušil a já byla ještě rozespalá. ,,Hah..Zase vtipná." Falešně se usmál. ,,Fajn..Tak dobrou.." Řekla jsem ve spěchu a chtěla zavřít okno,jenže jsem uslyšela jeho hlas. ,,Počkej...Lásko pusť mě dovnitř." Zakňučel. V tu chvíli jsem dostala úžasnej nápad, za kterej musim sama sebe pochválit. Vyšla jsem na půdu, čapla lano nebo provaz(já nevim co to bylo) a po schůdkách se vrátila na chodbu a běžela do svého pokoje. Jeden konec jsem uvázala k posteli a s druhým koncem jsem šla k oknu. Podívala jsem se ven jestli si to třeba nerozmyslel, ale ne, nezozmyslel. Stále tam stál,jen tentokrát s rukama v kapsách. Zvedl hlavu a já si všimla jeho zelených očí. Byly tmavší než kdy předtím. Udržovali jsme oční kontakt a asi nikdo z nás ho nechtěl přerušit. Nakonec ho přerušil on se slovy: ,,Je mi zima." A ruce zabořil víc do kapes u mikiny. Tak jsem mu hodila to lano nebo provaz. Nejdřív na mě vyděšeně koukal s výrazem 'co to kur*a je?". Musela jsem se pousmát.

Proskočil oknem do mého pokoje. Namotala jsem ten 'provaz' a zavřela za Evenem okno, protože mezitím do mého pokoje vtrhla zima. Tak ona košilka nad kolena těsně pod zadkem, taky není nejvhodnější oblečení. Otřásla jsem se zimou a okamžitě mi naskočila husí kůže. Lehla jsem si pod peřinu a naznačila Evenovi aby šel taky. Sundal si mikinu a lehl si vedle mě. Objal mě a svoji ruku nechal v takové pozici, že jsem na ni ležela. Ale nevypadal, že by mu to vadilo. ,,Čemu vděčím za tvou návštěvu v půl páté ráno?" Zeptala jsem se ho aniž bych se otočila. ,,Mabel..." Řekl a já na chvilku ztuhla, protože jsem nevěděla co myslí a na co naráží. ,,...Dneska přijede. To jsi na to zapomněla?" Zasmál se. Ajo...Mabel..Vrací se do Anglie. Což mi i připomíná, že dneska je ta party. Jak jsem mohla zapomenout? Plácla jsem se do čela. To Evena rozesmálo. ,,Převleč se pojedem k Mabel domů a trošku ji překvapíme." Usmál se na mě a zvedl se aby se posadil. ,,Pojedem? To jako pro nás přijela tvoje mamka nebo co?" Došla jsem ke skříni, vytáhla džíny, svetr až pod zadek a tričko s černým potiskem. ,,Ne..Ale dole mám jako pravý superhrdina schovaný v křoví Longboard." Mrkl na mě. Jeho odpověď na mojí otázku mě zaskočila. Že jsem raději nemlčela. Nejezdím na longboardu, skateboardu a dalších boardech. Jsem dost citlivá na záda a od doby co jsem uklouzla na skatu, a spadla na záda, už na to ďáblovo prkno s kolečkama nikdy nevlezu. A když říkám nikdy, tak nikdy. ,,Na to nestoupnu ani za živa. A teď prosím jdi z mého pokoje, ráda bych se převlíkla." A usmála jsem se falešně. Jen nadzdvihl obočí a potom se položil na záda na mé posteli. Nevypadal, že by se někam chystal tak jsem vzala svou hromádku oblečení a naštvaně vyšla z mého pokoje. Šla jsem chodbou až do koupelny kde jsem se zamkla, udělala si hygienu a převlékla se.

