Probudila jsem se vedle Patrika. Byl roztomilý, když spal. Opatrně jsem vstala z postele a šla do kuchyně, že něco ukuchtím na snídani. Koukla jsem se do lednice. Vytáhla z ní vejce a připravila si potřebné věci na míchaná vajíčka. Měla jsem už skoro připraveno. Když jsem vajíčka dávala na talířek. Na mých bocích jsem ucítila dotek.
„Deš včas."
„Copak to máme?"
„Máš oči?" Šibalsky jsem se na něj usmála.
„Nechtěj mě naštvat." Zasmál se.
Začal mě lechtat a z mých úst jsem se snažila vydat alespoň jednu rozumnou větu. „Nééé...Paťooo..pro..prosíím.." Přestal a šli jsme si sednout ke snídani. Jakmile jsme dojedli šla jsem dát talířky do dřezu. „Hodila" jsem sebou na sedačku a pozoroval Patrika, který šel ke mně. Sedl si vedle mě a já svoje nohy dala na jeho klín. Položil si ruky na moje stehna. Já se pousmála a dál dělala, jakože nic. Postupoval svými prsty víš a víš. Až byl u břicha. Tam se zastavil a chtěl mě polechtat. Jenže já byla rychlejší a svými rukami jsem ho zastavila. Přitáhla jsem si ho aby mi dal pusu.
----
Byla matematika já jsem myslela, že se k smrti unudím. Zabzučel mi mobil. Tím dal najevo že mi přišla SMSka. Byla od Martina. Co asi chce?
„Ahoj, napadlo mě, jestli by ses nechtěla sejít."
„Ahoj, no klidně dneska stejně nic nemám, a kde?"
„No co třeba v knihovně. Viděl jsem tam kavárnu, tak by jsme mohli zajít tam."
„To je skvělej nápad. V kolik?"
„Ve tři?"
„Ve tři."
O můj bože. Mám rande s Martinem? Nebo je to jen kamarádská schůzka? No jedno vím jistě. Nesmí se to dozvědět Patrik. Nerad chodí do knihovny. Tak mám aspoň jistotu, že ho tam neuvidím. Nebo spíš on neuvidí mě. Jak sedím v kavárně s Martinem a popíjím si kávičku.
----
Jsem doma. Uff konečně. Koukla jsem se na hodiny a bylo půl druhé. Měla jsem ještě hodinu a půl. Šla jsem do koupelny se podívat, jak jsem celý ten den vypadala. Málem mi prasklo zrcadlo, když jsem se viděla. Byla jsem jako.....ani se nedá popsat, jak jsem vypadala. Rozčesala jsem si vlasy, vyžehlila a dala do culíku. Dala jsem si jenom řasenku a černou tužku. Šla jsem do šatny, že se převleču. Vzala jsem si černošedé uplé džíny a bíle tričko s krátkým rukávem. Bylo půl třetí. Vzala jsem si tašku přes rameno dala do ní klíče, peněženku a mobil. Vyšla jsem ze dveří.
---
Už jsou tři hodiny. Sedím sama v kavárně a on furt nikde. Tak dělá si ze mě srandu?! Byla jsem rozhodnutá odejít. Když najednou uvidím jak Martin ke mně přiběhne a říká:
„Promiň, zdržel mě kámoš."
„Jo v poho." Falešně jsem se na něj usmála.
„Máš furt náladu si se mnou dát kafe?"
„Ale jo." Zasmála jsem se.
„To jsem rád."
Povídali jsme si spolu aspoň hodinu o všem možném. Vyrušil mě z konverzace zvuk SMSky. Omluvila jsem se a řekla, že na to musím odpovědět. Byl to Patrik!
„Lásko, kde tě mám? Máš doma schválně zhasnuto a děláš, že tam nejsi?"
„Zlato, ne už vycházím od kamarádky. Za 15 minut jsem doma."
Zalhala jsme mu i když jsem to vůbec neměla v plánu. Teď mi došlo, že se musím z toho našeho „rande" nějak vymluvit.
„Promiň mi to, ale už budu muset jít."
„Dobře vyprovodím tě aspoň domů."
„Ne, ne to je dobrý já ještě musím do obchodu, nechci tě zdržovat."
„Dobře."
Pousmál se a já nevím co to do mě vjelo, ale jako bych čekala, že mě políbí. „Probudila" jsem se a zatřásla jsem hlavou a otočila se, že odejdu.
„Počkej Alex, stůj prosím."
Zastavila jsem se a otočila, byl ode mě snad 5 centimetrů. Přiložil mi své rty na mé. Neuvědomila jsem si to a začala s ním spolupracovat. Bylo to jako by všichni umřeli a na světě by jsme byli jenom my dva. Přestala jsem vnímat čas. Najednou jsem se od něj odtrhla, protože mi došel vzduch. Vykulila jsem oči a uvědomila jsem si co jsem to udělala. Na nic jsem nečekala a rozběhla se domu.
Tak jo ! :D další díl dokončen :D omlouvám se že je tak pozdě ale neměla jsem náladu na psaní ¨:D tak jsem to vynahradila delším dílem. Doufám že jste spokojení :D Když tak mi pište komenty jestli by jste chtěli třeba pohled Patrika nebo Martina...A děkuju za 122 zhlédnutí.. Dost potěšilo :)
