adolescence

namjoon.

,, Slyšel si to Jungkooku ? "
Blonďáček vzrušeně poskakoval vedle mě a já nechápavě nakrčil obočí. Vůbec netuším co jsem měl slyšet.

,, Budeš mi muset přiblížit , co přesně jsem měl slyšet , Jimine "

Zarazil se a tentokrát to byl on kdo pozvedl obočí.
,, Tvůj oblíbený profesor je Jung a ty si to neslyšel ? Týká se přímo jeho "

Obrátil jsem oči v sloup a překřížil si ruce na hrudníku.
,, Jimine , tím že mi budeš vykládat tisíc věcí okolo se podstatu věci nedozvim , takže jestli mi hned neřekneš o co jde , vyrazim ti dentes morales "

Blonďák se ušklíbl.
,, Jsem si jistý , že stoličky by jsi mi asi jen tak nevyrazil , spíš si měl na mysli dentes incisivi nebo canini "
Zasmál se a nepatrně si přejel jazykem přes svůj bílý chrup.

,, Jimine , to bylo obrazně řečeno , na zuby jsi odborník ty "
Poupravil jsem si štos papírů , který si nesu na prednášku klinické imunologie a vydechl přebytečný vzduch z plic jelikož množství papírů se začínalo pronášet.
,, Už mi prosím řekneš o co jde ? "

,, Profesor Yung včera psal email , hádám , že jsi ho nečetl ? "

Pokýval jsem hlavou.
,, To hádáš správně , jinak bych se z tebe už asi 10 minut nesnažil dostat o co jde "
Unaveně jsem zamrkal a udělal krok stranou abych mohl pustit pár studentů , kteří zřejmě mířili na nějakou přednášku.

,, Týká se to hlavně tvého oboru Jungkookie , student s nejlepším průměrem z tvého ročníku , bude mít příležitost od začátku března do konce června vykonávat praxi v Seoulské nemocnici , není to úžasné Jungkooku ?! Ty jsi student s nejlepším průměrem. Pilně se učíš , prakticky si jen zalezlý u učebnic a jevíš snad ten největší zájem o studium , jaké jsem kdy viděl "

Přestal jsem Jimina poslouchat ve chvíli , kdy jsem zaslechl spojení Seoulská nemocnice.
Snad žádné nemocniční zařízení by mi neposkytlo takovou praxi jako právě tahle nemocnice.
Trhaně jsem se nadechl jak jsem se snažil zakrýt své nadšení a pohlédl do veselých očí svého nejlepšího přítele.

,, Jimine , víš jak úžasná možnost by pro mě ta praxe byla ? "
Tvrdě jsem se kousl do jazyka a představil si sám sebe jak procházím v doktorském plášti po chodbách nemocnice , poslouchám trápení pacientů , ze kterého se jim snažím pomoct , nebo sám sebe přítomného při závažné operaci.
Z myšlenek mě vytrhl Jimin , který se mnou zlehka zatřásl.

,, Soustřeď se Jungkooku "
Pronesl rázně a já se donutil opět začít vnímat přítomnost.
,, Ve tvé třídě je dalších skoro 50 lidí , kteří o to místo budou mít též zájem , pár takových je dokonce skoro stejně dobrých jako ty-"

,, Jo , SKORO stejně dobrých "
Zopakoval jsem a ušklíbl se.

,, Jungkooku , občas je tvoje sebevědomí už moc i na mě "
Přimhouří oči a nakloní hlavu na stranu zatímco zkoumá moji tvář.

,, Jimine , učím se každý den už od prváku. Kolikrát ani nespím a zajímá mě vše co profesoři vypustí z pusy , nebo napíší do prezentace , zasloužím si to místo "

Jimin neměl co říct , věděl že mám pravdu a proto jen lehce pokývá hlavou a lehce se usměje.

,, Páni , říkal si , že je to od začátku března ? "
Zajímám se a letmo pohlédnu na hodinky.
Do začátku hodiny mi zbývá už jen necelých 10 minut.

,, Jo , za 5 týdnů "
Kývne a pohlédne kamsi za mě , což mě lehce znervózní a donutí mě otočit se.
Okamžitě zalituji , že jsem to udělal.