Pižamo jsem hodila někam za Evena, který stále ležel na mé posteli. Prošla jsem kolem něj a ignorovala ho. Hledala jsem to tílko bez ramínek a šortky. Sakra kam jsem to dala? Na mých bocích se oběvily něčí ruce. ,,Tak už se nezlob." Šeptl mi Even do ucha. Při těchto slovech mi naskočila husí kůže. Pomalu jsem sundala jeho ruce z mých boků a odtáhla se od něho. ,,Á..Tady jsou." Řekla jsem jakoby se nic nestalo. To Evena naštvalo. Nesnáší, když ho dělám neviditelným. Skřížil ruce na prsou a znovu se posadil na postel. Vyloženě hypnotizoval můj koberec. Oblečení jsem dala do igelitky a igelitku položila na stůl. Chtěla jsem se na párty převléct u Mabel abych se nemusela vracet domu. Vlezla jsem si za Evena na postel. Byl ke mě otočen zády a stále nezměnil pozici. Dala jsem své ruce na jeho ramena a rychle s nima škubla, takže si lehl na záda a já měla dokonalý výhled na jeho smaragdově zelené oči. ,,Čí seš?" Zasmála jsem se a konečně se jeho kamenná tvář změnila v úsměv. ,,Ničí. Nejsem ničí majetek." Vyplázl na mě jazyk. Přetočila jsem se a sedla si na něj obkročmo. ,,Zopakuj to.." Chytla jsem mu jednou rukou obě zápěstí takže se nemohl zvednout, prostě nic. ,,Říkal jsem, že nejsem-ničí-majetek." Řekl mi jasně a zřetelně. Zamračila jsem se, a rukou mu zajela pod kalhoty. To co jsem právě udělala ho podle jeho výrazu dost překvapilo. Rukou jsem začala hýbat. Šibalsky jsem se usmála. ,,Tak a teď se tě zeptám znova. Čí jsi?" Uděla jsem pohled štěněte a pozorovala ho. ,,Tvu-uu-uu-j. Ne-ne-trap-pp-měě-už-ž." Vykoktal a zaklonil hlavu tak že místo na mě koukal na strop. ,,Vidíš jak to jde." Usmála jsem se a vyndala svojí ruku z jeho kalhot. ,,To je vydírání." Zasyčel. ,,Není." Řekla jsem pyšně, protože se mi líbilo, že mám nad ním větší moc. Zvedla jsem se a šla i s igelitkou z pokoje ven. Uslyšela jsem za sebou rychlé kroky, které mě hned dohonili.
(Pohled Evena)

Sešli jsme s Kelly dolu. Její mamka si vzala Luckyho k babičce a Lukas byl někde u kámoše. Takže byl dům prázdný. Kelly otevřela dveře a oba jsme vykročili ven. Byla zima. Trochu jsem sebou cuknul, ale potom jsem došel ke keříku, kde jsem nechal svůj longboard. Vyndal jsem ho a postavil na asfalt. ,, Na tomhle nepojedu." Dala si Kelly ruce v bok. Zamračil jsem se. ,,Fajn když to nejde po dobrym, půjde to po zlym." A jen co jsem to dořekl, vzal jsem Kelly, postavil ji před sebe na Longboard a odrazil se dřív, než se vzpamatovala. ,,Okamžitě zastav!" Ječela na mě a spojila své ruce za mými zády, aby se měla čeho držet. Ignoroval jsem ji i když jsem nechtěl. Štěstí, že jsme jeli z kopce. Mabel bydlela asi tři řady domů od toho Kellynýho. Ječela...Kelly stále ječela. Musel jsem se smát. Zastavili jsme.. ,,Konečně.." Pronesla naštvaně. Vzal jsem si Longboard a svou ruku jsem přemýstil na její bok. Hodila pro mně vražedný pohled. Došli jsme úzkou cestičkou až k dveřím. Dřepnul jsem si a hledal klíč, který měl být podle Mabeliných rodičů v květináči. Cítil jsem jak mě Kelly pozoruje. Otočil jsem se k ní. ,,Hledám klíč." Ona jen chápavě kývla hlavou a já konečně ucítil ve své ruce kus toho kovu. Stoupnul jsem si a hledal správný klíč ve svazku klíčů. Vyzkoušel jsem asi tři než jsem našel ten pravý. Odemkl jsem a nechal Kelly aby šla první.