adolescence

why

Vyčerpaně sebou plácnu na malý gauč v sesterně na dětském oddělení a promnu si ospalé oči.
Jsem unavený.
Jsem doslova vyčerpaný.
A to jsem tu teprve druhý den. Co hodlám dělat příští týden ? Nebo měsíc ? Jak tímhle stylem budu vypadat po půl roce tady ?
Budu strhaný , ospalý a znuděný svoji budoucí prací.

Jak mi za necelých 48 může praxe pro přípravu na mé možné budoucí povolání , může znechutit jeden hloupý doktor ?

Ten hrozný Kim Taehyung.
Tiše si povzdychnu a věnuji krátký pohled tmavovlasé sestřičce , která si zrovna zalévá kávu horkou vodou s konvice a neustálé skrz okno , které směřuje k modrému pokoji , pozoruje malou holčičku s blonďatými culíky.

Jmenuje se Sunhee a příští měsíc ji bude 14 měsíců.
Je tu sama , jelikož její matka si nemůže dovolit platit nemocnici za svůj pobyt , kvůli problémům s jejím pojištěním.

Pozoruji to světlovlasé stvoření jak spokojeně cumlá dudlík a hraje si s plyšovým medvědem.
Jakmile ale zvedne pohled a zaregistruje sestřičku , přitiskne ručičky na sklo a usměje se tak vřele , až ji vypadne dudlík z pusy.

Usměji se a přesunu pohled ke dveřím , které se pomalu otevřou.
Dovnitř vejde Kim Taehyung se staniční sestrou v patách , která v ruce drží štos papírů.

Můj úsměv zmizí a lehce přimhouřím oči.
Nezabráním ale tomu , abych si lehce zkousl ret a začal si mnou zpocené dlaně o bílé kalhoty.

Snažím se tvářit lhostejně , docela slušně se mi to daří do té doby , než se ten zpropadeně hezký doktor usměje a vezme Sunhee do náruče , zatímco ona mu položí jednu ručičku na tvář a lehounce zvedne koutky úst.

,, Páni , tobě to dneska sluší "
Pronese spíš k sobě , než k Sunhee , avšak se nepřestává usmívat.
,, Nějaké důležité informace nahromaděné během včerejška ? "
Položí otázku staniční sestře a začne se lehce pohupovat.

,, Měla lehce zvýšenou teplotku , jinak co se týče fyziologických funkcí , tak všechno bylo v pořádku. Jediný problém je asi to , že včera celý den neměla stolici "
Zamumlá s pohledem upřeným do papírů.

,, Ale "
Mlaskne doktor a našpulí rty přičemž nesouhlasně zakroutí hlavou.
Udělá pár kroků směrem k přebalovacímu pultu , na který Sunhee položí a jemně přiloží svoje obrovské dlaně na její břicho na které jemně zatlačí.
,, Nebrečí "
Poznamená , zatímco dál prohmatává celou plochu břicha.
,, Zřejmě ji nic nebolí "

Znovu Sunhee zvedne a přesune ji do postýlky.
,, Pokud se nevyprázdní do obědu , aplikujete ji glycerinový čípek "
Pronese a s laskavým rozloučením věnovaném batoleti , opustí její pokoj a já se na pár okamžiků uvolním.
Bohužel to trvá asi tak 5 vteřin , protože pan doktor Kim zřejmě ukončil vizitu právě pokojem Sunhee a nyní vkročil na sesternu , míříc k počítači v rohu.

,, Doneste mi někdo papíry ze včerejška "
Řekne bez žádného laskavého slova a moje vlídné myšlenky vůči jeho osobě se vytratí a opět na něj hledím s odporem.

Nejsem tady od toho , abych mu nosil papíry , které má mimochodem u sebe staniční sestra , která tu očividně ještě není.
Zvednu se a beze slov opouštím sesternu se spoustou sprostých slov v hlavě.

Koušu si ret a zamířim do jeho ordinace , kde si sednu na pohovku a schovám si obličej do dlaní.
Jsem tu druhý den.

Myšlenky se mi doslova bouří v hlavě.
Koušu si jazyk a hlavou mi prolétne myšlenka , že takhle moc mi v žaludku neleží ani Yoongi.

