*SMS od Patrika*
„Dobré ráno miláčku, doufám že jsi se dobře vyspinkala, mám pro tebe překvapení :3 Přijď prosím před dům"
Neváhala jsme ani minutu, vstala z postele, hodila na sebe saténoví župan, a vyrazila dolu ze schodů.
Otevřela jsem dveře a všude byli rozsypané listy růže, byla z nich udělaná cestička. Vzala jsem si klíče a pomalu kráčela rudými, růžovými a bílými listím. Cesta netrvala ani moc dlouho za 10 minut jsem byla na místě, kam mě chtěl Patrik evidentně dostat. Viděla jsem velký dárek ve výšce tak dvou metrů. Byl nádherně zabalený. Bylo na něm napsané: „Rozbal mě" neváhala jsem a začala trhat kusy balícího papíru. Otevřela jsem poklop od dárku, byl v něm další ale menší. Postupovala jsem stejně, až k poslednímu dárku byl maličký, malá krychlička. Otevřela jsem ji a čekala jsem prstýnek ale žádný v ní nebyl. Dívala jsem se zamyšleně.
Najednou tlak na mých bocích. Otočila jsem se ani jsem nestihla nic říct, už mi přistála pusa na rtech.
„Alex, známe se spoustu let, začali jsme se bavit poslední rok, vím že je to brzo, ale já to tak cítím a proto se ti musím vyjádřit. Miluju tě z celého svého srdce si pro mě vším. Bohužel odjedu do Španělska, kam teda musím, ale kvůli tomu dělám celou tuhle věc. A proto se tě chci zeptat."
Moje myšlenky co mi asi chce říct. Hrnuly se mi slzy do očí usmívala jsem se jak blázen. Jen jsem čekala kdy řekne tu větu.
„Vezmeš si mě?"
Na nic jsem nečekala a skočila mu do náruče a jen mu do ucha šeptala „Ano" byla jsem štěstím bez sebe.
Jen se mi v hlavě promítaly myšlenky na to, jak to budeme zvládat když bude ve Španělsku. Sebrala jsem všechnu odvahu a zeptala se ho.
„A co budeme dělat...když budeš ve Španělsku?" Zeptala jsem se ho se slzami na krajíčku.
„No..snažil jsem se přemluvit matku, abych za tebou mohl alespoň na víkendy. Zakázala to.." řekl mi stručně. Můj obličej vypadal nepopsatelně byl v něm zároveň smutek, překvapení, radost, zlost. A všelijaké různé pocity.
Dala jsem mu pusu na tvář, do ucha mu pošeptala, omlouvám se a utekla pryč domů. Zabouchla jsem dveře a utekla do postele. Schovala jsem si hlavu do polštáře a začala nesnesitelně brečet. Brečela jsem ais půl hodiny už mě začínala bolet hlava. Tak jsem se přemluvila a řekla si, že na to nebudu myslet. A půjdu si vyvětrat hlavu někam na vzduch.
Už se stmívalo a bylo na čase jít domů. Alespoň 4 hodiny jsem se procházela po pláži. Slyším strašný řev, dívčí řev. Utíkala směrem ke mně a křičela o pomoc. Rozběhla jsem se k ní a snažila se ji utěšit. Šlo na ní vidět, že má strach. Pokusila jsem se uklidnit z té holky.
„Jak se jmenuješ?" zeptala jsem se a doufala že mi odpoví.
„J..j..já...A..m..y."
„Dobře, Amy pojď vezmu tě domů, kde bydlíš?"
„J...já.. nem..ám...dom...ov." začala brečet ještě víc.
„Postav se, půjdeš ke mně domů než budeš v klidu a potom mi řekneš co se stalo."
Opatrně jsem ji nadzvedla a podepřela ji ramenem. Společně jsme došli až ke mně domů. Uložila jsem ji do mé postele a šla si lehnout na gauč.
Ráno jsem vstala v 9:30 koukla jsem se na mobil a měla jsem 20 zmeškaných hovorů a 10 zpráv. Samozřejmě byli všechny od Patrika. Tak nějak jsem je ignorovala hodila mobil na gauč a šla do pokoje kouknout se, jestli Amy ještě spí. Spala, a proto jsem měla čas jít do kuchyně a udělat nám snídani. Volské oko se slaninou. Doufám, že jí to bude chutnat. Vzala jsem tác a naskládala na něj snídani pro Amy společně s pomerančovým džusem. Otevřela jsem dveře, šla k posteli a položila tác na noční stolek abych ji mohla vzbudit. Jen jsem s ní trošku zatřepala a polohlasně řekla její jméno. Cukla sebou a začala se rozhlížet kolem sebe.
„Donesla jsem ti snídani." Usmála jsem se na ni.
„Děkuju ale...já jsem vegetariánka." Podívala se omluvným pohledem.
„Aha, no tak já ti oddělám tu slaninu aby si to snědla, musíš do sebe něco dostat."
„Dobře" usmála se a vrhla se k jídlu.
Ano vím že dlouho nebyla nová kapitola :D ale prosím neukamenujte mě nejel mi počítač a na mobilu bych asi ztratila nervi :D tak tady máte trošku delší díl :D
Ještě jednou se moc omlouvám :)
