Zavázali mi oči a já vylezla z auta. Byla tu strašná zima.
"Ááá moje milovaná Alex....tebe jsem dlouho neviděl zlatíčko. " uslyšela jsem známý hlas. Sundali mi šátek z očí. Ja chvilku mrkala abych se rozkoukala. Vidím postavu.
"Patrik" zašeptala jsem.
"Ano, jsem to já." Řekl divným tónem hlasu. Slyším klapot podpatků. Kouknu se tím směrem, stála tam ta bloncka. Šla k Patrikovi, stoupla si za něj objala ho kolem pasu a dala mu pusu na líčko.
"Patriku proč tady vlastně jsem? !"
"Protože se ti chci pomstít! "
"Děláš si prdel?! Ty si podvedl mě, ne já tebe!"
"Ale ty si mě opustila. "
"A ty se divíš?!" Už jsem na něj ječela, Protože už mě užírala ta jeho stupidita.
Přišel ke mně a řekl:
"Ano zlatíčko divím, myslel jsem si že budeme zase spolu. Budeme mít rodinu a tak dále." Pousmal se nad svojí myšlenkou. Potom nahodil ten svůj vyraz jako *jsi v pekle* ja mu flusla do ksichtu a řekla:
"S takovým kretenem jako jsi ty nikdy děti mít nebudu!!"
Zadíval se na mě a dodal:
"Neboj to se ještě uvidí ty couro!" Liskl mě a ti chlapi co mě sem dovezli mně někam odtáhli. Doslova hodili na nějaký prkno kde byla jen latka a malinkej polštář.
__________
Už jsem tady dva týdny. Dali mi najist maximálně tak jeden krajíc chleba a půl litr vody.
Měla jsem hlad. Bolela mě hlava z dehydratace...Byla jsem v pekle. Najednou přišel Patrik a začal si rozepinat kalhoty
"Můžeš mi vysvětlit co právě teď děláš?!" Koukala jsem na něj pohledem * co to kurva děláš*
"Teď se du s tebou vyspat." Rekl klidným tónem.
"No to teda nejdeš!"
"To si jenom myslíš." Usmál se. Stoupla jsem si a šla do prostřed místnosti.
"Jak chceš zlatíčko. Jerry! Lui! Uvažte mi ji k posteli." Lui šel ke mně s pouty a provazem vzal mě za ruku a hodil mě zpátky na postel. Cukala jsem sebou davala končetiny k tělu aby je neuvazal k posteli. Marně. Silou mi vzal ruku a uvazal ji pouty nad hlavu a ruky s pouty zavazal lanem k posteli. Nohy mi dali od sebe a nohy taky upoutali k posteli. Patrik mi roztrhl šaty které jsem měla na sobě. Silou do mě vnikl a ja zapištěla bolestí.
"Nech toho ty hovado!" Křičela jsem na něj.
"Užíváš si to že ano" Řekl udýchaně. Spustily se mi slzy. Byla to bolest která svírala celé moje tělo.
_______
Tohle se opakovalo každý večer po celé tři týdny.
_______
Jsem tady už rok. Vyslablá, celá potlučená od Patrika který mě pořád bil. Připadala jsem si jako tělo bez duše. Už jsem nechtěla žít. Nenávidím Patrika. Teď jsem v klubíčku v rohu místnosti v podstatě bez šatů. Dal mi jenom takové, něco jako prostěradlo. Něco mě tlačilo na břichu. Postavim se a kouknu co to bylo. Zkoumám své tělo a vidím kosti. Vidím každou kost co je u kůže. Mám hlad. Kručí mi v břiše asi týden. Pořád přemýšlím nad Martinem. Co teď asi dělá. Co když už na mě za ten rok zapomněl.
Pohled Martina
"Ale je mi jedno že teď umřel nějakej malej kluk! Ja chci najít Alex! Už se ji snažíte najit rok a hovno z toho!" Křičel jsem na policajta přes celou jejich stanici. Vyhodili mě ze stanice a řekli at se vrátím až zítra že možná budou vědět vic. Přišel jsem k Alex domů, měla klíček schovany pod rohožkou. Šel jsem nahoru do její ložnice. Šel jsem k její posteli, sedl si na ni a vzal její polštář. Nádherně voní. Koukl ksem směrem do chodby a viděl šňůrku která tam před tim nebila. Vysela ze stropu. Šel jsem k ní a zatáhl vysunul se žebřík. Vyšel jsem po něm nahoru a uviděl nejhezčí mistnost v tomhle baraku. Všude visely obrazy. Asi je namalovala Alex. Nevěděl jsem ze umí tak nádherně kreslit. Koukl jsem na stojan na kterem byl nedodělaný obraz. Byl jsem tam ja Alex a držela v ruce děťátko. Byli jsme krásná rodina. Najednou mě začalo píchat u srdce. Rychle jsem zavolal sanitku a rekl kde jsem. Snažili se se mnou komunikovat asi po dvou minutách jsem omdlel nebo umřel?
Ano umřel jsem.
Pohled Alex
"Už ne Prosím! Bolí to!"
"Pokazila si mi život ty děvko! Teď ho pokazím já tobě! "
Už jsem nemohla najednou se mi začala dělat tma před očima a omdlela jsem.
"Co když je mrtvá Patriku! To si musel pokračovat když už ji to bolelo! Co s ní chceš dělat! " slyšela jsem tu blondýnu. Potom sem zase omdlela.
*Píp* *Píp*
"Kde to jsem?" Rekla jsem si pro sebe a snažila se otevřít oči. Uslyšela jsem kroky.
"Už je vzhůru. " řekl nějaký hlas.
Někdo mě chytl za ruku a řiká:
"Neboj se dceruško to bude dobrý uvidíš. Jsem tvoje máma, nesmíš mi umřít" rozbrečela se. Pomalu jsem otevřela oči a koukla se tím směrem odkud jsem slyšela ženský hlas.
"Moje máma umřela při autonehodě" snažila jsem se vyslovit větu.
"Ja přežila jenom mě odvezli na JIPku a byla jsem půl roku v komatu. Potom jsem tě chtěla najít jenže jsem nevěděla kde začít. Odpusť mi že jsem tě nechala na pospas dětskému domovu"
"Odpouštím ti maminko" rozbrečela jsem se ale najednou mě začalo bolet srdce.
*Píííííííp*
Moc vám děkuju za přečtení posledni kapitoly.
Mám vás rada ♡
Love ya Fruity♥