Není to špatný doktor , snad dokonce ani špatný člověk pro lidi , kteří ho znají lépe , avšak v mých očích je to člověk , který si myslí , že je něco víc , jelikož má před jménem titul Mudr.
Přitom on sám byl jednou to co jsem teď já.
Natěšený student.

Tedy..já už vlastně asi tak natěšený nejsem.

Lehce našpulím rty a svraštím nos.
Chci se vrátit zpět na sesternu , když v tom se prudce otevřou dveře a já hledím na bledý obličej s neutrálním výrazem.
Neutrálním do té doby , než mě zaregistruje.

,, Myslel jsem , že hledáš papíry , tak aktivně jsi se zvedl "
Začal a obočí měl na vrcholku hlavu.

,, Vaše papíry má sestra , podle něčeho přece musela ověřovat fakta , které Vám sdělovala "
Zamumlám a nepřerušuji oční kontakt , který najednou začínal být lehce nepříjemný.

,, Dobře tedy , ale vysvětli mi , proč se během toho , co máš sakra pracovat , tady válíš na pohovce v mé ordinaci ? "
Opře se o rám dveří a trpělivě vyčkává na mou odpověď.

Jsem zaskočený.
Zní rozzlobeně , ovšem to já jsem taky , takže se napřímím , dopřeji si hluboký nádech a beze strachu mu odpovím.

,, Protože mi nikdo není schopný dát práci , včetně Vás , pane doktore "
Pronesu a lehce si zkousnu ret.

,, Práce pro sestry je tu vždycky dos- "

Ve chvíli kdy se v jeho argumentu objeví slovo sestra v hlavě mi něco přepne a krev se ve mně doslova vaří.
Přerývavě dýchám a teď jsem to já , kdo má obočí až na vrcholku čela.

,, To je právě ten problém , doktore "
Oslovení procedím skrz zaťaté zuby a užívám si jeho překvapený výraz , kterým mě pozoruje.
,, Já nejsem zatracená sestra , jsem student medicíny a rád bych se přiučil něčemu , co je hodné mého studia , jenže prvním problémem je myslím si fakt , že jsem vůbec tady. Tady na tom oddělení a s Vámi "
Vůbec mi nedochází , jaký to může mít důsledek na moji praxi , jen mu chci říct všechno co mám na srdci.
,, Jsem tady dva posraný dny a jediné co jsem mohl udělat , avšak bylo to stále něco , co prakticky denně vykonávají sestry , je to , že jsem točil EKG , ke kterému jsem ani mimochodem neviděl výsledky "
V hlavě mi všechno víří. Nedochází mi ani fakt , že jsem právě použil sprosté slovo , jen postupně začínám pociťovat , jak to ze mě všechno opadá.
,, Škola mě měla asi poslat někam jinam , nejlépe k někomu , kdo si uvědomuje hodnotu mého postavení a fakt , že kdysi byl ve stejném postavení jako jsem já teď a někde se to musel naučit- "
Odmlčím se a chladně pohlédnu do tmavých očích plných klidu , což mě lehce rozhodí a nevědomky přinutí snížit hlas.
,, - Však vy mi sakra tykáte "
Pronesu spíš zoufale a natáhnu se po tašce , ve které mám věci na převlečení.

Udělám pár kroků směrem ke dveřím , o jejichž rám se opírá a zastavím se pár centimetrů před ním.
Můj naštvaný výraz nahradí sklíčený a napjatý postoj  mého těla se uvolní.
,, Já jsem jenom chtěl mít pocit , že mě tu podporuje někdo jiný než sestry. Někdo , kdo už je doktorem a bohužel pro mě , jste jediným doktorem tady Vy "
Kousnu se do rtu a uhnu pohledem.
,, Měl jste univerzitě říct , že stojíte o studenta střední školy , pochopila by to , nebo jste mohl za dětské oddělení odmítnout , třeba by se mě ujal někdo jiný "

Znovu se napřímím a rychle projdu kolem plavovlasého muže , který mi za celou dobu mého výlevu neřekl jediné slovo.

,, Odcházím pro dnešek domů , potřebuju si pročistit hlavu , klidně kontaktujte univerzitu o mé absenci , myslím že mi na tom už ani nezáleží "

Nevzhlédnu a rychlými kroky mířím ke dveřím posetými samolepkami a koušu se do jazyka.

Potřebuju vypadnout.
Potřebuju si promluvit s Jiminem.
Osobně