Bylo odpoledne a napadlo co takhle si vyzpovídat Amy, co se včera vlastně stalo. Došla sem k ní, když seděla v obýváku na sedačce a koukala na televizi. Vzala jsem ovladač a vypla jí televizi. Sedla jsem si k ní zhluboka se nadechla a řekla:
„Asi víš na co se chci zeptat." Pouze přikývla hlavou a spustila.
„No.. včera jsme byli s kámošema venku a oni začali sprejovat na zeď a já začínala mít strach že z toho bude strašnej průser. A někdo na nás zavolal policajty a oni nás chtěli chytnout a já zakopla a někdo mě odtáhl do nějaké černé uličky a začal mi strhávat tričko měl u sebe nůž a říkal: Jestli se budeš snažit zdrhnout ty děvko tak tě podřežu jasný? Jenom jsem přikývla začal brečet někdo mě uslyšel a oddělal ode mne toho chlapa. Ani jsem nepoděkovala nebo tak a začala jsem utíkat a potom jsem potkala tebe."
„Aha, a jakto že nemáš kde bydlet nebo tak?"
„Zdrhla jsem od rodičů protože mi furt diktovali jak mám žít že mám jít dělat právničku nebo co. Ale mě baví malovat. Tak přespávám u kamarádek protože nemůžu být u jedné pořád až do té doby jak dodělám školu a najdu si práci a budu mít svůj vlastní byt nebo peníze na hotel."
„Hele já rodiče nemám takže mi nebude vadit když budeš pár měsíců bydlet u mě." Pousmála jsem se a doufala že nabídku příjme abych tady nebyla furt tak sama jakmile Patrik odjede do Španělska.
„Není to zas tak špatnej nápad, jen si donesu nějaký věci od kamarádky."
„Dobře, zatím ti připravím pokoj pro hosty, budeš mít i vlastní koupelnu." Posmála se, rozloučila se a odešla si pro věci. Přemýšlela jsem co budu dělat než příjde. Napadlo mě napsat Patrikovy a přečíst si konečně ty zprávy co napsal.
„Miluju tě"
„Kde si?"
„Chybíš mi"
„Jsi doma?"
„Můžu přijít?"
„Notak odepiš prosím"
„Haloo."
„Nestalo se ti něco?"
„Mám o tebe strach"
Chtěla jsem mu odpovědět', když se najednou mým domem ozval zvonek. Šla jsem otevřít. Aha..Martin.
„Ahoj, pojď dál." Pousmála jsem se. On vstoupil sundal si boty a já se zeptala jestli si nedá kafe.
„Jo moc rád." řekl a usadil se na gauč. Donesla jsem kafe a položila ho na stůl. Sedla jsme si naproti němu a zeptala se proč vůbec přišel.
„No, chtěl jsem tě vidět už se mi od našeho posledního setkání stýskalo." Pousmál se a já mírně zčervenala. Posunul se blíž ke mně a chytl mě za ruku. A pomalu se ke mně přibližoval. Nevěděla jsem v tu chvíli co dělám a přikláněla se k němu. Ještě před tím než se naše rty spojili jsem se rychle zvedla.
„Martine sakra! Co děláš?! Víš že mám kluka tak co to tady na mě hraješ! Neříkám, že se mi ta pusa co si mi dal nelíbila, ale já ho nechci podvádět. Miluju ho a to ty nezměníš."
„Jo vím, ale já tě miluju a chci aby si byla moje." Jako dělá si ze mě srandu? Uvědomil si co právě řekl?
„Martine sakra jak ti mám ještě říct že tě nechci? Jdi pryč prosím!"
„Ale Alex....." Nestihl doříct co chtěl jelikož jsem mu dala facku. Nevím proč, ale sedla jsem si na gauč dala obličej do dlaní, a začala brečet. Věděl co v tu chvíli potřebuju a začal mě utěšovat že to ten rok zvládnu atd. Přitom mě hladil po zádech a seděl těsně u mě.
Asi po půl hodině jsem se s ním rozloučila, protože už musel jít domů. Asi pět minut po něm přišla Amy s oblečením a dalšíma věcma. Zavedla jsem jí do jejího pokoje, který teď bude obývat neurčitou dobu. Dala jsem jí náhradní klíče a řekla, že na chvíli musím odejit pryč. Že mám jít ještě něco vyřizovat. Ano lhala jsem. Potřebovala jsem být sama, abych si všechno uspořádala v hlavě. Seděla jsme na konci mola a koukala do dálky. Někdo si ke mně přisedl. Patrik.
„Proč neodpovídáš na SMSky? Měl jsem o tebe strach." Koukl na mě smutně.
„Promiň, musela jsme být sama. Neměla jsem na nikoho náladu."
„V pořádku jen mi příště prosím dej vědět."
„Příště? Příště bude až za rok." Zase se mi hrnuly slzy do očí.
„Alex, notak. Miluju tě a ty to víš. Jenže tam musím. A proto na tebe mám otázku. Nechtěla by si tam jet se mnou na ten rok?"
