Prokletí

Na ostří nože

Když se vrátil ze záchodu, čekala na něj nasupená Pansy.
"Co to mělo být?"
"Co jako?"
"Proč si říkal takový věci?"
"Protože je to pravda?"
"Ještě před pár dny si tu s ní pil a byl si naprosto v pohodě." Namítla.
"Už mě nebavilo se přetvařovat."
"Opravdu Draco? Chceš mi lhát? Zrovna mě? Já tě znám. Takže vyklop, co se stalo."
"Nemůžu. Mám totiž rande."
"Ne to nemáš, Val je pořád v práci a já jí nepustím, dokud mi neřekneš pravdu."
"Polib si, Pansy!"
"Draco!"
"Hele prosila si mě, ať jsem k ní milý a já byl. Ale ona o to nestojí, takže už nehodlám hrát tuhle hru na hodného a chápavého Draca."
"Jak víš, že o to nestojí?"
"Protože... Neřeš to. Prostě buď pro jednou tak hodná a nepleť se do mých věcí."
"Takže je ti jedno, že teď nejspíš někde pláče jenom kvůli tobě?"
"Úplně. Vlastně by mi to nemohlo být víc ukradené."
"Fajn."
"Fajn!"
"Já jen nechci, abys toho jednou litoval."
"To se nestane."

Srazila se s Dracem, když pospíchala na hodinu.
"Mohla bys laskavě koukat na cestu?" Zavrčel a začal ze sebe ometat neviditelná smítka.
"Promiň, já pospíchám a..."
"A mě to nezajímá."
"Malfoyi, děje se něco?"
"Proč by mělo?"
"Vyhýbáš se mi."
"To je tvoje zbožné přání." Odfrknul si.
"Co?"
"Nevyhýbám se ti, jen netoužím po tvé společnosti, to je celé."
"Proč tak najednou?"
"Netoužil jsem po ní ani před tím. Pansy mě poprosila, a jelikož je to moje kamarádka, vyhověl jsem jí, ale už mě to nebaví."
"Pansy tě poprosila?"
"Že prý si smutná a osamocená. Teď už vím proč."
Věnovala mu zmatený pohled a on se pohrdavě pousmál. Znala ten výraz. Pamatovala si ho ještě ze školy. Takhle na ni pohlédl těsně před tím, než jí řekl, že je mudlovská šmejdka.
"Jsi totiž nesnesitelná kráva."
Otevřela ústa, ale nevyšlo z ní ani slovo.
"Nepospíchala si náhodou?" Odfrknul si a obešel jí tak, že do ní vrazil ramenem, aby jí z ruky vyrazil všechny knihy a eseje, které držela. Nasupeně si klekla a začala sbírat všechny ty stránky.
"Fajn Malfoyi,  chceš válku, máš jí mít." Zamumlala si sama pro sebe, pak si stoupla a pokračovala do třídy.

Seděla poklidně na obědě a jedla. Byla tam z  celého sboru jako první, protože měla dnes docela volněji. Nandala si jídlo. Brzy se velká síň zaplnila. Blonďáka kráčel jejím směrem a ani na ni nepohlédnul. Ona ho ignorovala úplně stejně. Sedl se vedle ní a a stejně jako ona si nandal jídlo. Opět to samé, co každý čtvrtek. Byl tak předvídatelný. Sál se pomalu začal zaplňovat.
Otočila se jeho směrem a nadechla se, protože chtěla něco říct.
"Mohl bych se aspoň jednou najíst bez tvých řečí?"
"S tebou se nikdo nebaví, tak se uklidni a v klidu jez."
"Lenko, mohla bys mi prosím tě podat ten džbán s čajem? Děkuji."
Lenka se usmála a podala jí čaj. Hermiona se natáhla, aby konvici vzala do ruky, pak ale zavrávorala a čaj vylila Dracovi přímo do klína.
"Sakra! Co si kurva myslíš..."
"Jste profesor pane Malfoyi, měl byste trochu umírnit svůj slovník."
"Co kdyby to bylo vařící?"
"Nebylo... Škoda." Odsekla a zatím, co si sušil kalhoty, mu na talíř něco podstrčila.
"Jsi chodící katastrofa."
"Tak bacha, abys nepřišel k úrazu." Odsekla, vstala a cestou pryč do něj z boku narazila, stejně jako on před tím do ní, takže na sebe vylil dýňový džus, který se právě chystal pít.
"Je promiň, to jsem fakt nechtěla." Ušklíbla se  a odešla.
Cestou jí ale zastavil přicházející Neville a tak mohla z první ruky sledovat, jak se Malfoyi pustil do jídla. Bylo na čase odsud zmizet.

