adolescence

baddnes

,, Dám si ještě jedno latté , prosím "
Oslovím blonďatou slečnu a zároveň ji věnuji laskavý úsměv , mezitím co přehlížím Jiminův výraz.

,, Jungkooku , to už bude čtvrtá káva během dvou hodin a ty jsi mi mimochodem ještě ani pořádně nevysvětlil co se stalo "
Spustí hned , jak servírka odejde a lehce se zamračí , na což reaguju nervózním nádechem a spojím rty do tenké linky.

,, Naštval jsem se "
Zamumlám a uhnu pohledem k desce stolu , zatímco si muchluju rukáv dlouhého trika.
,, Naštval jsem se na Taehyunga a řekl jsem mu věci , co jsem asi neměl "

,, Kdo je Taehyung ? "
Nakloní hlavu na stranu a upije ze své sklenice s vodou.

,, Ten zpropadenej doktor "
Prohrábnu si vlasy a začnu poklepávat nohou.

,, Sakra "
Jimin zavrtí hlavou a nevěřícně na mě hledí.

V jeho přítomnosti jsem se naštval jen jednou jedinkrát.
Bylo to někdy ve druháku.
Yoongiho jsem už měl plné zuby , vadilo mi se na něj byť jen podívat.
Nemám ho rád ani teď , ale tenkrát už se to ve mně všechno zlomilo a já začal šílet , bohužel Jimin byl u toho a byl překvapený z toho , jak já , prý podle něj takový slušný kluk , dokáže použít taková slova a tolik násilí.

To co se dneska stalo s Taehyungem bylo slabé , ale vzhledem k jeho postavení , 100x horší.

,, Co přesně se stalo ? "
Optá se a znovu upije ze sklenice.

,, Prakticky jsem mu řekl , že ho nesnášim , že nesnášim tu praxi a že mi prakticky zhnusil pohled na medicínu "
Zamumlám a tvrdě si zkousnu ret.
Až teď mi skutečně došlo , jak moc jsem to zkazil.
,, Zakončil jsem to tim , že jsem mu řekl , že pro dnešek odcházim "

,, Ty nemáš volno !? "
Zamračí se a zároveň mi věnuje vyčítavý pohled.
,, Ty jsi mi sakra lhal "

,, Já vím , promiň , potřeboval jsem s tebou jenom mluvit , nechci být sám , Jimine já to tam fakt nenávidim. Chtěl jsem se jen na chvíli cítit dobře s někym , koho mám rád "

,, Jungkooku nechal jsem si kvůli tobě ujít už dvě povinné přednášky. Řekl jsi , že je to důležitý a přitom je to něco , o očem jsme mohli pokecat přes telofon ! "
Zvedne se a mně se rozbuší srdce.
Nemůže odejít , nemůžu teď zůstat sám , potřebuju svého kamaráda.

,, Neodcházej prosím , nemůžeš odejít "
Taky se zvednu a smutně se zahledím do obličeje blonďatého chlapce , který se nesouhlasně mračí.
,, Neměl jsem lhát , ale já tě teď fakt potřebuju , prosím "
Našpulím rty a prosebně na něj hledím.

Vidím jak váhá.

,, Zaplatim za tebe , objednej si co chceš "
Zkusim a nervózně povytáhnu obočí.

Jimin se lehce pousměje a dosedne zpátky na židli , zatímco vypouští z plic přebytečný vzduch.
,, Tak mluv , řekni mi jak to vlastně začalo "

Vděčně se usadim zpátky ke stolu a zároveň poděkuju servírce , která přede mě postaví latté.
,, Požádal jsem ho o práci , která je vhodná mého postavení a on mi řekl , že práce pro sestry je tu dost , to mě rozčililo "
Vydechnu a podepřu si hlavu , zatímco bezmyšlenkovitě míchám kávu.

,, No Jungkooku , myslim si , že vím jak to myslel "
Pronese a víc se opře do opěrky židle.

,, Vážně ? Tak to by mě opravdu zajímalo "
Ironicky se zasměju a pohlédnu mu rovnou do obličeje.

,, Včera jsi prakticky poprvé pracoval s živými lidmi , myslím , že ví , že jsi šel z gymplu a proto nemáš zkušenosti jako lidi ze zdrávek , myslím že chtěl , aby ses nejdřív naučil , jak s pacienty správně komunikovat , aby ses naučil věci jako připravit infuzi , naředit správně léky , zacházet s opiáty a takhle různě , rozumíš ? "