Chapter 9.

66 8 1
                                    

„Kdy vlastně odlítáš?" Zeptala jsem se smutně.

„Už zítra." Nahlas si oddechl a zadíval se mi do očí.

„Půjdu do sprchy, nechceš tady dneska přespat?" Doufala jsem, že bude souhlasit. Poslední noc bych chtěla trávit s ním.

„Moc rád lásko." Usmál se a dal mi pusu na líčko. Šla jsem do koupelny a Patrik hned za mnou.

„Copak? Chtěl by si jít se mnou do vany jo?" Zeptala jsem se smíchem.

„Jak to víš?" Usmál se a zavřel dveře od koupelny. Vana už byla plná, tak jsem do ní přidala pěnu a mýdlové růžičky. Oblečení jsem dala na pračku a vlezla do vany. Patrik si sedl za mě a já se mohla o něj opřít. Leželi jsme tak aspoň hodinu. Potom se mi začali dělat varhánky na prstech, to já nenávidím. Takže jsem vstala a omotala kolem sebe ručník. Patrik mě následoval a potom mu došlo, že tady není Amy.

„Kde je vlastně Amy?"

„Dneska šla k nějaké kamarádce, májí si hodně co říct." Řekla jsem a oblékala si kalhotky a košili po tátovi.

Patrik se na mě divně koukal, jako kdyby chtěl říct: Víš, tohle teď potřebovat nebudeš. Pochopila jsem ho a otočila se k němu čelem. Zadívala se do jeho očí. Postupoval ke mně. Jakmile byl u mě, začal mi sundávat košili, já to neměla tak těžký, protože na ručníku nejsou knoflíčky. Měl ho obmotaný kolem pasu. Jenom jsem za ručník zatáhla a už bylo vidět jeho přirození. Ani jsem se ho nedotkla a už jeho chlouba stála v pozoru. Patrik mě začal líbat a pomalu mě dostal do postele. Ležel na mě a začal mi líbat krk. Pořád jsem na sobě měla kalhotky. Všiml si toho hned po mě a sundal mi je.

Po nádherné noci jsem se vzbudila v osm Patrik ještě spal, a letadlo mu odlítalo až večer. Šla jsem do kuchyně nám udělat snídani.

Lásko vstávej, mám pro tebe snídani." Pošeptala jsem mu do ucha a dala pusu na líčko. Vůbec nevnímal a spal dál. Tak jsem se rozhodla ho vzbudit drsněji. Sedla jsem si na něj obkročmo, a začala ho lechtat na břichu. Začal se strašně smát, a potom mě dostal do pozice, kdy já byla pod ním a on nade mnou. Zadívala jsem se do jeho očí a snažila se ho „zhypnotizovat" mým pohledem. Naklonil se nade mě, že mě políbí. Naše ráno skončilo tak jak včera večer.

Snídaně byla studená. Ale nějak mi to nevadilo. Stačilo mi, že vedle sebe mám osobu, kterou miluju a která mi odjíždí pryč, někam do Evropy. Už se mi stýskalo, i když odlítá až za pár hodin.

Musel ale odejít dřív, aby si mohl zabalit. Už ve dvě odpoledne byl pryč. Na letiště jsem nechtěla, protože bych tam asi zkolabovala.

„Crrrr!" Asi si Amy zapomněla klíče, šla jsem otevřít, ale stál tam někdo jiný. Martin.

„Ahoj Alex, napadlo mě, jestli by si se mnou nešla na kafe?" Usmál se a podal mi bílou růži. Jak může vědět že mám slabost na bílé růže? Řekla jsem si pro sebe v duchu.

„Okey, jenom se obleču, pojď dál." Řekla jsem a utíkala nahoru do ložnice. Oblékla jsem si tílko a legíny. Vzala jsem si vak s nápisem: London! Otevřela dveře a tam stál Martin.

„Co tady děláš? Obývák je dole." Řekla jsem trochu drze.

„Vím, ale nemohl jsem se dočkat, až udělám tohle." Šel ke mně blíž a políbil mě. Okamžitě jsem se od něj odtrhla a začala na něj se zvýšeným hlasem mluvit.

„Sakra! Co to mělo znamenat?! Martine já ti o tom něco řek..." Nedořekla jsme to, protože mě zase začal líbat. Tentokrát mi nešlo couvnout, protože mě přilepil ke zdi. Byla jsem na ní tak namáčklá, že mi nešlo ani uhnout hlavou. Nevím proč, ale začala jsem s ním spolupracovat. Líbal tak skvěle. I jazyk přidal. Nemohla jsem dýchat, tak jsem ho od sebe odsunula, a zhluboka se nadechla.

„Promiň mi to, neovládl jsem se." Řekl a koukal do země.

„Já ti ale několikrát řekla, že mám přítele. Takhle to dál nepůjde." Řekla jsem a šla směrem ke vstupním dveřím. Otevřela jsem je a řekla, ať odejde. Bylo to celkem snadný, nic nenamítal prostě se obul a odešel. Ale dostala jsem chuť na pizzu a nechtělo se mi ji jíst doma. Tak jsem šla do pizzerky blízko mého domu.

Sedla jsem si ke stolu a čekala na číšníka.

Objednala jsem si a čekala, až mi donese pití a pizzu. Čas jsem si zkrátila tím že jsem napsala Patrikovi.

Ahoj, lásko kdepak si? Alex.

Nějak dlouho jsem nečekala a přišla mi zpráva.

Teď jsem na letišti, za hodinu odlétám :( budeš mi chybět lásko <3 Patrik.

Ukápla mi slza. V tom mě vyrušil číšník a donesl mi mou objednávku.

Dojedla jsem a nechala si zabalit půlku pizzy, protože jsem ji nesnědla celou.

Zvedla jsem se od stolu a šla domů. Byla jsem už v mé ulici. A asi 5 minut od mého domu. Když v tom na mě někdo zakřičel.

„Alex! Počkej prosím!" Známy hlas. Martin. Otočila jsem se a čekala, než ke mně doběhne.

„Co chceš Martine...řekla jsem, že je konec. Nechci podvádět svého kluka."

„Já vím Alex, chtěl jsem se ti jenom omluvit. Moc mě to mrzí."

„V pohodě."

„Já jen že v té kavárně ses mi hodně zalíbila. Náš první polibek byl nejlepší polibek EVER!"

Nevěděla jsem co mu na to říct. A proto jsme mu dala pusu na líčko.

„Půjdem zítra na kafe?" Zeptal jsem se ho. Jo asi si řeknete, že jsem magor, proč jsem to udělala. Ale nechci o něj přijít. Je to vážně dobrý kamarád.

Navždy v pastiKde žijí příběhy. Začni objevovat