"Grangerová!" Vletěl do jejího kabinetu a ona vyprskla smíchy.
"Malfoyi?"
"To jsi mi udělala ty?" Jeho hlas poskakovala o několik oktáv.
"Co? Já? Poděkuj přírodě! Konečně si začal mutovat, to znamená, že by si jednou mohl i dospět."
"Grangerová."
"Měl bys běžet, za deset minut ti začíná hodina."
"Vážně? Takhle dětinské hry? Jak chceš. Budeš litovat, že ses kdy narodila."
"To ty sis začal. Jestli si myslíš, že budu smutná jenom proto, že ses rozhodl chovat se jako kretén, tak ne. Já totiž nemám co ztratit." Mrkla na něj a on se zamračil.
"Nechceš mi říct, co jsem ti udělala? Nevadí, ale počítej s tím, že jak ty ke mě, tak já k tobě."
"Fajn." Odsekl a vydal se pryč.
"Fajn!" Křikla za ním.

Měla noční hlídku s Malfoyem a nestíhala. Vběhla do pokoje, protože se potřebovala převléct. Malfoy na ní při večeři vyklopil mísu s pudinkem. Chtěla si vzít jeansy, triko a nějaký svetr. Jenomže zjistila, že všechno je jí velké a oblečení, které měla na sobě bylo špinavé. Sice ho mohla vyčistit kouzlem, ale oblečení, které nosila na hodiny, nebylo zrovna pohodlné na několikahodinovou procházku hradem. Pohlédla na kufr a vytáhla jediný kus oblečení, který nebyl zvětšený, protože by ho nejspíš ani nenapadlo, že něco takového má vůbec schované. Byl to top s úzkými ramínky nad pupík. Dostala ho od Ginny jako provokaci a vlastně nevěděla, proč ho ještě nevyhodila. Teď se ale bude hodit. Použije na sebe zahřívací kouzlo a ještě Malfoye trochu popíchne. Byl v její hlavě. Doslova. Zdálo se jí o něm a ona chtěla, aby pocítil to samé, co ona. Chtěla být v jeho hlavě a tohle bylo vlastně dokonalé. Jen nechápala, jak se dostal do její ložnice.
Oblékla si ty větší kalhoty, tílko a pohlédla na sebe do zrcadla. Tiše zaklela a rozhodla se, že tohle mu tak snadno neprojde.

Jakmile došla na místo, kde se měli setkat a rozdělit si trasu, zjistila, že on už na ni čeká. Opíral se o zeď. Měl založené ruce a ohrnuté rukávy od bílé košile tak, že vynikalo jeho tetování. Vypadal až moc spokojeně. Odkašlala si a vydala se k němu. Pohlédl na ní se samolibým úsměvem, který mu zamrzl na rtech, jakmile zjistil, že jeden kus jejího oblečení je v pořádku. Pak si ale všiml, že si drží kalhoty.
Už se nadechoval, že něco řekne, když ho chytila za předloktí a zatáhla do nejbližší učebny. Doslova ho hodila dovnitř a zavřela dveře. Pak se k němu otočila a pomalou chůzí se vydala směrem k němu. Oči pevně zabořené do jeho. Nadzvedl obočí a nevědomky před ní couval, až narazil do lavice. Vzpamatoval se a narovnal se v zádech.
"Grang-" strčila do něj tak, že si skoro sedl na lavici a ona se naklonila těsně k němu. Mohl cítit její dech na své tváři. Zamračil se a sledoval její pohyby. Atmosféra kolem by se dala krájet. Hleděla mu do očí a pohladila ho po předloktí, přes břicho až téměř k jeho poklopci. Ztěžka polknul. Chtěl něco říct. Něco, co by jí ponížilo, ale nemohl. Byl úplně paralyzovaný jejím pohledem.
A pak udělala tu nejvíc sexy věc, kterou kdy zažil. Jedním pohybem mu rozepla pásek a rychlým pohybem ho vytáhla z poutek jeho kalhot. Ten zvuk v něm vyvolal silnou reakci.
"Díky." Zavrčela a natáhla si jeho pásek do svých kalhot tak, aby jí nepadali. Než si ho utáhla, měl dokonalý výhled na její ploché bříško a pupík. V hloubi jeho mysli zatoužil se jí dotknout.
"Beru si severní část hradu." Mrkla na něj a pak odešla. Otřásl se a vydechl. Tohle úplně nedopadlo tak, jak si představoval.