Long way up |book 1|

Chapter 9

U nás doma jsme se učili o Řecku a Římu. Jakš takš jsem mu to vysvětlila aby to pochopil.Nikdy jsem neuměla pořádně vysvětlovat. O Sentovi jsem zjistila spoustu věcí. Třeba, že jeho rodiče měli autonehodu a umřeli, a teď se o něho stará jen babička. ,,Celé dny kouká na americkej fotbal a když se začnou prát křičí: Už se rvou!! Vždycky si koupí chipsy a jí u toho.Potom přijde Foster a-" Kelly ho přeruší. ,,Moment...Kdo je Foster?" Otočím stránku učebnice. ,,Foster je náš bílej kocour. Spí babičce na klíně a chrní." Dořekl a já pochopila. Po dlouhé době jsem se zase usmívala.. Sent mi pomohl.

Do týdne se z nás stali nejlepší kamarádi. Even se mi neozýval a já na něj pomalu zapomněla. I moji rodiče viděli, že mi Sentova přítomnost prospívá. Začala jsem jíst, chodit ven, pít(Nemyslím alkohol) a víc se bavit i s jinýma lidma. Třeba s těma klukama ze skateparku. Chodili jsme ven. Myslela jsem že to budou takový ty 'Bad boys',ale nebyli. Erik a Markus byli v pohodě. Musím říct že byli trochu moji bodyguardi. Stále mě hlídali. Líbilo se mi to.

Sent mě pozval k sobě. Přijmula jsem a dohodla se s ním, že po obědě k němu přijdu. Jeho dům byl za městem a měl velkou zahradu. Byl to asi ten nejkrásnější dům jaký jsem kdy viděla. Světlounce oranžová se dokonale hodila k oranžovým karafiátům co byly před okny. Přistoupila jsem blíž a zazvonila na zvonek. Otevřela mi nějaká žena.V mysli jsem se musela zasmát. Podle podoby jsem poznala, že to bude Sentova babička. Měla kulatý, baculatý obličej. ,,Ty budeš Kelly že?" Zeptala se a rukou mě vybídla abych šla dále. ,,Ano jsem" Usmála jsem se na ní a vešla dovnitř. Dům byl takový jaký jsem si ho představovala. Všude starožitný nábytek a nikde ani památka po zrnku prachu na nábytku. Naproti dveřím(těm vstupním) bylo tlusté schodiště které vedlo nahoru. ,,Sent je u sebe v pokoji." Řekla a odebrala se do obýváku. Chvilku jsem tam jen tak stála a čekala jestli někdo přijde, ale nepřišel. Sundala jsem si boty a dala je do botníku vedle malého, rozkošného páru bot. Musela jsem se zasmát. Sent se nezmínil, že s nimi bydlí i trpaslík. :D Nevěděla jsem kde má Sent pokoj, ale instinkt mi říkal, že nahoře. 

Když se mi konečně podařilo vyjít všech 17 schodů, dostala jsem se do jakéhosi 'mezipatra'. Otočila jsem se a zase schody. Zaklonila jsem hlavu a zaklela jsem. Pokračovala jsem tedy dál. Schodů už bylo méně. To musím uznat, ale vzhledem k tomu, že dneska jsem byla nějak fyzicky unavená to pro mě bylo nějak moc. Ne, nechtělo se mi spát. Musela jsem se ale přidržovat zábradlí. Prostě typický krámy(Nebo měsíčky, menstruace, menzes, menzka jak chcete. Já používám krámy :D) Někdy je to lepší, někdy horší. Sedla jsem si na schod, protože šance, že sebou fláknu na schody, byla 75%. Opřela jsem se hlavou o zábradlí. Hlava se mi točila a já uslyšela kroky. ,,Jžš..Co tu vyvádíš?" Podle hlasu jsem poznala Senta. Chytil mě za předloktí a pomohl mi nahoru. Potom mě zavedl do svého pokoje. ,,Zelená? Příjemný odstín." Řekla jsem skoro v bezvědomí. ,,Hele ty radši nemluv." Odpověděl mi a posadil mě na pohovku. Byla měkká. Sent mi podal lahev vody. Napila jsem se a poděkovala mu. Už mi bylo lépe. Potom odešel někam pryč z pokoje. Prohlížela jsem si jeho pokoj. Dvoulůžková postel se zeleným povlečením, dvě velká okna s výhledem na zahradu, stůl s notebookem, několik skříní, pohovka kterou jsem obsadila já, velká televize a spoustu dalších věcí. ,,Moderní pokojík" Pomyslela jsem si. Asi za 2 minuty se vrátil Sent a podával mi nějaký prášek. ,,Na sněz tohle. Bude ti líp." Poradil mi a já se znechuceně podívala na tu divnou pilulku. Myslím, že Sent věděl že je mi blbě. Jsou dvě možnosti jak to poznal. Buď mě dobře zná a všiml si že mám krámy, a nebo jsem někde zanechala krvavý flek... :/ :D Spolkla jsem pilulku a usnula.

Vzbudil mě dívčí hlas který říkal nesmyslné věci. ,,A Marry bydlí s Justinem a s Ember. Mají růžové auto a luxusní dům. Je to něco jako zámek." Říkal ten hlas. K tomu hlasu se přidal jiný hlas, který už jsem znala. Byl Sentův. ,, Ségra běž do pokoje prosím" Řekl Sent a já otevřela oči a zamžourala jsem. Předemnou byla malá brunetka s copánkem zakončeným červenou mašlí. Byla roztomilá. Vždycky jsem si přála sestru a nikdy jsem jí neměla. Vzpomněla jsem si, čí to byly boty. ,,Takže ségra? Nepochlubil ses, že máš ségru." Řekla jsem rozespale. ,,Laura? Jo promiň. Nebyl důvod ti to říkat." Odpověděl a popostrčil si brýle o něco výš. ,,Panebože...Kolik je hodin?!"Řekla jsem a okamžitě vstala. ,,Musím zavolat našim. Určitě mě hledají a-" Sent mě přerušil. ,,Klid.. Volal jsem k vám domů, a domluvil s vašima, že u nás přespíš." Řekl a dal mi pramínek vlasů z obličeje. Musím říct, že se mi ulevilo. A nejen z toho. Už mi nebylo tak blbě. Posadila jsem se a podívala se na Senta. ,,Děkuju"Šeptla jsem a on mi položil ruku na rameno a usmál se. Zvedla jsem se a zakručelo mi v břiše. ,,Něco mi říká, že musíme navštívit kuchyň" Navrhl a chytl mě za ruku.