Prokletí

Otrava

Jestli měl někdo den blbec, jako dneska já, tak je mu věnovaná tahle kapitola.
Pro vaše potěšení a zlepšení nálady jí vydávám už teď.
Děkuji
Smějte se
———————————

Jestli někdo myslel, že jsou ty dva stále na nože, dnes musel pochopit, že tomu tak není. Jejich zahajovací tanec doslova říkal: Haló, mi spolu spíme.
Navíc se od sebe nehnuli na krok a neustále si něco špitali. Vypadali jako zamilovaní puberťáci, ale ve výsledku na ně byl opravdu krásný pohled.
"Co mi uniklo?" Neville si sedl k Lence a ta se usmála.
"Evidentně je krize zažehnaná." Usmála se na svého manžela a vzala si od něj skleničku.
"Zase nepřeháněj, tyhle dva budou mít vždycky nějakou krizi."
Lenka se smíchem pokývla hlavou a pohlédla na Henryho, který se mračil.
"A jsou teď spolu nebo?" Pídil se.
"Myslím si, že ne. Alespoň ne v tom smyslu v jakém myslíš ty."
"Takže jsou jen přátelé?"
"To taky ne."
"Lenko!"
"Podívej se na ně pořádně. Mají vůči sobě vřelé city, ale myslím, že se bojí, že by se to všechno jen zkomplikovalo."
"Nechápu, podívej se na nás! My dva jsme úplně v pohodě."
"Jenomže ty nejsi, díky Merlinovi, Malfoyi."
"A ty nejsi Hermiona, a co?"
"Neville! Já tě miluju, ale ty ses za tu dobu ode mě vůbec nic nenaučil. Čti mezi řádky. Když nebudu řešit jejich vzájemnou minulost, tak ani pro jednoho nebylo předcházejících pár let úplně procházka růžovou zahradou. Mají svá tajemství a trápení. Bojí se, že se zraní. To je přece normální."
"Navíc teď ještě ten problém, co má Hermiona."
"Ona má pořád nějaký problém." Zamrmlal Henry, který zachytil útržek jejich rozhovoru.
"Henry... Já tě mám docela rád, vždycky jsem si tě vážil, ale opravdu nechápu, co ti na Hermioně tak vadí. To tě pořád žere, že dostala tu práci? Nebo že ti dokázala, že je opravdu schopná čarodějnice?"
"Ona? Schopná? Mě spíš překvapuje, že nikdo nevidí, jak je podlá a zákeřná. Neustále všechno překrucuje a všeho dosáhne jen podvodem. Navíc má neustále nějaké problémy se studenty. Copak to nevidíš? Dobře, byli jste kamarádi a spolužáci, můžeš být zaslepený minulostí, ale ona už evidentně není taková, jakou byla. A Malfoy... Sice jsem ho neměl rád, ale myslela jsem si, že je chytřejší. Co jsem slyšel, on jí odhadl dobře už tenkrát. A teď? Podívej na něj, jak slintá..."
"Henry... Malfoy Hermionu neměl rád ne proto, že by byla taková, jakou si jí popsal, ale protože musel. Stál na temné straně a byl vychovávaný k jistým názorům na lidi, jako ona. Na lidi narozené mudlům. Hermiona ale několikrát prokázala, že její schopnosti jsou lepší než většiny čistokrevných dohromady. Popravdě si nemyslím, že by měla ještě někomu něco dokazovat, a ona si to evidentně taky nemyslí. Hlavně to ani nemá zapotřebí! Dej jí šanci. Ona je opravdu skvělý člověk."
"Nezlob se, ale ne. Nebudu měnit názor na někoho, kdo si to nezaslouží. Slyšel jsem o ní spoustu věcí a nemám důvod jim nevěřit. Hermiona Grangerová je prvotřídní mrcha a je mi vás líto, že to nevidíte. Otevřete už konečně oči, protože jinak to budete další, komu bodne kudlu do zad. A teď mě omluvte." Vstal a vydal se někam pryč.
"No chápeš to?" Pohlédl na Lenku.
"Možná ano..." Zašeptala dívka vedle něj a bedlivě pozorovala muže, který odcházel. Hudba začala hrát a Hermiona s Dracem se připravovali na zahajovací tanec. Všichni na ně hleděli s očekáváním, jen Lenka měla oči stále přibité na zádech jistého profesora.

