Vytáhl mě z pod postele a dal černý šátek přes oči, na ruce mi dal pouta a už mě táhli z mého baráku. V autě do kterého mě doslova hodili, jsem se rozhodla s nimi promluvit.
„Hoši? Že kam to jedem? Ještě musím stihnout dnešní rande." Dělala jsem si z toho srandu. I když vážně nerada, ale nějak se mi nechtělo to všechno hrotit.
„Ticho!" Zvedl na mě hlas jeden z nich.
„Chill, nikdo neřekl že se hned musíš rozčilovat." Uchechtla jsem se.
_____
Jeli jsme asi 4 hodiny. A já vážně potřebovala na malou.
„Mohli by jste, prosím zastavit? Asi se počůrám." Řekla jsem rozpačitě.
„Luii zastav tady na tý pumpě, malička si potřebuje odskočit, tak jí nebudeme bránit." Řekl se smíchem. A taky jsem se trochu pozastavila nad tím, jak ho oslovil. Luii? Aha asi Luis. Možná.
„A taky bych si dala něco na jídlo." Dodatečně jsem na sebe upozornila.
„Najíš se až na místě, teda pokud ti něco šéfík dá." Zasmáli se oba docela hlasitě.
Zastavili jsme u benzínové pumpy. Byl večer, takže tam nikdo nebyl. Vytáhl mě jeden z nich z auta a vedl k záchodům. Vstoupil zároveň se mnou dovnitř.
„To se jako budeš koukat?" řekla jsem, když si nasadil kapuci i šátek, a mě ho naopak sundal, ať vidím.
„Ne, otočím se, jen musím být furt u tebe. Mám to přikázaný."
„A to ti jako někdo poroučí?"
„Jo dostávám slušnou výplatu." Odpověděl, já jen zakroutila hlavou.
„A kam mě to teda vezete?" Zeptala jsem se zvídavě.
„To tě nemusí zajímat" řekl mi. Já si mezitím umyla ruce. A nechala si zase nasadit šátek přes oči.
Nasedla jsem společně s tím chlapem do auta a sedla si na něco šustivýho. Vzala to do rukou a díky hmatu jsem poznala, že je to bageta.
„Vzal jsem ti kuřecí." Řekl mi jeden z nich.
„Díky." Pousmála jsem se směrem k němu.
_____
Uběhlo asi 5 hodin.
Jedeme už strašně dlouho, zajímalo by mě kam vlastně jedem. A kdo je ten šéf. Vrtalo mi hlavou strašně moc otázek.
Slyšela jsem chrápání. Jeden z nich usnul. Super. Rukama jsem se snažila dostat k šátku, protože ta tma mě neskutečně štvala. A zápěstí jsem měla otlačené od pout.
Nakonec se mi podařilo dostat ruce před tělo. Protože před tím jsem je měla za zády. Sundala si šátek a zjistila jsem, že jedeme v BMWečku.
______
„Konečná!" Zakřičel jeden z nich, až jsem poskočila na sedadle.
„A kde to jsme?"
„Ve Španělsku puso." Uchechtl se.
Teď mi to došlo! Španělsko! Patrik! A je to v prdeli.
Omlouvám se, že je to tak krátký díl. Ale v sobotu jedu do Anglie a mám ještě spoustu věcí na práci. Jedu tam na týden, takže je asi jasný, že žádný jiný díly do příštího pátku nebudou. Ale to už jste zvyklí :D . Tak zatím Bye Bye!
