„Jsem doma!" Zakřičela jsem, když jsem vstoupila do domu. Vím, že je Amy doma, protože bylo rozsvíceno.
„jojo!" Ozvalo se z druhého patra. Sedla jsem si na gauč a pustila televizi, na sprchu jsem kašlala. Vůbec se mi nechtělo hýbat. Proto jsem vytuhla na gauči.
Ráno mě vzbudilo syčení varné konvice.
„Dobré ráno Alex." Usmála se na mě Amy.
„Dobré." Vstala jsem z gauče a šla do kuchyně.
„Tady máš kafe." Řekla Amy a podala mi ho.
„Děkuju." Usmála jsem se na ni.
„Prosím tě, dneska odjíždím na měsíc pryč za kamarádkou do Kanady. Zvládneš to tady beze mě?" Zeptala se mě Amy se starostlivým obličejem.
„V pohodě. A v kolik odjíždíš?"
„Za necelou hodinu." Řekla s radostí v hlase.
„Já si du zaběhat, tak si to tam užij a dovez mi něco." Zasmála jsem se a objala Amy. Bude mi chybět.
„Dovezu, to se neboj, měj se tady hezky." Taky se zasmála a příjmula objetí.
Na sobě jsem už měla sportovní podprsenku a tříčtvrťáky. Jenom jsem se obula, zabouchla dveře a běžela do parku.
V parku jsem si sedla na lavičku a chvilku rozdýchávala těch pár kilometrů. Hlavu jsem měla v dlaních a byla jsem opřená o kolena, takže jsem koukala do země.
„Ahoj" Zase známý hlas. Podívala jsem se kdo to je. Martin.
„Jé ahoj, co ty tady?" Pokusila jsem se o úsměv a posunula jsem se na kraj lavičky, aby si mohl Martin sednout ke mně.
„Šel jsem se jen projít." Pousmál se.
„Aha. Co dneska to kafe? Furt máš náladu tam se mnou jít?" Řekla jsem, aby nestála řeč.
„To je jasný, kdo by nechtěl jít na rande s takovou hezkou holkou." Usmál se a koukal na mě.
„Počkat, rande? Kdo řekl, že to bude rande?" Zarazila jsem se nad tím, co řekl. Já ho přece nezvala na žádný rande.
„No já si to trošku domyslel." Asi se cítil trapně, možná. Alespoň já bych se tak cítila.
„Aha, no, každopádně je to čistě kamarádská schůzka. Žádný rande to není." Usmála jsem se. Asi jsem mu překazila plány. No co, nemá si domýšlet věci, který nejsou pravda.
„Dobře teda." Mluvil trošku sklesle.
„Hele tak v kavárně jo? Já už poběžím zase domů." Usmála jsem se a z kapes od tříčtvrťáku jsem si vytahovala MP3ku a sluchátka.
„Okey." Usmál se a já si dala sluchátka do uší, objala ho a běžela pryč.
Už jsem byla doma. Za hodinu jsem měla být v kavárně. Cesta trvá jen 10 minut. Takže jsem se v klidu vysprchovala. Vyfénovala vlasy, nalíčila, u mě znamená nalíčit tužka, řasenka a někdy to jsou i linky. Make-up nebo něco podobného nepoužívám. Na sebe jsem si vzala tričko s krátkým rukávem na kterém byl nápis „HUG ME" , džínové kraťásky které byli trochu potrhané a Vansky. Kabelky nenosím, takže mojí kabelkou byl vak, který měl barvy galaxie a na něm byl znak nekonečna. Vlasy jsem nechala rozpuštěné.
Martin už byl v kavárně. Jakmile mě uviděl, začal se usmívat jak blbeček. V kavárně jsme byli cca hodinu. Když jsem řekla, že už půdu domů. Martin se mi vnutil, že mě doprovodí. Odmítnout jsem ho nechtěla. Tak jsem souhlasila. Po cestě ke mně jsme dělali kraviny. Uviděla jsem jakoby pouťový stánek. Šla jsem k němu, a byl to typický stánek, co bývá v jakýchkoliv luna parcích. Martin z ničeho nic řekl, že si chce vystřelit ze vzduchovky.
Nevěřila jsme svým očím, on to vážně vystřílel. Vyhrál dřevěnou růži. Podal mi ji, a já mu na to jen řekla: „Mě si ale nekoupíš." V očích jsem mu viděla, jak myslí na nějakou kravinu.
„Fáájn, tak si tě ukradnu." Vzal mě za boky a hodil si mě přes rameno. Bouchala jsem ho do zad, ať mě pustí. Nedal si říct. Jenom se smál.
Takhle mě donesl až ke dveřím mého domu. U dveří mě zase pustil na zem. Já jsem mu jen řekla, že za tohle mu ani pusu na líčko nedám. Odvětil mi, že si ji vezme sám. A zase mě začal líbat. Nevím proč, ale zase jsem mu neodolala. Líbá tak fantasticky. Otevřela jsem po slepu dveře. Ale stále jsem se neodlepila od něj. Líbali jsme celou cestu do ložnice. Cestou jsme se začali vyslíkat. Nemohla jsem odolat. Tak moc mi chyběl Patrik, že jsem na něj chtěla na chvíli zapomenout.
Ráno jsem se probudila vedle Martina, vzbudil se hned po mě.
„Dobré ráno lásko." Řekl rozespalým hlasem. Lásko? On mi vážně řekl lásko? Dělá si ze mě prdel? To, že jsem s ním vyspala, nic neznamenalo.
„Martine promiň, ale budeš muset jít, to co jsme udělali bylo špatný, hodně špatný. A já nechci být ta, co podvádí svýho kluka. Ten včerejšek byl fantastickej. Ale já.." Zastavil moji řeč polibkem. On mě snad neposlouchá, co mu říkám.
„Alex, zamiloval jsem se do tebe. Ano! Miluju tě, moc. Nemůžu bez tebe být. Nádherná, vtipná, hodná, v posteli ještě lepší. Prosím opusť Patrika. S ním nezažiješ to co se mnou. A navíc, podvedl tě."
Počkat, počkat, počkáát, on mě podvedl a to jako kdy? Ten Martin si ze mě děla snad prdel.
„Máš důkaz, že mě podvádí?" Martin mi ukázal fotku, kde se Patrik líbá s nějakou blonckou.
„Už mi věříš kotě?"