"Šlápl si mi na nohu!" Vyčetla mu a posadila se zpátky na své místo. Byla trochu udýchaná, ale spokojená. Zahajovací tanec se opravdu povedl. Všichni studenti to zvládli na jedničku a ona se opravdu bavila, hlavně když jí Malfoy nečekaně zvedl do vzduchu. Naštěstí byla pohotová.
"Kdyby si uměla počítat doby, tak bys zjistila, že ta noha tam v tu chvíli neměla co dělat, takže..."
"Takže jsi prostě příšerný idiot." Ušklíbla se.
Natáhla se po své skleničce a chystala se napít, když k nim přišla Lenka s Nevillem.
"Vidět vás dva tancovat je fakt zážitek. Člověk neustále čeká, kdy to stopnete a začnete se hádat."
"My se nehádáme." Namítla Hermiona.
"My si jenom čistě kolegiálně vyměňujeme názory."
"Jasně, čistě profesionálně, že?" Rýpla si Lenka.
"Jasně, právě teď jsem tady profesoru Malfoyovi říkala, že je to nesnesitelný všeználek."
"Říká královna šprtů."
"Co kdyby si vzal svojí hůlku a strčil si jí tam, kde slunce nesvítí, hm?"
"Co kdyby si..."
Neville se na hlas rozesmál a zavrtěl hlavou.
"Tohle mi chybělo, já si ty vaše hlášky snad začnu zapisovat."
Hermiona se nad tou myšlenkou zasmála a znovu si přiložila sklenku k ústům.
"Hermiono, mohla by si prosím tě dojít za ředitelkou? Sháněla se po tobě."
"Aha.. Dobře. Omluvte mě." Položila sklenici na stůl.
"Omluvou za tvé chování bude, když už se nevrátíš." Blonďák jí poslal vzdušný polibek a ona zakoulela očima.
"Takovou radost bych ti nikdy nedopřála." Mrkla na něj, potlačila touhu na něj vypláznout dětinsky jazyk a vydala se pryč.
Lenka okamžitě vzala její skleničku do ruky a přičichla k ní.
"Cítíš síru?"
Neville se stále smál, ale Lenka se zamračila, což pro ni nebyl úplně typický výraz.
"Ty jsi mistr lektvarů, Draco. Co cítíš?" Podala mu skleničku a Malfoy se zatvářil překvapeně. Vzal si jí z její ruky, přičichl si a jeho výraz se rázem proměnil.
"Co je?" Zeptal se Neville.
"To je doušek živé smrti."
"Cože?" Divil se.
"Jak si to..." Malfoy pohlédl na Lenku.
"Mluvili jsme s Henrym a potom odešel. Vy jste šli tancovat a já ho sledovala, šel sem a nalil Hermioně něco do pití.
"Takže Hermiona měla pravdu, ten muž v Prasinkách musel být on, ale proč?"
"Nevím." Pokrčila rameny.
"Musíme to někomu říct."
"Rozhodně to musíme říct Hermioně. S tím ostatním bych počkala."
"A na co? Až jí zabije?"
"Nemyslím si, že jí chce zabít. Proč by jí jinak podal doušek živé smrti a ne jed?"
"Ale v té uličce..."
"Třeba se plány změnily..." Pokrčila rameny.
"Komu se změnily plány?"
"Hermiono... Henry ti nalil do pití doušek živé smrti."
"Cože?!"
Hermiona pohlédl na skleničku a měla sto chutí mu jít její obsah vychrstnout do obličeje.
"To přece nedává smysl! Henry sice Hermionu nemá rád, ale tohle? To už je trochu moc ne?" Vložil se do toho Neville.
"Musí to mít nějakou spojitost s tou mrchou Samanthou. Uniká nám souvislost. Jsem si jistá, že když zjistíme, jestli ty dva něco pojí, všechno do sebe zapadne."
"Možná, nebo je to jenom náhoda."
"Myslíš? Hele nemít někoho rád je jedna věc, Malfoyi, ale snažit se někoho zabít jen proto, že mu párkrát nakopal zadek? To je blbost."
"Ale co s tím?" Zeptal se Neville.
"Kontaktuji Harryho, něco se chystá. Henry musí být zoufalý, když udělal tohle. Muselo mu být přece jasné, že by to padlo na někoho ze školy."
"A co teď?"
"Teď se tvařte jakoby nic. Henry byl naštěstí zaneprázdněný, protože ho profesorka Amitová vzala na parket, takže si nejspíš nevšiml, že si tu s ní hrajete. Já si jí zase vezmu."
"Co máš v plánu?" Zeptal se blonďák a Hermiona se ďábelsky usmála.
"Dám mu trochu jeho medicíny. Pojď Draco, půjdeme se projít sálem."
Draco už se na nic neptal a nabídl jí rámě.
Vedla ho zaplněným prostorem a čekala na správný okamžik. V momentě, kdy se Henry i s profesorkou Emily dostali na kraj parketu, vykročila vpřed a nechala Henryho, aby do ní vrazil tak, že se obsah sklenice celý vylil a skončil na jeho obličeji a oblečení.
"Oh! Já se hrozně omlouvám, jen jsem hledala..."
"Ty jsi fakt úplně blbá!" Vykřikl. Okamžitě se rozběhl pryč.
"Co se mu stalo?" Podivila se Emily.
"Je mokrý." Hleděla na jeho záda s neskrývajícím úsměvem.
"Bylo to chytré? Teď ví, že to víš."
"Už od doby, co jsem se vrátila z ošetřovny ví, že to vím. Co ale neví je, co s tím udělám."
"Doufám, že alespoň kapku spolknul. I když kapka nestačí na plný účinek, mohl by tak dva tři dny spát."
"Zbožné přání." Zasmála se a otočila se čelem na blonďáka.
"Je nějaká společenská konvence, která udává, jak dlouho se musíme na takovýchto akcích zdržovat?"
"Myslím, že žádnou neznám, ale i kdyby existovala, určitě už jsme jí splnili." V jeho očích zajiskřilo a měl nutkání se jí dotknout.
"V tom případě je na čase vypadnout. Všichni se baví, nikdo se tu nesnaží nikoho proklít a Henry už taky nebude kazit zábavu. Takže cítím, že naše přítomnost je tu naprosto zbytečná."
"A co budeme dělat?"
"No víte, profesore Malfoyi, mám problém s jedním lektvarem a opravdu bych potřebovala vaší pomoc."
"Já to věděl profesorko Grangerová, v lektvarech jste byla vždycky nemožná."
"To není pravda, já byla excelentní, ale tehdejší profesor mě nesnášel."
"A myslíte si, že ten současný je na tom lépe?" Nabídl jí rámě a společně se vydali pryč.
Neville za nimi hleděl a naklonil se k Lence.
"Jestli spolu něco mají, bude to katastrofa."
"Katastrofa to je, i když spolu nic nemají. Jestli spolu něco mají, tak třeba vybijí přebytečnou energii a dají si pokoj."
"Tomu ani sama nevěříš."
"Ne. Každopádně mi přijde, že jsou jeden pro druhého dokonalý protějšek."
"A jinak si v pořádku?"