Byla jsem už u domu, když jsem viděla Patrika, jak sedí na schodech u vchodových dveří. Jakmile mě uviděl, stoupl si a usmál se.
„Jsem rád, že se ti nic nestalo, už jsem začínal mít strach"
„Všechno bylo v pohodě, chceš jít dovnitř a zase přespat?"
„No kdybych mohl, vůbec bych se nebránil." Pousmál se a dal mi pusu.
„Tak pojď dovnitř." Odemkla jsem, sundala si boty a šla směrem do obýváku. Najednou jsem slyšela povzdechnutí.
„Lásko, jdeš špatným směrem, ložnice je nahoře." Zasmál se a šel směrem za mnou, že mě chytí do náruče. Nebránila jsem se a dala mu ruce kolem krku. Vynesl mě do ložnice, a nespouštěl ze mě oči. Položil mě do postele, udělala jsem gesto, které rozhodně nečekal. Stoupla jsem si a šla do koupelny. Podíval se na mě nechápavým pohledem. Zasmála jsem se a řekla:
„No co, jsem zpocená, takže jdu do sprchy." Zeptal se mě, jestli by nemohl jít se mnou. Zakroutila jsem hlavou a řekla, že si na mě pěkně počká. Byla jsem už osprchovaná, otřela jsem se do ručníku a převlékla se do pyžama. Moje pyžamo vypadalo strašně divně. Měla jsem svetr, který měl roztrhané rukávy a plus k tomu puntíkované kalhoty. Vypadala jsem jak strašák ale tak nějak mi to bylo jedno. Vyšla jsem z koupelny a viděla, jak se na mě Patrik kouká. Pousmála jsem se tak aby to neviděl, a lehla jsem si do postele zády k němu. Řekl něco, co jsem v té chvíli rozhodně nečekala. Čekala jsem zase nějakou lichotivou větu. Ale on mi řekl něco úplně jiného. Z čeho se mi málem zastavil dech.
„Víš zlato, musím ti něco říct. Je to důležité." Viděla jsem, jak se v jeho očích se objevují slzy, zpozorněla jsem a dala mu tím najevo, že má pokračovat dál ve větě.
„Moje matka mi domluvila výměnný pobyt ve Španělsku. To není ta nejhorší zpráva. Nejhorší na tom všem je že tam musím jet na rok."
„Co...cože? Děláš si srandu, že ano? Řekni prosím, že jo." Do očí se mi začali hrnout slzy. Neudržela jsem to a rozbrečela se.
„Nebreč lásko, prosím." Jak v téhle situaci nemám brečet? Odjíždí mi na rok můj kluk do Španělska. Neuvidím ho rok jeden dlouhý rok.
„Kdy odjíždíš?" Zeptala jsem se chraptivým hlasem.
„Za týden. Což znamená, že odjíždím v pátek."
Rozbrečela jsem se ještě víc a přitulila se k němu. Pevně mě objal a říkal něco v tom smyslu, že to bude dobrý atd. Jenže zbytek už jsem neslyšela, jelikož jsem mu usnula v náručí.
---
„Vstávej."
Probudil mě něčí hlas. Zamžourala jsem očima a viděla siluetu nějakého muže. Zamrkala jsem a promnula si oči. Viděla jsem Martina.
„C..Co tady děláš?" Zeptala jsem se trochu rozčíleně. No tak kdo by nebyl, když ho probudí v podstatě cizí člověk ve vaší posteli a není tam osoba, s kterou jste usínali. V ten moment jsem si uvědomila jednu důležitou věc.
„Kde je Patrik?!" Vyhrkla jsem rychle, když jsem si všimla, že v posteli jsem sama.
„Tak za prvé tě tady budím, protože dneska odlétáš. A za druhé Patrik už jel přeci napřed, nevzpomínáš si?"
„Jak jako na před? Co to tu kecáš?! Kam odlétám?!" Zvýšila jsem na něj hlas.
„No přeci........."
Už jsem neslyšela co odpověděl, protože jsem slyšela další hlas, byl Patrikův, cítila jsem jak se mnou někdo cloumá.
„Alex, vzbuď se, vstávej, byl to jenom zlý sen."
„Počkat to byl sen?"
„Ano, asi noční můra, si v pořádku?"
„Wow tak tohle bylo dost divné. A to že odlétáš, byl také sen že?"
„Ne to je bohužel pravda." Podíval se na mě smutně. Do toho nám zazvonil budík. Počkat, vždyť je sobota proč mám nastavený budík? Koukala jsem na mobil, který zvonil jak pominutý, a vůbec jsem nechápala co se děje. Když najednou Patrik mi skočí do přemýšlení.
„Promiň, to jsem nastavil já, potřebuji ještě něco zařídit, kvůli tomu Španělsku."
„Ahá, dobře." Pousmála jsem se na něj.
Jo další díl :D ano nudím se :D
